Hořice, Veduta města, okolo objekty a jména spisovatelů, Karel Maixner, 1864, nezachovala se, foto

Veduta města, okolo objekty a jména spisovatelů, nápis Vlasti a Múzám
stuha se jmény: Štěpánek, Klicpera, Tyl. Kollár, Neruda, Krzepinski(?), Mikovec, Hálek, Neruda, ?, okolo 4 medailony zámků

Zobrazuje pohled na Hořice a připomíná jména významných, převážně českých básníků a spisovatelů. Veduty v medailonech zobrazují památná místa v Čechách.
Opona sloužila hořickým ochotníkům při představeních v divadelním sále Městského domu v Hořicích. Opona se nezachovala.
Milan Kreuzzieger, komentář z výstavy fotografií divadelních opon Múzám, městu, národu (2003)

S rekonstrukcí sálu vyvstala i potřeba rekonstrukce jeviště, kterou opět provedli ochotníci vlastním nákladem a pomocí prodeje losů. Výbor spolku vyslal své zástupce Karla Mišáka a Václava Šrajera do Mladé Boleslavi, Kolína a Hradce Králové, aby si prohlédli tamní moderní jeviště. Ti také po návratu předložili návrhy na provedení nové jevištní konstrukce a byl jim svěřen dohled na provádění prací. Zároveň bylo jednáno o pořízení nové opony a dekorací. Bylo rozhodnuto pořídit novou vnější oponu bohatě zdobenou zlatým třepením a malbu velké opony 465 x 590 cm, která měla být svěřena malíři Robertu Holzerovi (1859 — 1938) v Praze. Ten však o tuto zakázku neměl zájem a doporučil ochotníkům zkušeného malíře divadelních dekorací Romana Skálu (1848 — 1901), rovněž z Prahy. U něho pak byly příslušné dekorace objednány. Podle všeho se však zdá, že, pravděpodobně z finančních důvodů, nová malovaná opona pořízena nebyla a malířem Skálou byla restaurována původní opona Maixnerova, jež byla přizpůsobena většímu jevišti. Výhodou nového jeviště bylo zařízení, které pomocí válců umožňovalo snadnou manipulaci s kulisami a jejich nastavení v různých úhlech anebo i napříč. Jeviště bylo také osvětleno důmyslnou soustavou lamp, které mohly být jednoduchým způsobem spouštěny, zakrývány i odkrývány a z hlediska nebezpečí požáru byly velmi bezpečné. Podlaha měla 6 propadlišť. Zazděny byly dveře na pavlač, jimiž pronikal průvan do orchestřiště. Celkové náklady na rekonstrukci jeviště činily 2 124 zl. 76 kr. Zrekonstruovaný sál byl otevřen 10. ledna 1886 slavnostní akademií, jejíž program připravily hořické spolky.
(Dr Tomíčková)

Karel Maixner (1840 — 1881)
Mladší bratr významného českého malíře Petra Maixnera se věnoval nejen malířství, ale i litografii. Již v době studií vytvořil pozoruhodné ilustrace pro Fričovo Evropské ptactvo. Spolu s Petrem namaloval 14 obrazů křížové cesty pro hořický děkanský chrám a později sám vytvořil křížovou cestu pro kostel v Milovicích.. Byl Petrovým spolupracovníkem na některých významných zakázkách (fresková výzdoba kostela v Praze — Karlíně). Karel Maixner byl, stejně jako další z bratrů Čeněk, velmi nadaným litografem a významným způsobem se podílel na vydávání ilustrovaných časopisů Světozor, Květy a Vesmír. Jeho předčasná smrt v r. 1881 mu zabránila i přes nesporné umělecké nadání vytvořit rozsáhlé a ucelené dílo jako starší Petr. Pro divadelní sál namaloval Karel Maixner oponu (1864) s vyobrazením města Hořice. Ačkoliv ochotníci několikrát uvažovali o pořízení nové opony, k uskutečnění tohoto záměru nikdy nedošlo nejen z důvodů finančních, ale především z úcty k jejímu autorovi. Opona sloužila při slavnostních příležitostech až do poloviny 20. století.

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 240

Městské muzeum Hořice, čb foto

Div. odd. NM fotoarchiv 40 F 30 opona ochotnického divadla v Hořicích v Podkrk., 1865

DČAD CD 09307, 29454, 29455,

Výstava fotografií divadelních opon Múzám, městu, národu (Státní opera v Praze, 2003)

Muzeum českého amatérského divadla Miletín, vstupní expozice, 2006.

jeviště Městského domu (Spolkový dům)

nezachovala se