Osobnosti: SCHEJBAL, Milan, doc., Mgr.

Datum narození: 14.12.1952
Místo narození: Hradec Králové

Doc. Mgr. Milan Schejbal – Režisér a umělecký šéf Divadla A. Dvořáka Příbram (od 2006 dosud), pedagog DAMU (katedra činoherního divadla, obor režie a dramaturgie), lektor a porotce řady seminářů a přehlídek amatérského divadla.

Na základní škole v Telčicích, tedy kolem roku 1966, získal první hereckou zkušenost v roli Petra Bajzy ve školní inscenaci Bylo nás pět.
Po maturitě na gymnáziu v Přelouči nastoupil na dvouleté nástavbové pomaturitní studium na střední ekonomickou školu v Praze 2, Resslova ulice. Po roce byl přijat na FF UK v Praze (obor český jazyk a literatura a anglický jazyk). Studium nedokončil, ale později nastoupil na DAMU Praha (katedra činoherního divadla, obor režie a dramaturgie), kterou absolvoval v roce 1990. Byl mu udělen titul magistr.

1975 - Během studií na FF UK v Praze se zúčastnil konkurzu v DS Dvacetník, který právě hledal nové členy. Soubor pracoval v místě svého zřizovatele, tj. v Ústředním domě armády v Dejvicích. (Zde se Milan Schejbal setkal poprvé například i s Kateřinou Fixovou, budoucí dramaturgyní a herečkou a jeho blízkou spolupracovnicí v divadle jak amatérském, tak později profesionálním.) Vedoucím souboru byl Jiří Pálka, tehdejší student DAMU. Asi po půl roce musel však soubor svou činnost ve svém dosavadním působišti ukončit, neboť, jak mu bylo řečeno ze strany zřizovatele, nebyl příliš ideově vhodný pro toto zařízení a jeho členové si tudíž museli hledat nové prostory. Nalezli je v divadle Gong na Praze 9, kam přešli a začlenili se do tzv. Studia mladých. Pod hlavičkou Studia mladých vznikly např. inscenace Pán z Prasečkova (Molière), O milionáři, který ztratil slunce (J. Wolker), ve kterých Milan Schejbal působil jako herec.

1977 - Členové Studia mladých přijali nabídku Jany Paterové, tehdejší dramaturgyně Žižkovského divadla (ŽD, dnešní Žižkovské divadlo Járy Cimrmana), aby přesídlili do jeho nově zrekonstruovaných prostor. „Smyslem bylo poskytovat v novém divadle co největší prostor zájmové umělecké činnosti a zvát sem i další pražské a mimopražské amatérské soubory.“ (viz Paterová Jana: Žižkovské divadlo aneb Anebdivadlo, sborník 10 let Žižkovského divadla 1977-1987, vydal OKD Praha 3.)

1978 – V ŽD vznikl ze členů – již bývalého – Studia mladých nejprve Amatérský soubor č. 2 Obvodního kulturního domu (OKD) Prahy 3 a později Anebdivadlo (1978, název Alternativní divadlo nebyl ve své době myslitelný), které se postupně stalo jediným kmenovým souborem ŽD a jedním ze špičkových souborů českého amatérského divadelnictví. „V době, kdy členové tohoto souboru na Žižkov přišli, byla pro ně charakteristická etapa hledání vlastní cesty. Bylo jasné, že jde o skupinu lidí, která nechce pouze napodobovat profesionální scény, ale na druhé straně podléhali nejrůznějším vlivům (např. za vedení J. Pálky pohybové divadlo V. Martince.)“ (viz. Paterová Jana, tamtéž)
K inscenacím tohoto období Anebdivadla patří stále ještě Pán z Prasečkova (nastudovaný ještě v Gongu), Macbeth, Krysař (vše v režii J. Pálky; M. Schejbal se podílel jako herec) a zejména Stieberovy aktovky pod názvem 2 1 (Premiéra 9. 12. 1976 v režii Marka Mokrowieckeho, tehdejšího studenta DAMU; M. Schejbal jako jeden ze tří herců). „Marek nám ukázal cestu, že divadlo se nemusí dělat jen konzervativně, “ říká Milan Schejbal.

