Nositelé 2010

Nositelé Zlatého odznaku J. K. Tyla pro rok 2010

Dagmar Evaldová, *1928, Kašpárkovo divadýlko Praha
- za celoživotní obětavou práci pro Sokol, loutkové i ochotnické divadlo a činnost buditelskou a vzdělavatelskou.
Nominace: Česká obec sokolská

Zdeněk Chudý, *1921, Divadelní soubor Hýbl Česká Třebová
- za dlouholetý přínos ochotnickému divadlu v Ústí nad Orlicí a regionu východních Čech.
Nominace: Občanské sdružení divadelních ochotníků

Martin Malínek, *1952, Divadelní soubor Vicena Ústí nad Orlicí, Občanské sdružení divadelních ochotníků
- za dlouholetou záslužnou organizátorskou, režisérskou a hereckou činnost v amatérském divadle.
Nominace: Občanské sdružení divadelních ochotníků

Jan Novák, *1940, Říše loutek Praha
- za celoživotní zásluhy o rozvoj loutkového divadla.
Nominace: Skupina amatérských loutkářů Svazu českých divadelních ochotníků

Čestmír Hradil, *1931, Velká Bystřice
- in memoriam za celoživotní rozvoj ochotnického divadla ve Velké Bystřici.
Nominace. Svaz českých divadelních ochotníků

Ivo Kolařík, *1933, Divadlo Dostavník Přerov
- za celoživotní věrnou službu ochotnickému divadlu a jeho aktivní pěstování v městě Přerově a regionu.
Nominace. Svaz českých divadelních ochotníků

Václav Kuneš, *1940, Divadelní soubor v Horšovském Týně
- za celoživotní zásluhy o rozvoj ochotnického hnutí.
Nominace. Svaz českých divadelních ochotníků

Zdeněk Hovorka, *1934, Divadelní soubor Vrchlický Jaroměř
- za celoživotní práci v amatérském divadle.
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

Zdeněk Stejskal, *1944, Adivadlo Havlíčkův Brod
- za dlouholetý tvůrčí i organizační přínos amatérskému divadlu v Havlíčkově Brodě a regionu Vysočiny.
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

Libuše Straková, *1930, Divadelní soubor KD Holice
- za celoživotní věrnost ochotnickému divadlu a záslužnou dramaticko-pedagogickou činnost
Nominace: Volné sdružení východočeských divadelníků

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Pavel Panenka, předseda komise pro udělování ZO JKT

V roce 2001 se šest ochotnických organizací z České republiky spojilo a vytvořilo institut Zlatého odznaku Josefa Kajetána Tyla, aby v rámci celé země mohly být nacházeny a oceňovány mimořádné osobnosti amatérského divadla, a to aktivitou samotných ochotníků. Tradice existence komise pro udělování tohoto odznaku je tedy dnes devítiletá. Zakládajícími spolky byly Česká obec sokolská, Divadelní centrum Podbeskydí, Skupina amatérských loutkářů SČDO, Svaz českých divadelních ochotníků, Tělovýchovná jednota Orel (dnes Orel ČR) a Volné sdružení východočeských divadelníků. Roku 2004 ke statutu komise přistoupilo ještě Občanské sdružení divadelních ochotníků.
Odznak a současně pořizovaná každoroční putovní expozice nositelů se ukázaly i jako vítaná a vhodná forma propagace ochotnického hnutí v zemi. Letošním rokem počet oceněných nositelů odznaku překročil stovku.
Dovolujeme si Vám dnes, jako každý rok, letošní "Zlaté Tyly" představit v malých medailóncích.


