Evaldová Dagmar, Tábor, Praha, Zlatý odznak J. K. Tyla 2010
Zdroj: AS 2010, č. 5, s. 4
EVALDOVÁ, Dagmar, Tábor, Praha
Datum narození: 31.3.1928
Místo narození: Košice
Je rodačkou z Košic, kde byl její otec, právník z Prahy, přednostou krajského soudu a vzdělavatelem sokolské župy J. Kollára.
Její první láskou byl Kašpárek v divadélku košické sokolovny. Poté přesídlila do Prahy a později do Tábora. Během studia na gymnáziu začala s otcem hrát loutkové divadlo. Za okupace byl otec, čelný sokolský činovník, zatčen a popraven.
Zdraví Dagmar Evaldové poznamenaly drsné válečné zážitky tak silně, že po osvobození už nemohla pomýšlet na studia ani na cvičení. Přesto se věnovala práci pro Sokol.
Provdala se a s manželem se usadili v Táboře. Zde společně s tchyní obnovila loutkové divadlo, časem posílila místní spolek ochotníků a absolvovala řadu školení.
Režírovala dětské herce, její inscenace vícekrát reprezentovaly Jihočeský kraj na Šrámkově Písku, dokonce i vítězně (Podivuhodné příhody pana Pimpipána). Pořádala se i letní soustředění. Osud si vybral daň v rozpadu manželství.
Vrátila se k rodnému příjmení a přesídlila do Prahy. Nový smysl života nalezla na školách pro zrakově postiženou mládež, pro něž absolvovala doplňkové studium defektologie na PF UK.
Po listopadu 1989 napřela své síly ke snaze o vzkříšení Sokola. Pracovala jako vzdělavatelka, má i hlavní zásluhu na realizaci nových krojů pro celou ČOS.
V domovské jednotě prosadila nové pojetí práce pro děti a spolu s V. Lebrem a B. Bradnovou se zasloužila o vybudování originálního Kašpárkova divadýlka. Sama upravuje texty, navrhuje scény a zhotovuje loutky. Zúčastňuje se sokolských i republikových přehlídek a působí jako vzorová inspirátorka sokolského divadelního nadšení.
2010 D. Evaldové udělen Zlatý odznak J. K. Tyla - navržena Českou obcí sokolskou za celoživotní obětavou práci pro Sokol, loutkové i ochotnické divadlo a činnost buditelskou a vzdělavatelskou.
Její první láskou byl Kašpárek v divadélku košické sokolovny. Poté přesídlila do Prahy a později do Tábora. Během studia na gymnáziu začala s otcem hrát loutkové divadlo. Za okupace byl otec, čelný sokolský činovník, zatčen a popraven.
Zdraví Dagmar Evaldové poznamenaly drsné válečné zážitky tak silně, že po osvobození už nemohla pomýšlet na studia ani na cvičení. Přesto se věnovala práci pro Sokol.
Provdala se a s manželem se usadili v Táboře. Zde společně s tchyní obnovila loutkové divadlo, časem posílila místní spolek ochotníků a absolvovala řadu školení.
Režírovala dětské herce, její inscenace vícekrát reprezentovaly Jihočeský kraj na Šrámkově Písku, dokonce i vítězně (Podivuhodné příhody pana Pimpipána). Pořádala se i letní soustředění. Osud si vybral daň v rozpadu manželství.
Vrátila se k rodnému příjmení a přesídlila do Prahy. Nový smysl života nalezla na školách pro zrakově postiženou mládež, pro něž absolvovala doplňkové studium defektologie na PF UK.
Po listopadu 1989 napřela své síly ke snaze o vzkříšení Sokola. Pracovala jako vzdělavatelka, má i hlavní zásluhu na realizaci nových krojů pro celou ČOS.
V domovské jednotě prosadila nové pojetí práce pro děti a spolu s V. Lebrem a B. Bradnovou se zasloužila o vybudování originálního Kašpárkova divadýlka. Sama upravuje texty, navrhuje scény a zhotovuje loutky. Zúčastňuje se sokolských i republikových přehlídek a působí jako vzorová inspirátorka sokolského divadelního nadšení.
2010 D. Evaldové udělen Zlatý odznak J. K. Tyla - navržena Českou obcí sokolskou za celoživotní obětavou práci pro Sokol, loutkové i ochotnické divadlo a činnost buditelskou a vzdělavatelskou.
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.