Přibyslavská Pimprlata, LS / KZMP / DK / Katolický dům / Pribina / Sokol

1898 LD zal. bratři Bechyňovi za pomoci strýce Karel Jelínka, a K. Al. Jelínka, který 1894 vyrobil své první LD, 80 loutek 30 cm. (Uznávaným výrobcem LD a loutek až do své smrti 1943.) Hráli hry Matěje Kopeckého v tehdejší písárně čp. 23.

"Když roku 1898 počali synové Bechyňovi Jan a Stanislav dorůstati zřídili si hoši, tak pohošovsku, malé divadélko a tu svýho času přišel jsem k nim na návštěvu viděl jejich zápal k loutkovému divadlu slíbil jsem, že jim připravím jeviště i loutky. K tomu by pilně hráli, objednali si sešity Kopeckého hry a za pomoci moji hráli se hry od 1. čísla až 16. Mezi herci se vystřídali různí junáci jako E. Činčera, Josef Činčera, Jindřich Fiala, Šmilaner a hrálo se v písárně za krejcar v č. 23/I as tak 2-3 roky kdy dospělejší již šli na studia do Nového Města na Moravě na reálku."
Karel Jelínek

1901 "Tu dobu divadlo zahálelo, i rozmysleli si hoši, že divadlo přestěhují ke mně do č. 28/I., kdy mi Jena dorůstal do věku, že byl schopen plynně čísti. Tu v roce 1902 se chopil za mého přičinění a jeho spolužáků J. Pátka a J. Stehna hry, hrávali se hry všelijaké, které si zakoupili ze sbírek od diváků bylo jich vždy 40-50 a na 60 účastno. Bývaly to veselé večery, kdy při přestávkách hrávalo se na ariston (něco jako flašinet) a tak to trvalo až do roku střídavě 1910 až 1914".

1914 "Pak koupí domu staré školy u kostela č. 18/II přestěhovalo se dívadlo a opět sobě někdy zahráli".

V době První republiky se hrálo loutkové divadlo v Přibyslavi hlavně na dvou místech – v Sokolovně, kde vznikl velký loutkářský soubor pod vedením pana Jaroslava Kohouta, ředitele městské spořitelny, který jej ovšem vedl již od roku 1923, ještě před postavením sokolovny. Všechno si museli vyrábět postupně sami. Největším přínosem o loutky byl pan Eduard Böhm z Ronova. Ten vyráběl kulisy. Pan Kohout loutky vyřezával a jeho manželka paní Anna na ně šila oblečení. Mezi tehdejší členy patřili nejen tito již zmiňovaní, ale i pan Nekovář, paní Křivská a slečny Kolihovy. Všichni tito lidé pracovali v loutkovém divadle do roku 1937. Při svém počátečním působení bylo nutno vždy divadlo po představení uklidit.

Druhá loutková scéna – podstatně menší byla na přibyslavské faře.
1923 se přemístila do Katolického domu – Orlovny. "V roce 1923 prodal loutky lidovému spolku, který si zřídil jeviště s 60-90 dekoracemi které stáli 120 korun. Přišly s jevištěm a loutkami na 600 korun a mají dnes as 24 loutek a hrálo se zase dál ale né již tak často jak by mělo být".

Koncem 20. let 20. století a počátkem 30. let. se hrálo nejprve 1 x měsíčně, později každý týden – vždy v neděli odpoledne.

1936 LD z Katolického domu do nově postavené sokolovny. Činnost LD měla větší kulturní význam a ohlas, což se odrazilo na jejím rozmachu. S výstavbou Sokolovny získalo divadýlko trvalé zázemí, tzv. „perníkovou chalouku! V boční části jeviště, která sloužila nejprve jako nářaďovna nebo jako šatna pro cvičence při vystoupeních, byla zřízena trvalá scéna loutkového divadla. A proč perníková chaloupka? Protože celá zeď tak byla namalovaná – nebyla to jen bíle natřená plocha. Pouze hlediště, které bylo přímo na jevišti se muselo po každém představení uklízet. V Sokolovně se hrálo loutkové divadlo nepřetržitě až do 60. let 20. století.

1937 se přistěhoval z Dobronína do Přibyslavi učitel Bedřich Rydlo (osobní přítel Josefa Skupy, významný činitel Loutkářského soustředění, psal do čas. Loutkář). Později převzal po J. Kohoutovi vedení loutkového divadla a obměnila se i členská základna. Sokolové zřídili Divadelní odbor, do kterého spadali vedle loutkářů i místní divadelní ochotníci.