Milan Schejbal byl zpočátku hercem souboru, s přerodem Amatérského souboru OKD Praha 3 v Anebdivadlo se však jeho role proměnila v režiséra a vedoucího souboru. Část členů totiž nebyla spokojená s dosavadním vedením, repertoárem a směřováním divadla, což vyvolalo snahu „udělat něco jinak a sami“.

„Po krátkém období hledání se soubor současně se změnou názvu stabilizoval a právě i názvem Anebdivadlo pojmenoval své směřování – nejen alternativní scénická řešení, ale i obrácení významu, zpochybňování konstant, ironizující komentář k zobrazované skutečnosti atp. /…/ Roku 1978 vyhrál soubor pražskou přehlídku s inscenací Šachovy komedie Třináctý Héraklův čin aneb co pan Homér /ne/věděl. V této chytré antické parodii se uplatnilo již mnohé typické pro další práci Anebdivadla – hravá atmosféra, humor, osobitá scénografie a především snaha o jisté přeformování původního textu pro potřeby vlastního aktuálního sdělení. Pro toto úsilí souboru byla ještě typičtější /…/ vůbec první inscenace pod hlavičkou Anebdivadlo, Jak jsem vyhrál válku, která však měla poněkud složitější osud.“ (viz už zmíněný článek J. Paterové)

Milan Schejbal společně s Hynkem Boučkem podle románu Patricka Ryana napsali a zrežírovali tuto hru (premiéra 19. 4 1978). Ta byla částečně i kvůli složitým autorsko-právním problémům zakázána a Anebdivadlo se k ní po roce vrátilo po úpravách pod titulem Voják vydrží všechno aneb Evelyn Worchestrova pouť (premiéra 29. 11. 1979). Na repertoáru divadla byla dlouho a viděli ji diváci mnoha festivalů, včetně poděbradského FEMADu (1980). To byl tedy první titul souboru Anebdivadlo při ŽD OKD Praha 3.

Další inscenace Anebdivadla pod vedením M. Schejbala a v jeho režii chronologicky:
Voltaire, M. Schejbal, H. Bouček: Candide aneb Optimismus. Inscenace, která byla poprvé v historii Anebdivadla uvedena v aréně, v Junior klubu na Chmelnici v Praze, který byl stejně jako ŽD kulturním zařízením Obvodního kulturního domu Praha 3 a který se od té doby stal druhým hracím prostorem souboru. Premiéra se konala 30. 11. 1980. M. Schejbal v inscenaci původně nehrál, pak byl však nucen z provozních důvodů krátce před premiérou převzít ústřední roli Candida. Po úspěšné účasti na FEMADU roku 1981měl být Candide zařazen ve stejném roce do programu Jiráskova Hronova (JH), ale soubor byl upozorněn na to, že nejde o vhodný titul pro JH. Místo toho byl soubor funkcionáři tehdejší ÚKVČ (Ústav pro kulturně výchovnou činnost) s inscenací vyslán na festival do německého Karlsruhe. Milan Schejbal však v té době vykonával základní vojenskou službu a jeho role tudíž musela být přezkoušena. Zajímavostí je, že soubor za ním dojížděl do Žatce, kde se na louce před kasárnami odbývaly záskokové zkoušky. Anebdivadlo pak odehrálo inscenaci Candide i na mnoha českých i mezinárodních festivalech amatérského divadla (Švédsko, Francie, Španělsko, Portugalsko).

V Junior klubu na Chmelnici pak byla ve Schejbalově režii v roce 1981 uvedena i tehdy populární hra východoněmeckého autora Petera Hackse Jarmark ve Voloprtech. Ve stejném prostoru pak Anebdivadlo nastudovalo svou asi divácky nejvíce úspěšnou inscenaci Pábitelé Bohumila Hrabala v dramatizaci Jiřího Vondráčka. Pět Hrabalových povídek se značným autorským a režijním vkladem M. Schejbala a H. Boučka. Premiéra 19. 3. 1982, účast na FEMADu 1982. Je raritou, že tuto inscenaci soubor občasně uvádí dosud.

