JANÁČEK, Jiří, Blatná, Varnsdorf, Liberec

Inspirativní středoškolský a vysokoškolský pedagog, loutkář, divadelník, redaktor a literární vědec, skaut, teatrolog

Rodina nebyla umělecky založena. Otec (drogista v Blatné) měl vztah k výtvarnému umění, matka k literatuře. Do divadla chodili především na ochotnická představení, kterých bylo za první republiky a v okupaci mnoho. Babička z matčiny strany také vyprávěla ráda o divadle, které hráli její předkové, děda dokonale napodoboval lidové loutkáře. Za pultem svého koloniálu dokázal přetlumočit celou scénu svádění Fausta Mefistem přesnou intonací slavných Kopečáků, na které s Jiřím chodíval.
1936 snad nejsilnější divadelní zážitek: Král Oidipus blatenských ochotníků v režii místního učitele Josefa Šilhy a v hlavní roli s Eduardem Kohoutem (Jiří tehdy chodil do třetí třídy).

Sám organizoval divadlo již jako kluk s kamarády v ulici. Pokoušeli se dokonce o Pašijové hry. Hrát začal za války se souborem Církve československé – s Nedělní školou pořádali recitační soutěže a spolu se skomírajícím ochotnickým spolkem J. K. Tyl dávali na jednoduchém jevišti v hostinci U bílého lva pohádky pro děti. Později s kamarády tančili v operetách, které občas spolek dával.
Již jako student se stal členem Loutkářského soustředění při Masarykově lidovýchovném ústavu a účastnil se všech sjezdů této organizace, v níž poznal Josefa Skupu, dr. Malíka, dr. Lormana, Cinybulka, Bubeníčka, Skálu, ing. Čecha, Vojtu Suchardu aj. Při studiu v Praze navštěvoval v hledišti i za scénou Divadlo Spejbla a Hurvínka a Říši loutek.

1945 v tehdy obnoveném Junáku v Blatné založil maňáskovou skupinu společně s M. Jestřábem a Jarmilou Průchovou, dcerou známého blatenského loutkáře a spisovatele loutkových her Jaroslava Průchy. V okolních vsích hráli především pro děti, např. vlastni dramatizaci Čapků (O pejskovi a kočičce – jak prali prádlo, jak dělali dort, Princeznu Solimánskou), potom tehdy oblíbené agitky Babka Chňapka šmelinaří apod. Hráli i v době, kdy byli na vysoké škole. 1949 poprvé vystupovali v Praze před studenty pedagogické fakulty, uvedli dvě hry s názvy Kecafán a Hacafán (typickou maňáskovou rytířskou férii) a Gradovovu hru Směšná práce. Následovala divadelní „šňůra“ - pod záštitou Svazu vysokoškolského studentstva navštívili řadu vysokoškolských stavebních brigád na Ostravsku (Krnov) a Jihlavsku (Velké Meziříčí).

J.J. působil i v marionetovém LD blatenského Sokola, pro něž upravil a režíroval Kvapilovu Princeznu Pampelišku.

1946 vedle přípravy na maturitu připravil výstavu 10 let od smrti J. Průchy. Při tom s J. Průchou ml. využili i původní Průchovo divadélko a na výstavě hráli. („Archiv jsme s Jarkou Průchou i s loutkami a divadlem předali Městskému muzeu v Blatné, kde jsme také 1988 vydali knížku Jaroslav Průcha - učitel a spisovatel s podrobnou bibliografií.“)

Po 2. světové válce hrál jako vysokoškolský student (1946-1949) v blatenském Spolku divadelních ochotníků v režii Josefa Šilhy Lumka v dramatu Ze života hmyzu bratří Čapků a Vocilku v Tylově Strakonickém dudákovi a také mu v této inscenaci asistoval.

1949 při vysokoškolských prověrkách nebyl prověřen. K odvolání napsal velmi statečný dopis učitel Josef Šilha (tehdy člen strany) a k němu se přidal odbor kultury ONV v Blatné (inspektor Neveklovský). Mohl dál studovat češtinu a filozofii na FFUK, ale vzhledem k politické atmosféře na fakultě radši z fakulty brzy odešel.