Dagmar Evaldová
narozena 31. 3. 1928
Praha
navržena Českou obcí sokolskou za celoživotní obětavou práci pro Sokol, loutkové i ochotnické divadlo a činnost buditelskou a vzdělavatelskou

Je rodačkou z Košic, kde byl její otec, právník z Prahy, přednostou krajského soudu a vzdělavatelem sokolské župy J. Kollára. Její první láskou byl Kašpárek v divadélku košické sokolovny. Poté přesídlila do Prahy a později do Tábora. Během studia na gymnáziu začala s otcem hrát loutkové divadlo. Za okupace byl otec, čelný sokolský činovník, zatčen a popraven. Zdraví Dagmar Evaldové poznamenaly drsné válečné zážitky tak silně, že po osvobození už nemohla pomýšlet na studia ani na cvičení. Přesto se věnovala práci pro Sokol. Provdala se a s manželem se usadili v Táboře. Zde společně s tchyní obnovila loutkové divadlo, časem posílila místní spolek ochotníků a absolvovala řadu školení. Režírovala dětské herce, její inscenace vícekrát reprezentovaly Jihočeský kraj na Šrámkově Písku, dokonce i vítězně (Podivuhodné příhody pana Pimpipána). Pořádala se i letní soustředění. Osud si vybral daň v rozpadu manželství, vrátila se k rodnému příjmení a přesídlila do Prahy. Nový smysl života nalezla na školách pro zrakově postiženou mládež, pro něž absolvovala doplňkové studium defektologie na PF UK. Po listopadu 1989 napřela své síly ke snaze o vzkříšení Sokola. Pracovala jako vzdělavatelka, má i hlavní zásluhu na realizaci nových krojů pro celou ČOS. V domovské jednotě prosadila nové pojetí práce pro děti a spolu s V. Lebrem a B. Bradnovou se zasloužila o vybudování originálního Kašpárkova divadýlka. Sama upravuje texty, navrhuje scény a zhotovuje loutky. Zúčastňuje se sokolských i republikových přehlídek a působí jako vzorová inspirátorka sokolského divadelního nadšení.


Zdeněk Hovorka
narozen 7. 2. 1934
Jaroměř
navržen Volným sdružením východočeských divadelníků za celoživotní práci v amatérském divadle

Amatérskému divadlu se věnuje od roku 1951, byl a stále je hercem všech žánrů a roku 1974 započal i dráhu režiséra a dramatika. Jako herec byl obsazován převážně do velkých rolí (Radúz, Higgins, Francek, Ramón, Polixenes...). Nezapomenutelné jsou jeho úlohy v operetách Král tuláků, Země úsměvů, Mamzelle Nitouche, Kolíne, Kolíne aj. Za své herecké výkony obdržel několik ocenění. Vystoupil na XXVII. a XXX. Jiráskově Hronově, hrál i s předními profesionálními herci (Munzar, Hegerlíková, Bek, Pospíšil...). Napsal čtyři divadelní hry:
Pamfilo a spol. - komedie s prvky dell arte, zastoupená Dilií, hraná mnoha soubory. Později ji přepracoval a hra pod titulem Darmošlapky, aneb repete, hoši byla jednou z nejhranějších v historii DS Vrchlický Jaroměř.
Poslední šance - detektivka, hraná DS Vrchlický.
Hipokratova přísaha - hra z nedávné minulosti, hraná souborem a oceněná jako nejlepší inscenace v náchodském okrese v r. 1987.
Dům posedlých - krimikomedie, dosud neuvedená.
Zdeněk Hovorka dále napsal literární a technický scénář k oslavám 200. výročí přejmenování pevnosti Ples na Josefov (1993). Ke svým hrám navrhl i scény. Coby prozaik napsal dvě knížky o Jaroměři a divadle - Jaroměřský meteorit (1997) a Kde jsme doma, aneb Jak se v Jaroměři dělalo divadlo 1951 - 1993 (2004). Od města Jaroměř obdržel Zdeněk několik uznání za dlouholetou věrnost divadlu, za práci hereckou a režijní. Je stále činný; jako režisér známý připraveností, jako herec svědomitostí a schopností vytvářet věrohodné postavy.