Koncem 50. let 20. stol. převzal patronát nad loutkáři i podnik PRIBINA, pod jehož hlavičkou vyjížděli členové souboru do okolních obcí potěšit malé i velké diváky. Kvůli těžké nemoci byl Rydlo nucen se odstěhovat se svou manželkou do domova důchodců. Ještě však než odešel, došlo k nedorozumění mezí ním a tehdejším vedením Sokola. B. Rydlo zahořkl a všechny loutky i dekorace nechal odvést do Chotěboře. Tam jejich stopa končí a kam se poděly nikdo neví. Tím se činnost loutkařů ve městě zastavila až do konce 80. let 20. století

K obrození loutkářského souboru v Přibyslavi došlo koncem 80. let minulého století díky manželům Šillerovým. Pan F. Loužecký vyrobil roku 1986 pro školní družinu sadu asi 20 loutek, sám vyrobil jeviště i všechny dekorace a kulisy. Jenže odchodem J. Šillerové do důchodu nebyl ve družině příliš velký zájem si divadlo ponechat, protože zabíralo pomalu jednu celou učebnu. Po dlouhém vyjednávání se podařilo Břetislavu a Jiřině Šillerovým nalézt asil pro loutky v místním kulturním domě. V roce 1989 na podzim se hrála pro širokou veřejnost již první loutková pohádka. V začátcích se používaly loutky pana Loužeckého. Ovšem ty byly velice lehké a po jevišti spíš skákaly než chodily.

1989 Hráli od podzimu do jara, většinou 6-7 pohádek pro malé děti. Marionety, přehlídek se neúčastnili. 17-20 členů, bohatá knihovna starších i nových her, též vlastní texty, vedena kronika. Spolupráce s LD v Krucemburku.
1989 Královna víl.

1990 Kašpárkova čarvná kaše, Kašpárek a jeho koníček, O líných strašidlech, Pekelná nuda, Sůl nad zlato.
1991 Honza ze zápecí, Jak Kašpárek vaří živou vodu, O pyšné base, Ostrov splněných přání.
1992 Neohrožený Mikeš, Loupžnická historie, O hloupém Honzovi, r. Šillerová, Drak, r. Šillerová.

Náš repertoár je velmi dlouhý, od vlastních pohádek po pohádky velmi známé nebo přepracované na motivy pohádek filmových - O popelce, Šípková Růženka, Perníková chaloupka, O Budulínkovi, Kašpárek doktorem, Jak Kašpárek vykouzlil počasí, Vánoční země, Poklad Baby Mračenice, a viz dále.

1990 Jak z královské zahrady utekl drak.
1992 Zkoušky čerta Belínka.
1993 Jak Kašpárek vaří živou vodu, Kašpárek a jeho koníček, Lucifera bolí zoubek, Dvě Maryčky, r. Jiřina Schillerová, Jak z královské zahrady utekl drak.
1994 Šípková Růženka, r. J. Schillerová, Schiller.
1995 Ošizený hastrman, Přiletěl si čaroděj Habakuk pro Zlatovlásku, Je to všechno na draka, Loupežnická historie.
1996 Pekelná nuda, Drak, Bubáci a hastrmani.
1997 Hrátky s čertem.
Od 1998 ved. J. Šillerová.
1998 oslava 100 let existence LD v místě.
1999 Broučci, Malá čarodějnice, Je to všechno na draka, Lucifera bolí zoubek, Princové jsou na draka.

2002 20 členů, 1x měsíčně představení pro nejmenší. Ostrov splněných přání, Dvě Maryšky, Vánoce v lese, Matěj čaruje, atd.
Vedoucí souboru Jolana Slámová.
2003 - Jan Drda, Jaroslav Sedlák: Hrátky s čertem, r. J. Šillerová, OP.
2004 - Křemílek a Vochomůrka, r. Jiřina Šillerová.
2007 Svatby čertice Fridolíny.
2008 Strach má velké oči.
2009 Dvě Maričky, Křemílek a Vochomůrka, Z pohádky do pohádky, Drak Bazilišek, Malá čarodějnice.
2010 Drak a Kašpárek, Ošizený Lucifer, Začarovaný les, Dopis Mikulášovi.
2011 O Kašpárkovi.
2013 O princezně solimánské, r. Jolana Slámová.
2015 - Přibyslavská pimprlata, Strašení s kozou. Účast na OP Přibyslav.
2015 - Přibyslavská pimprlata, Slavíme s Večerníčkem. Účast na OP Přibyslav.
2017 - Přibyslavská pimprlata, Strach má velké oči; Zimní hrátky s pimprlátky. Účast na OP Přibyslav - obě inscenace.
2018 - Přibyslavská pimprlata a hosté, Divadelní pouť. Účast na OP Přibyslav.
2018 - Přibyslavská pimprlata, 3x u Křemílka a Vochomůrky; Malá čarodějnice. Účast na OP Přibyslav - obě inscenace.
2019 - Přibyslavská pimprlata, Jak drak k druhé hlavě přišel; Kašpárek a jeho koníček. Účast na OP Přibyslav - obě inscenace.

JELÍNEK, Karel: Rukopis o počátcích loutkového divadla v Přibyslavi, KZM Přibyslav

Přibyslav , Kulturní zařízení města, Kronika KD

Přibyslav, Kulturní zařízení města, Kronika, 1989 - 1998