1950 začal svou učitelskou dráhu v Novém Boru a studium ukončil dálkově.
Také v Novém Boru s žáky občas hrával maňáskové divadlo.

Pak byl přeložen do Šluknova a odtud do Varnsdorfu na JSŠ.
Se studenty začal nejdříve drobnou recitační prací na škole. Krátká vystoupení (Ščipačov, Seifert), potom pro žáky připravil pohádkové pásmo. Vycházelo z Hrubínových veršovaných pohádek a zakomponována byla i část Tylova Strakonického dudáka. Snad právě tento pokus o divadlo přivedl kolektiv třídy, v níž byl třídním učitelem, k touze pokusit se o opravdové divadlo. Jiřího snem již z loutkářských časů bylo inscenovat Kvapilovu Pampelišku. Bavili se tím skoro celý školní rok. V květnu 1955 byla úspěšná premiéra Divadelního souboru JSŠ.

Ale zkušení talentovaní žáci odmaturovali a bylo třeba začít znovu. Rozhodl se pro umělecký přednes. Podařilo se soustředit na čtyřicet středoškoláků ze tří tříd a po předchozích vystoupeních ve škole vystupovat veřejně. Pořádali tzv. literární večery, jichž za dobu pobytu ve Varnsdorfu Janáček se spolupracovníky připravil asi 68. Někdy za spoluúčasti celého souboru (Blok), jindy se sólisty. V práci se soubor řídil připraveným dramaturgickým plánem. Rok 1960 věnovali dílu V. Nezvala ( Z mého života, Sbohem a šáteček, Edison, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou). Františka Nezvalová propůjčila souboru Název Recitační soubor V.N. Intenzivní nasazení, které končilo trojím vystoupením na Wolkrově Prostějově, přineslo únavu. Neúspěch s Ferlinghettim na Prostějově (1962) i jisté znechucení. Soubor se zmenšil, ale pracoval dál až do roku 1966, kdy Janáček odešel do Liberce. Škola sama (JSŠ, SVVŠ) na takový provoz nestačila. Vstříc souboru vyšel Závodní klub Elite, který zapůjčil zdarma jeviště, zajišťoval dopravu apod.
Závodní klub Elite přispěl také velikou měrou při pořádání večerů a besed s autory. Janáček souběžně se založením recitačního souboru navázal kontakt s tehdy vznikajícím Klubem přátel poezie, který mu doporučil a „vyslal“ řadu spisovatelů na připravené večery a besedy (Hrubín, Závada, Šiktanc, Šotola, Diviš, Holub, Brukner, Brousek). Besedování se spisovateli nabralo později příliš oficiální charakter, pořádaly se hromadné návštěvy (Varnsdorf-Dobříš), intimní charakter schůzek se vzdálil čtenářům, sloužil spíše jednotlivcům k získávání pozic v Klubu i v závodě, a tak J.J. tiše dezertoval a věnoval se Večerům pro 28. Šlo o setkání skutečných zájemců o literaturu, ale i o prezentaci vlastní tvorby varnsdorfských autorů. Při takových setkáních si J.J. mohl dovolit věnovat večer dokonce Egonu Hostovskému. K nejúspěšnějším večerům ve Varnsdorfu patřily: Ty lásko, pozdravena buď (Seifert, uvedena část Písně o Viktorce) a Ejhle, člověk! (Pásmo z Aškenazyho Černé bedýnky, které dokonce natočil Československý rozhlas).

V Liberci nastoupil v roce 1966 (únor) do redakce Severočeského nakladatelství, potom na Střední ekonomickou školu (1969), odtud přešel na Fakultu pedagogickou Technické univerzity (1990–2003). Zpočátku psal scénáře pro herce Divadla F.X.Šaldy a Naivního divadla, po roce 1990 se věnoval recenzenské práci (divadlo, loutkové divadlo, knihy).
Po odchodu do důchodu mapuje německé divadlo v Liberci.
Amatérům je k dispozici v různých porotách (literárních a divadelních).
V Krajské vědecké knihovně je jedním z lektorů Literárního klubu mladých a editorem jejich almanachů.
Díky České besedě se mu podařilo vydat několik drobných prací (např. Amatérští loutkáři v Liberci 1918–1938) a v roce 2004 s pomocí Kruhu autorů Liberecka vydal knihu Čtyřikrát Městské divadlo Liberec (Stadttheater Reichenberg) 1883–1938 v nakladatelství Bor.