Čestmír Hradil
narozen 4. 9. 1931, zemřel 14. 12. 2009
Velká Bystřice
navržen Svazem českých divadelních ochotníků za celoživotní rozvoj ochotnického divadla ve Velké Bystřici

Ing. Čestmír Hradil věnoval svůj volný čas veřejným zájmům a na prvním místě to bylo právě ochotnické divadlo. V roce 1955 začal aktivně pracovat v divadelním souboru ve Velké Bystřici. Ztvárnil desítky divadelních rolí, vystupoval v kabaretech, ani práce režiséra mu nebyla cizí. Díky jeho nadšení vznikaly ve Velké Bystřici kabarety, estrády a různé výstupy pro divadelní plesy a jiné kulturní akce. Disponoval vlastním archívem divadelních programů a textů. Jeho vztah k muzice jej dovedl i k aranžování scénické hudby k mnoha inscenacím. Po roce 1990 se stal hlavním opěrným pilířem, který pomohl nastupující generaci ochotníků ve Velké Bystřici udržet tuto krásnou zálibu při životě, stal se duchovním otcem spousty nápadů a projektů, které by se bez něj sotva zrodily. Podílel se na zpracování všech čtyř dosud vydaných almanachů o různých etapách velkobystřického divadla a almanachu ke 130. výročí souboru, kde shrnul celé období od založení v roce 1877. Byl uznávaným starostou města Velká Bystřice, které mu v roce 2007 udělilo Cenu města za podíl na jeho rozvoji. Svaz českých divadelních ochotníků jej ocenil Zlatým odznakem SČDO a Zlatým harlekýnem.


Zdeněk Chudý
narozen 29. 9. 1921
Praha
navržen Občanským sdružením divadelních ochotníků za dlouholetý přínos ochotnickému divadlu v Ústí nad Orlicí a regionu východních Čech

Ing. Zdeněk Chudý je výraznou postavou slavné poválečné generace orlickoústeckého amatérského divadla. V té době zde byly uváděny čtyři premiéry ročně. Ocenění Zdeňka Chudého je i poctou této generaci.
Zdeněk se narodil v Rimavské Sobotě, kde otec do 30. let působil jako přednosta pošty. Reálné gymnázium vystudoval v Třebíči (první divadelní začátky) a byl přijat na Fakultu lékařskou UK. Po uzavření vysokých škol nastoupil v r. 1941 jako výpravčí v Ústí nad Orlicí. K divadlu ho natrvalo přivedl Ladislav Cihlář, který šířil výzvu mít na paměti národní myšlenku, a proto pověřil nezkušeného Zdeňka režií německých her, které tvořily protiváhu pro uvádění her českých či antických, burcujících národní sebeuvědomění.
Po válce vystudoval ČVUT - VŠ železniční. Nadále působil v ochotnickém divadle v Ústí n. Orl. (DS Vicena), vytvořil dalších sedm inscenací jako režisér (mj. slavná Jeho urozenost pan měšťák, která měla tehdy neuvěřitelných 30 repríz) a v dalších devatenácti hrál. Jeho první hlavní rolí, do které ho obsadil L. Cihlář, byl Špína ve Filosofské historii, poslední pak v Ostrovského hře Vlci a ovce, kterou režírovala jeho manželka Ludmila. Hostoval také v mnoha souborech po okolí, především v České Třebové a Poličce.
Zdeněk Chudý se v 60. letech stal komisařem Evropské unie železniční, přesídlil do Paříže a tam jeho aktivní působení v ochotnickém divadle končí.


Ivo Kolařík
narozen 21. 8. 1933
Přerov
navržen Svazem českých divadelních ochotníků za celoživotní věrnou službu ochotnickému divadlu a jeho aktivní pěstování v městě Přerově a regionu

Po absolvování gymnázia zůstal rodnému městu věrný, celoživotní věrnost zachoval i ochotnickému divadlu, kterému slouží již šedesát let. Počátky Kolaříkovy ochotnické aktivity se datují do roku 1950 v přerovském spolku Tyl, nepočítaje v to léta ve studentském souboru V. M. Strojila. Odtud jeho cesta vedla přes malé jevištní formy ke kabaretu až po muzikál. Roku 1970 zakládá Divadlo Dostavník Přerov, kde se uplatňuje jako hudebník, herec, režisér, dramaturg a producent po dobu celé 40leté existence souboru. Je dlouholetým členem SČDO a jeho předsednictva. Řadu let působil jako tajemník poroty na Národní přehlídce monologů a dialogů Pohárek SČDO v Přerově, Olomouci a Velké Bystřici.
Jeho podíl na rozvoji českého ochotnického divadla byl oceněn roku 1988 Zlatým odznakem SČDO, roku 2002 Čestým uznáním J. K. Tyla a roku 2009 Cenou Svatopluka Skopala. Také město Přerov vyjádřilo Ivo Kolaříkovi roku 2000 poděkování za dlouholetou tvůrčí činnost Cenou města Přerova - Medailí J. A. Komenského. Léta strávená v amatérském divadle Ivo zúročil v knize "Ochotnické divadlo přerovského regionu 1945 - 2000". Jeho publikační činnost obsahuje na padesát článků a publikací.