Ve stejném prostoru Junio klubu vznikla asi nejzdařilejší a nejslavnější inscenace Anebdivadla - Adam Stvořitel aneb Nepravděpodobná reportáž o pravděpodobné diskotéce bratří Čapků. Dramatizace a režie Milan Schejbal a Kateřina Fixová. Premiéra 1983, FEMAD 1983 a tentokrát i Jiráskův Hronov 1983, kde soubor při své první účasti získal Hlavní cenu festivalu (tehdy se udělovala). Inscenace Adama Stvořitele byla k vidění na řadě festivalů v ČR, na Slovensku i v zahraničí (v roce 1985 na festivalu v portugalském Portu).

Další inscenací ve stejném prostoru byla v roce 1984 ….a jitra jsou zde tichá Borise Vasiljeva, v dramatizaci Jarmily Černíkové Drobné a Milana Schejbala, který ji i režíroval. Ve stejném roce se s ní soubor opět účastnil Jiráskova Hronova a o rok později i mezinárodního festivalu v bulharském Blagoevgradu.

Do třetice bylo Anebdivadlo zařazeno do hlavního programu Jiráskova Hronova v roce 1985 s inscenací Florencie 1536 aneb Lorenzaciio Alfreda de Musseta, Kateřiny Fixové a Milana Schejbala. Režie Milan Schejbal (premiéra téhož roku).

V roce 1985 začal Milan Schejbal na výzvu prof. Jana Císaře dálkově studovat režii a dramaturgii na katedře činoherního divadla DAMU v Praze. S tímto faktem souviselo i méně času na všechno ostatní, tedy i na amatérské divadlo.

V roce 1987 uvedlo Anebdivadlo v režii M. Schejbala v Junior klubu na Chmelnici slavnou tragédii Williama Shakespeara: Romeo a Julie. O rok později ve stejném prostoru Svatbu Bertolda Brechta, taktéž v režii M. Schejbala, ve spolupráci s Divadlem Na baterky Praha. V témže roce se uskutečnil i společný projekt Anebdivadla a Divadla Lucerna v Malostranské besedě pod režijním vedením Petra Sherhaufera z Divadla Na Provázku Brno, a to kontroverzní hra Arthura Schnitzlera Zelený papoušek, kde Milan Schejbal vytvořil hlavní roli Prospera.

Poslední oficiální premiérou souboru Anebdivadlo byl na prknech Žižkovského divadla Purpurový ostrov Michaila Bulgakova, premiéra se odehrála 11. 6. 1989.

Od roku 1990 se společensko-politickou proměnou přibývalo možností seberealizace i mimo amatérské divadlo, což logicky zasáhlo i všechny členy Anebdivadla. Soubor oficiálně nebyl nikdy rozpuštěn, ale novou inscenaci již nenastudoval. Přesto se jeho členové aktivně setkávají dodnes, např. inscenace Candide byla odehrána v roce 1999 na festivalu v Portugalsku a Pábitelé, jak již bylo řečeno, se hrají občas dosud.

Milan Schejbal začal v první polovině 80. letech minulého století pracovat také jako lektor seminářů a porot (na popud dramaturgyně J. Černíkové-Drobné a M. Strotzera, tehdejšího metodika pro amatérské divadlo SKKS Praha, se kterým se seznámil na přehlídce FEMAD Poděbrady a se kterým prakticky spolupracuje dodnes). Anebdivadlo se stalo úspěšným a známým souborem. Společně s Hynkem Boučkem (architekt, scénograf) kolem roku 1984 začal M. Schejbal působit jako porotce např. na Wintrově Rakovníku, kde se učil od starších a zkušenějších, Jarmily Černíkové-Drobné, Aleny Urbanové, Rudolfa Felzmanna a mnoha dalších.

Krátce nato, na výzvu tehdejší metodičky ÚKVČ (jejíž nástupnickou organizací se stala Artama) a dramaturgyně Jany Paterové, začal jezdit také do Vysokého nad Jizerou na Národní přehlídku venkovských souborů jako lektor seminářů a porotce. Postupně se účastnil dalších přehlídek, porot a seminářů na regionálních i celostátních úrovních, např. Wintrův Rakovník a Popelka Rakovník, Národní přehlídka činoherního a hudebního divadla Třebíč a Poděbrady, později Děčín, Slavičínské Křoví, Dačické Kejklování, Přemostění Most atd.

