Brno, Mimi fortunae, Smičková-Látalová Hana
SMIČKOVÁ-LÁTALOVÁ, Hana
Datum narození: 1959
Hana Smičková-Látalová,
umělecká ředitelka a choreografka tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno od jeho počátku až do současnosti. (Víc než čtvrtstoletí trvání souboru).
Vytvořila mnoho tanečních rolí, svůj vlastní styl tance a vede již čtvrtou generaci tanečníků.
Hana Smičková‑Látalová založila taneční divadlo MIMI FORTUNAE v roce 1985 a začala pro něj vytvářet vlastní taneční styl a choreografie.
Ve svých představeních se objevovala i v mnoha tanečních rolích s výrazným citovým nábojem a hereckou mimikou.
K divácky nejoblíbenějším patřila Carmen, Liška z Malého prince, Představená z Dilematu srdce, Druidka v Keltském obřadu a Sestra v choreografii Petry Krůlové, Fašistka v tanečně-divadelním projektu Být či nebýt…?t, Žena ve Stínu.
První choreografické práce byly historického charakteru. Nejúspěšnější z nich, hra ze života Francois Villona …teď na krk oprátku ti věší…, pro kterou Hana Smičková‑Látalová vytvořila choreografii. Hrále se sedm let hrála po celé České a Slovenské republice a 1991 i v básníkově rodišti – Francii, v rámci festivalu v Avignonu. Vzpomínkou na F. Villona byla také Balada pařížská aneb Francois Villon se vrací, ve značně nevážnějším duchu, premiérovaná v roce 2000 v Německu, s níž pak soubor vystupoval na mnoha scénách v naší republice.
Studium moderního baletu u zahraničních pedagogů a tanečníků přivedlo Hanu Smičkovou‑Látalovou k moderní choreografii - např.
Modlitba kamene, choreografie, která ještě v roce 1998 byla provedena při slavnostním odhalování soch českých sochařů v Holandsku.
K nejznámějším inscenacím patří také Malý princ podle A. de Saint-Exupéryho, oblíbený u velkých i malých diváků a uváděný u nás i v zahraničí (např. VIII. Mezinárodní festival moderního tance, Kaunas, Litva).
V roce 1991 Hana Smičková‑Látalová získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na III. Choreografické přehlídce ČSFR. Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo Slova oceněno Cenou za choreografii. Slova byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie.
1998 byla Carmina Burana s choreografií Hany Smičkové‑Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájeni kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci Balady o smrti byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku. ´
2008 její choreografie JÁ získala ocenění taneční přehlídky Tanec, Tanec 2008, pořádané NIPOS – ARTAMA a rovněž II. cenu na »International Jazz Dance Open Festival« v Pardubicích.
Z tvůrčí dílny Hany Smičkové‑Látalové vzešlo zatím přes osmdesát choreografií. Choreografka spolupracovala i se zahraničními umělci. Její taneční styl i námět se zalíbil americkému skladateli Thomasu Clarkovi, který pro ni napsal balet Ptáci a osobně jej dirigoval při premiéře v Mahenově divadle v Brně v roce 1993.
1994 působila jako asistentka při choreografii Sedm pro mých sladkých šestnáct amerického choreografa Davida Appela, asistovala i choreografce Sandi Combest z Dallasu při tvorbě The Landscape of the Spirits.
2003 uvedla novou choreografii, která je výsledkem spolupráce české choreografky s americkou hudební skladatelkou Adrian Barton pod názvem The Smart Irony of Renaissance – s touto a dalšími choreografiemi se v letech 2002–2004 TD MIMI FORTUNAE představilo v Německu, Rakousku a Anglii a absolvovalo turné po Indii a USA. Do Indie se soubor vrátil i v roce 2007 s choreografií hany Smičkové-Látalové »KULT« (kořeny českého národa), která měla světovou premiéru ve městě Amristsar v rámci mezinárodního festivalu Languages of Love.
Po výročním představení k 15. letům trvání MIMI FORTUNAE se Hana Smičková‑Látalová začala věnovat s MIMI FORTUNAE jak moderním scénickým experimentům, tak tanečnímu divadlu s historickými náměty, propojujícími tanec a herectví. První premiérou v novém duchu byla taneční komedie Ber kde ber uváděná u nás i v Německu, dále pak mystické taneční obrazy »Keltský obřad Beltaine« a »Světlo v plameni« a »Kult«. Počínaje rokem 2003 se choreografka plně vrátila k modernímu scénickému tanci a spolu se svým manželem Slavojem Látalem ke 20. výročí divadla připravila tanečně divadelní projekt z našich dějin ve 20. stol. – Být či nebýt…?. Tento Projekt premiéroval v »domovském« divadle Bolka Polívky v Brně.
Následovaly další projekty zamýšlející se nad počátkem i koncem života: ŽIVOMŘENÍ a KAPKY BOLAVÉ NADĚJE.
K 50. narozeninám si Hana Smičková-Látalová nadělila realizaci BOLERA.
Z choreografčiny tvorby však nevzcházejí jen rozsáhlejší dramata, ale v posledních letech je patrný jednak sklon ke scénickým žertíkům a ironickým legráckám a jednak stále hlubší zájem o intimní, ale zásadní, příběhy člověka v kontextu dějin a snaha o rozkrývání hlubin lidské povahy. O tom svědčí choreografie Dědictví, Stín a dvěma cenami z loňského roku ověnčený pánský duet JÁ.
umělecká ředitelka a choreografka tanečního divadla MIMI FORTUNAE Brno od jeho počátku až do současnosti. (Víc než čtvrtstoletí trvání souboru).