Václav Kuneš
narozen 25. 7. 1940
Horšovský Týn
navržen Svazem českých divadelních ochotníků za celoživotní zásluhy o rozvoj ochotnického hnutí

Václav Kuneš se věnuje amatérské divadelní činnosti od školních let, od roku 1960 je členem Divadelního souboru v Horšovském Týně, dlouhá léta je jeho vedoucím, režisérem, dramaturgem a hercem. V letech 1985 – 1990 absolvoval Kurs praktické režie ve Vysokém nad Jizerou. Režíroval a zpravidla i hrál ve více než 60 inscenacích. Od roku 2000 je spoluorganizátorem západočeských oblastních přehlídek Kandrdásek SČDO, Pohárek SČDO a Divadlo jednoho herce v Horšovském Týně. Je držitelem Zlatého Harlekýna SČDO za rok 2009 a morálního ocenění Západočeské oblasti SČDO, Kolombína, rovněž z roku 2009. Získal řadu cen na přehlídkách amatérského divadla za herecké výkony i za režijní práci. Získal a vychoval řadu mladých adeptů ochotnického divadla. Jeho režijní i herecké práce se prezentovaly na Jiráskových Hronovech, např. Rodina Tótů a Třicet vteřin lásky. Sedmkrát byly jeho režijní práce se souborem ocěněny účastí na národní přehlídce venkovských divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou. Je dlouholetým členem předsednictva oblasti SČDO Západní Čechy.


Martin Malínek
narozen 8. 1. 1952
Ústí nad Orlicí
navržen Občanským sdružením divadelních ochotníků za dlouholetou záslužnou organizátorskou, režisérskou a hereckou činnost v amatérském divadle

Ing. Martin Malínek je výraznou postavou současného amatérského divadla v Pardubickém kraji.
Jako režisér a herec působil nejdříve (poprvé 1955) v divadelním souboru Vicena v Ústí nad Orlicí. V roce 2000 spoluzaložil Občanské sdružení divadelních ochotníků Ústí n. Orl. (OSDO). Sdružení působí celostátně, jeho náplní je kromě pořádání divadelní přehlídky "Zlom vaz", mezinárodního festivalu české a slovenské dramatické tvorby, i další organizační činnost, spojená s ochotnickým divadlem, a také příprava divadelních představení. Tři inscenace autora Paula Claudela (čtvrtá ve spolupráci s francouzským souborem z Chambery), uvedené v jednom divadle, nemají na české scéně obdoby. Dvě z nich byly českou premiérou (Polední úděl, Nemožný úděl), s představením Zvěstování Panně Marii soubor účinkoval ve Francii a natáčela je Česká televize. Martin Malínek zde působí jako organizátor, režisér i herec. V současné době je podepsán pod patnácti režijními pracemi, podílel se na vzniku třiceti inscenací. V jeho režii vznikla ve spolupráci dvou souborů z různých krajů, OSDO a DS Šok Staré Město pod Sněžníkem, inscenace Heda Tesman-Gabler podle Henrika Ibsena, v níž také hraje.
Martin Malínek, absolvent VŠE Praha, žije v Ústí nad Orlicí a jeho rodina se rovněž věnuje divadlu.


