Oldřiš, Orlovna, opona s vizualizací národní hymny Kde domov můj, autor Jan Herynek, 1929

vizualizace národní hymny Kde domov můj

Popis Františka Jílka:
Motivem opony je česká krajina se stromem na okraji lesa, s polem a keři, v dálce je hora Říp. Středem pozornosti je skupinka lidí – rodina s dětmi, stařec, houslistka hrající na housle a voják jako ochránce s kulatým štítem. Všichni hledí a ukazují na horu Říp nad nímž je nadpis „Kde domov můj“
Jde zřejmě o skupinu Praotce Čecha při příchodu do země a symbol státní hymny. Tento výjev je vložen do namalovaných zavěšených pláten se šňůrami a třásněmi ( opona v oponě) .

Opona byla zhotovena s výstavbou nové Orlovny v roce 1929 a sloužila divadelnímu sboru Orla v Oldřiši a dále ochotnickému souboru Jirásek v Oldřiši. Rovněž i dalším hostujícím souborům, při estrádních vystoupeních školy a podobně. Sloužila pro místní sál. Funkční byla asi do roku 1988, kdy došlo k přestavbě a přístavbě Orlovny, kterou v tu dobu vlastnil Národní výbor. Přestavbou bylo jeviště rozšířeno. Opona poté byla uložená na půdě.

---

Opona pro Orlovnu v Oldříši na okr. Svitavy, kterou namaloval v roce 1929 prosečský malíř a starosta Jan Herynek, zdánlivě patří mezi opony s bájeslovným námětem, neboť připomíná obdobné kompozice příchodu praotce Čecha. Přes zmíněnou podobnost se však v tomto případě o známé mytologické téma nejspíše nejedná. Zarámovaný ústřední výjev má svým vztahem k doprovodné drapérii budit dojem závěsného obrazu. Co ale tento obraz přesně představuje? V krajině otevírající se průhledem k Řípu na obzoru vidíme na pravé straně skupinu postav – rodinu s dětmi, mladou dívku a starce. Po levé straně se osamocený bojovník opírá o štít a hledí k Řípu na obzoru. Nad jeho hlavou je výrazný nápis Kde domov můj. V souvislosti s tímto nápisem se nám ozřejmí smysl postavy polonahé dívky hrající na housle nad skupinou postav vpravo. Je to personifikovaná Píseň, jak ji známe z Mánesova listu Píseň rodné země. Tento typ převzal Josef Tulka pro svůj cyklus v lunetách průčelí Národního divadla. Místní malíř však cituje přesně figuru Mánesovu. Nepřesvědčivá stavba dolní poloviny trupu figury je způsobena tím, že u Mánesa dívka sedí na koni.
Jako přesnější či volnější citace konkrétních Mánesových figur můžeme chápat i další Herynkovy postavy. Malíř odkazuje k Mánesovi jakožto národnímu malíři, přímo a vědomě. Píseň zde tedy vystupuje jako Píseň národní, která nyní, v době samostatného státu, již může být ztotožněna přímo s národní hymnou. Obraz představuje ojedinělý pokus o výtvarné a vizuální zpřítomnění národní hymny.
Opona Orlovny v Oldříši se tedy řadí mezi početné opony oslavující prvorepublikovou samostatnost. Zatímco ale většina z nich tak činí pomocí akcentování národních symbolů a nápadným umísťováním státního znaku, zde je přímo vizualizován symbol nehmotný – národní hymna.
Původní rozměr opony byl 630 x 280 cm, po odstřižení poškozených okrajových částí se šíře plátna zúžila na 430 cm.

(Mgr. Jakub Synecký, květen 2016 - příspěvek pro připravovanou knihu Malované opony divadel českých zemí II)

http://www.oldris.cz/malovana-opona-a-divadelni-pozadi-v-orlovne-oldris-f39.php

2013 fotografie opony péčí Městského muzea a galerie v Poličce doplnila výstavu Malované opony, uskutečněnou 4. - 17 dubna 2013.

Orel, jednota Oldřiš, funkční do 1988

Zavěšena nad jevištěm v sále Orlovny v Oldřiši č.p. 215. Je natočena na papírové tubě.

Jednatel Orla Oldřiš František Jílek, Oldřiš
Městské muzeum a galerie v Poličce