Zákony, normy

Opravdu liberální spolkový zákon z 15. 11. 1867 č. 134/1867 ř. z., O právě spolčovacím, se stal součástí prosincové ústavy z téhož roku, která platila v Předlitavsku až do konce monarchie. Zákon upravoval podmínky spolčování nejen po celou existenci Rakouska–Uherska, ale i po roce 1918. První československá republika jej převzala (a rovněž tak dílčí zákon č. 253/1852 ř. z.) s drobnými změnami a v novelizované podobě platil i během okupace. K úpravám spolkového práva došlo za pomnichovské „druhé“ republiky např. vládním nařízením z 27. 1. 1939 č. 13/1939 Sb. a vládním nařízením č. 30/1939 Sb.) a nedlouho po okupaci českých zemí německou armádou se přistoupilo k další novele spolkového zákona, která značně omezila spolkovou činnost (vládní nařízení č. 97 z 31. 3. 1939). Po skončení druhé světové války byla zrušena předchozí okupační nařízení a byla provedena celková náprava spolkového života dekretem prezidenta ČSR z 25. 9. 1945 č. 81/1945 Sb., O některých opatřeních v oboru spolkovém.
Nová komunistická moc po svém nástupu v únoru 1948 přikročila k postupnému omezování spolčovacího práva. V roce 1951 byl dosavadní spolkový zákon (a zároveň shromažďovací zákon č. 135/1867 ř. z.) nahrazen zákonem z 12. 7. 1951 č. 68/1951 Sb., O dobrovolných organizacích a shromážděních, jenž vstoupil v platnost 1. 10. 1951. Nový zákon platil na území celého státu, takže nahrazoval rovněž staré uherské spolkové zákonodárství na Slovensku. Uvedl do praxe tzv. dobrovolné organizace. Pod tímto novým termínem, který měl nahradit spolky, se rozuměly organizace, v nichž se sdružuje lid: „ ...k uplatnění svých demokratických práv a tím k upevnění lidově demokratického zřízení a k podpoře úsilí o výstavbu socialismu.“ Ustanovení zákona doplnila podrobnější vyhláška ministerstva vnitra z 29. 9. 1951 č. 320/1951 Ú. l., O dobrovolných organizacích a shromážděních. Po dobu následujících desetiletí tak v Československu vyvíjely činnost jak „staré“ spolky zřízené na základě rakouského spolkového zákona – podřízené ovšem přísnému dozoru státu, tak masové celostátní dobrovolné organizace, jež přes oficiální nezávislost byly propojeny s mocenskými strukturami v zemi.
Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 upevňovala komunistická strana svoji moc na všech úsecích života. Především se muselo omezit shromažďování občanů. Byly vydány dva zákony, týkající se práva spolčovacího – zákon z 13. 9. 1968 č. 126, o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku a č. 128, o Národní frontě. Ač „přechodné“, platily oba až do konce komunistického režimu.

(Pozn. red.: heslo není dopracováno.)

HERMAN, František: Ústřední matice divadelního ochotnictva československého 1886 - 1926. Praha, ÚMDOČ 1926, 80 s.
Kapitola Divadlo a zákon, s. 33-37.

JÍROVÝ, Zdeněk: Osvětou k svobodě. Jedna z cest české kultzury k současnosti. Praha, NIPOS 2005. 186 s.