Do roku 1989 byl několikrát vedoucím Klubu mladých divadelníků na Jiráskově Hronově, poté, se změnou systému vzdělávání (s nástupem Milana Strotzera) byl řadu let lektorem hronovského semináře S – jako situace a řady dalších seminářů, například lektorem Východočeské konzervatoře v Jaroměři.

Společně s Kateřinou Fixovou je hlavním lektorem dlouhodobého vzdělávacího Kurzu praktické režie pro amatérské divadelníky (od roku 1994 nepřetržitě, r. 2023 skončil šestý běh).

Milan Schejbal podle svých časových možností spolupracoval a spolupracuje jako režisér i s dalšími amatérskými soubory – DS Tyl Rakovník (V. Páral, E. Schorm: Profesionální žena, 1989), DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou (C. Goldoni: Sluha dvou pánů, 2002; R. Thomas: Dvojí hra, 2004; S. Williams, Polib tetičku, 2008; česko-francouzský projekt J.L. Dabadie, J. Savary: Tři mušketýři), DS Vojan Libice nad Cidlinou (J. Dell a G. Sibleyras: Půl druhé hodiny zpoždění, 2012), DS Ty-já-tr Radar Praha (R. Hawdon: Dokonalá svatba, 2016).

V roce 2010 obdržel Milan Schejbal Cenu Ministerstva kultury za divadelní a slovesné aktivity.

Do roku 1990 člen poradního sboru pro amatérské divadlo při SKKS (Středočeské krajské kulturní středisko) Praha. Od roku 1991 pak členem odborné rady NIPOS-ARTAMA pro amatérské činoherní divadlo, od r. 2001 její místopředseda a od r. 2007 předseda.

Na profesionálních scénách působí od začátku devadesátých let, jako režisér například v Klicperově divadle v Hradci Králové a v Městském divadle v Mostě. Hostoval a hostuje v mnoha českých divadlech, např. v Činoherním studiu Ústí nad Labem, ve Východočeském divadle Pardubice, v Divadle Pod Palmovkou v Praze, v Národním divadle Brno (Mahenovo divadlo), v pražském Studiu Dva, v Horáckém divadle Jihlava, Divadle F.X. Šaldy v Liberci, Moravském divadle Olomouc, Středočeském divadle Kladno atd. V rámci Letních shakesperovských slavností nastudoval v prostorách Nejvyššího purkrabství Pražského hradu komedii Zkrocení zlé ženy. Režíroval také ve Stuttgartu v Theater der Altstadt.

Dvanáct let (1994-2006) byl uměleckým šéfem a režisérem Divadla ABC v Praze. Od roku 2007 dosud zastává funkci uměleckého šéfa a režiséra v Divadle A. Dvořáka Příbram.

Milan Schejbal se zaměřuje především na divadelní komedie, zajímají ho velké silné příběhy, ale nevyhýbá se ani dramatickým divadelním předlohám. Často si vybírá z nejúspěšnějších textů současných autorů (Yasmina Reza, Robin Hawdon, Ray Cooney aj.). Za roli Evy Mearové v jeho inscenaci hry Neila Simona Drobečky z perníku (DAD Příbram) obdržela Simona Stašová Cenu Thalie. Mezi jeho divácky oblíbenými inscenacemi však najdeme také komedie staršího data (Večer tříkrálový, Charleyova teta, Brouk v hlavě, Škola základ života) či dramatizace románových předloh (Dáma s kaméliemi, D´Artagnan, Saturnin, Tři muži ve člunu a pes, Jak jsem vyhrál válku, Obsluhoval jsem anglického krále, Balada pro banditu a další).

Má zkušenosti s výukou studentů hudebně-dramatického oddělení na pražské konzervatoři, od roku 1996 dosud se systematicky věnuje výuce režie na katedře činoherního divadla DAMU Praha. V roce 2013 zde úspěšně absolvoval habilitační řízení a byl mu udělen titul docent.

V roce 2022 byl Milanu Schejbalovi na návrh SČDO udělen Zlatý odznak J. K. Tyla.

Bibliografie:
AS 1984/2, obálka; 1984/5, s. 15; 2002/6, s. 29-rozhovor

BČAD č. 355, 419, 1054/89, 90, 98, 1072/97, 1085/88

Amaterská Scéna: Milane, zlom vaz! AS 16.12.2022. (viz Texty)
https://www.amaterskascena.cz/rubrika/aktuality