Vytvořila mnoho tanečních rolí, svůj vlastní styl tance a vede již čtvrtou generaci tanečníků.
Hana Smičková‑Látalová založila taneční divadlo MIMI FORTUNAE v roce 1985 a začala pro něj vytvářet vlastní taneční styl a choreografie.
Ve svých představeních se objevovala i v mnoha tanečních rolích s výrazným citovým nábojem a hereckou mimikou.
K divácky nejoblíbenějším patřila Carmen, Liška z Malého prince, Představená z Dilematu srdce, Druidka v Keltském obřadu a Sestra v choreografii Petry Krůlové, Fašistka v tanečně-divadelním projektu Být či nebýt…?t, Žena ve Stínu.
První choreografické práce byly historického charakteru. Nejúspěšnější z nich, hra ze života Francois Villona …teď na krk oprátku ti věší…, pro kterou Hana Smičková‑Látalová vytvořila choreografii. Hrále se sedm let hrála po celé České a Slovenské republice a 1991 i v básníkově rodišti – Francii, v rámci festivalu v Avignonu. Vzpomínkou na F. Villona byla také Balada pařížská aneb Francois Villon se vrací, ve značně nevážnějším duchu, premiérovaná v roce 2000 v Německu, s níž pak soubor vystupoval na mnoha scénách v naší republice.
Studium moderního baletu u zahraničních pedagogů a tanečníků přivedlo Hanu Smičkovou‑Látalovou k moderní choreografii - např.
Modlitba kamene, choreografie, která ještě v roce 1998 byla provedena při slavnostním odhalování soch českých sochařů v Holandsku.
K nejznámějším inscenacím patří také Malý princ podle A. de Saint-Exupéryho, oblíbený u velkých i malých diváků a uváděný u nás i v zahraničí (např. VIII. Mezinárodní festival moderního tance, Kaunas, Litva).
V roce 1991 Hana Smičková‑Látalová získala Prémii za nejlepší povinnou choreografii na III. Choreografické přehlídce ČSFR. Na IV. profesionální přehlídce ČR a SR v roce 1995 bylo její dílo Slova oceněno Cenou za choreografii. Slova byla vybrána i do galavečera mezinárodní choreografické soutěže Prix Volinine na Nové scéně v Praze a byla uváděna mimo jiné na Festivalu evropského umění v New Delhi, Indie.
1998 byla Carmina Burana s choreografií Hany Smičkové‑Látalové a v provedení TD MIMI FORTUNAE objednána pro zahájeni kulturní sezóny v holandském Utrechtu. Choreografie k inscenaci Balady o smrti byla v roce 1999 zařazena mezi devět nejlepších tanečních inscenací v České republice a na Slovensku. ´
2008 její choreografie JÁ získala ocenění taneční přehlídky Tanec, Tanec 2008, pořádané NIPOS – ARTAMA a rovněž II. cenu na »International Jazz Dance Open Festival« v Pardubicích.
Z tvůrčí dílny Hany Smičkové‑Látalové vzešlo zatím přes osmdesát choreografií. Choreografka spolupracovala i se zahraničními umělci. Její taneční styl i námět se zalíbil americkému skladateli Thomasu Clarkovi, který pro ni napsal balet Ptáci a osobně jej dirigoval při premiéře v Mahenově divadle v Brně v roce 1993.
1994 působila jako asistentka při choreografii Sedm pro mých sladkých šestnáct amerického choreografa Davida Appela, asistovala i choreografce Sandi Combest z Dallasu při tvorbě The Landscape of the Spirits.
2003 uvedla novou choreografii, která je výsledkem spolupráce české choreografky s americkou hudební skladatelkou Adrian Barton pod názvem The Smart Irony of Renaissance – s touto a dalšími choreografiemi se v letech 2002–2004 TD MIMI FORTUNAE představilo v Německu, Rakousku a Anglii a absolvovalo turné po Indii a USA. Do Indie se soubor vrátil i v roce 2007 s choreografií hany Smičkové-Látalové »KULT« (kořeny českého národa), která měla světovou premiéru ve městě Amristsar v rámci mezinárodního festivalu Languages of Love.
Po výročním představení k 15. letům trvání MIMI FORTUNAE se Hana Smičková‑Látalová začala věnovat s MIMI FORTUNAE jak moderním scénickým experimentům, tak tanečnímu divadlu s historickými náměty, propojujícími tanec a herectví. První premiérou v novém duchu byla taneční komedie Ber kde ber uváděná u nás i v Německu, dále pak mystické taneční obrazy »Keltský obřad Beltaine« a »Světlo v plameni« a »Kult«. Počínaje rokem 2003 se choreografka plně vrátila k modernímu scénickému tanci a spolu se svým manželem Slavojem Látalem ke 20. výročí divadla připravila tanečně divadelní projekt z našich dějin ve 20. stol. – Být či nebýt…?. Tento Projekt premiéroval v »domovském« divadle Bolka Polívky v Brně.
Následovaly další projekty zamýšlející se nad počátkem i koncem života: ŽIVOMŘENÍ a KAPKY BOLAVÉ NADĚJE.
K 50. narozeninám si Hana Smičková-Látalová nadělila realizaci BOLERA.
Z choreografčiny tvorby však nevzcházejí jen rozsáhlejší dramata, ale v posledních letech je patrný jednak sklon ke scénickým žertíkům a ironickým legráckám a jednak stále hlubší zájem o intimní, ale zásadní, příběhy člověka v kontextu dějin a snaha o rozkrývání hlubin lidské povahy. O tom svědčí choreografie Dědictví, Stín a dvěma cenami z loňského roku ověnčený pánský duet JÁ.
http://www.mimi-fortunae.cz/Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze.
Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.