Jan Novák
narozen 9. 12. 1940
Praha
navržen Skupinou amatérských loutkářů SČDO za celoživotní zásluhy o rozvoj loutkového divadla

Ing. Jan Novák je aktivním členem Umělecké scény Říše loutek v Praze od roku 1953, tedy již 57 let. Jako autor, dramaturg a režisér významně ovlivnil nejen tvář své mateřské scény, ale svými zkušenostmi, které předával jako člen nesčetných porot, i mnoho jiných divadelních souborů. Také svým neopakovatelným charakterním herectvím patří mezi nejvýraznější herecké osobnosti Říše loutek. Podílel se na vzniku mnoha desítek inscenací.
Díky jeho trpělivé práci divadelního archiváře jsou v archivu divadla uloženy nesčetné dokumenty o tradicích loutkového divadla u nás a dokumenty o devadesátileté historii Říše loutek. Jan Novák je také členem několika poradních sborů pro loutkové divadlo, členem redakční rady časopisu Loutkář a autorem publikace, zabývající se zvuky na loutkovém jevišti.


Zdeněk Stejskal
narozen 14. 3. 1944
Havlíčkův Brod
navržen Volným sdružením východočeských divadelníků za dlouholetý tvůrčí i organizační přínos amatérskému divadlu v Havlíčkově Brodě a regionu Vysočiny

S amatérským divadlem začínal takřka od plenek. Už v roce 1949 ho jeho otec, režisér brodského ochotnického divadla, obsadil do role nejmladšího Broučínka v Karafiátových Broučcích, pak přišla dětská role v Babičce. A když nehrál, poznával divadlo "zezadu".
Tak tomu bylo i při příchodu do učení v Brně, kde se v divadle "X 59 - X 61" staral o techniku.
Pak přišla vojna v Českých Budějovicích a s ní vojenské estrády. V roce 1965 se stal v Havlíčkově Brodě členem Mladé scény a po sloučení několika místních souborů (od roku 1983 pod názvem Adivadlo) zde působí dodnes. Za tu dobu se podílel herecky či režijně zhruba na 40 inscenacích a dalších akcích Adivadla. Dále se vzdělával, absolvoval při Lidové konzervatoři třídu porotců (1979-80) a režie (1980-82). Režií má za sebou sedm a rád by to dotáhl na deset. Z jeho mnoha hereckých postav připomeňme Tuláka, Podkolatova, Roškota, Viktora Molnára, Pankráce nebo Harry Baxtera.


Libuše Straková
narozena 26. 2. 1930
Holice v Čechách
navržena Volným sdružením východočeských divadelníků za celoživotní věrnost ochotnickému divadlu a záslužnou dramaticko-pedagogickou činnost

Na jevišti se poprvé objevila ještě jako dítě. Pak ji však kostní tuberkulóza na několik let upoutala na lůžko. Po vyléčení začala v roce 1953 hrát s holickými ochotníky a bez přestávky v tom pokračuje dodnes. Vytvořila na devadesát rolí a na dalších nejméně dvaceti inscenacích se podílela režijně či jinak; nikdy jí nebylo zatěžko dělat třeba inspicienta či technika.
V letech 1956 – 1962 byla jednou z protagonistek Estrádního uměleckého souboru Holice, který s úspěchem účinkoval v celé zemi a také v televizi. Nabídky stát se profesionální herečkou ale vždy odmítla.
V roce 1977 v Holicích založila a vedla Dětský divadelní soubor Klíč, ve kterém jí do roku 1984 "prošlo rukama" přes sto dětí. Některé v holickém souboru působí dodnes. Jednalo se i o pořádání každoročních letních soustředění, při kterých jí asistovali tehdejší studenti Marek Eben a Michal Nesvadba. S dětmi i dnes nacvičuje vystoupení pro akce Sboru pro občanské záležitosti v Holicích. Od roku 1968 do odchodu do důchodu pracovala v Kulturním domě města Holic a podílela se na organizaci všech okresních a krajských přehlídek ochotnických souborů v Holicích. Dodnes působí v dramaturgické radě KD.
Několikrát získala ocenění za herecký výkon na divadelních přehlídkách a za přínos pro kulturní a společenský život ve městě jí byla jako prvnímu občanovi města udělena v roce 2009 Cena města Holic.