K 28. říjnu 2007 obdržel za práci v kultuře a za badatelskou činnost Poctu hejtmana Libereckého kraje (zlatý dukát).

BČAD č. 1135, 1868

Autorské práce:

130 LET divadla (Sborník Divadla F. X. Šaldy), JANÁČEK, Jiří: úvodní studie Stadttheater Reichenberg (1883 - 1945). Vydavatel Divadlo F. X. Šaldy 2013.

JANÁČEK, Jiří: Amatérští loutkáři v Liberci 1918–1938. In: Liberec, Zprávy České besedy č. 63, 1988.

JANÁČEK, Jiří: Blatenská léta Anny Suchardové-Brichové. (Rukopis o mládí zakladatelky pražské Říše loutek))- uloženo v Městském muzeu Blatná.

JANÁČEK, Jiří: Česká opera na scéně Stadttheater Reichenberg - Die tschechische Oper auf der Buhne des Stattheaters in Reichenberg. In: Naše krajina slov (Česko-německá čítanka spisovatelů Liberecka) - Unsere Wortlandschaft (Deutsch-tschechisches Lesebuch der Schriftsteller aus Liberec und dessen Umfeld). Liberec, Kruh autorů Liberecka, 2011.

JANÁČEK, Jiří: Čtení o německém divadle v Reichenbergu. Liberec, Nakladatelství RK 2010.

JANÁČEK, Jiří: Čtyřikrát Městské divadlo Liberec (Stadttheater Reichenberg). Liberec, Nakladatelství Bor 2004.

JANÁČEK, Jiří: Kašpárkoviny. Pohádky na motivy loutkových her Jaroslava Průchy. Liberec, Nakladatelství Bor, 2011.

JANÁČEK, Jiří: Moje cesta Varnsdorfem s batohem poezie na zádech. In: MANDAVA 2014. Vlastivědné čtení z Varnsdorfu a Šluknovského výběžku. Ročenka Kruhu přátel muzea Varnsdorf, s.135-145.

JANÁČEK, Jiří: Paměť (Zamyšlení nad cestou středoškolského souboru ve Varnsdorfu v r.1953–1966). In: Umělecký přednes č. 19. Praha, ÚDLUT 1968.

JANÁČEK, Jiří: Profil učitele literatury. In: Čtení pro češtináře. Liberec, TU 1993.

JANÁČEK, Jiří: Recitační soutěž žáků škol se zvláštní péčí (Chrastavská sloka). Liberecký den 3.6. 1994.

JANÁČEK, Jiří: Z historie loutkového divadla v Liberci. Kultura a sport Liberecka č. 7-8, Liberec 1988.


Spoluautor:
JANÁČEK, Jiří, PRŮCHA, Jaroslav, ml.: Jaroslav Průcha – učitel a spisovatel (životopis a bibliografie autora loutkových her). Blatná, Městské muzeum a České Budějovice, SVK 1988.

Kniha o Liberci. Dialog Liberec 1996, 2004.
Stalo se na severu Čech (1900 – 2000). Liberec, Nakladatelství 555, 2001.
Český taneční slovník. Praha, Divadelní ústav 2001


Životopisné:
Blateňákovi v Liberci aneb Panu profesorovi s láskou. (Sborník k pětasedmdesátinám Jiřího Janáčka.) Liberec, Nakladatelství Bor 2002.

KDO JE KDO v české teatrologii II. Praha, Teatrologická společnost 1999, s. 25-27.

PÍŠA, Vladimír: Jiří Janáček - osmdesátiletý. Svetlik - Svět libereckých knihoven 2007, č. 2, s. 14-22.