Texty: FEKAR, Vladimír: Víkend sedmi statečných - Z Národní přehlídky seniorského divadla Znojmo 2008.

Víkend sedmi statečných
Z Národní přehlídky seniorského divadla Znojmo 2008

Vladimír Fekar


Sedm statečných seniorských inscenací rozžilo půvabné prostory Městského divadla ve Znojmě ve dnech 21. až 23. listopadu 2008.
Začala to dnes již česká klasika: Podivné odpoledne Dr. Zvonka Burkeho Ladislava Smočka. Krutá komedie o „lidumilovi“, který se málem stal několikanásobným vrahem, se může jevit jako divácká sázka na jistotu. Smoček však napsal divadlo, které je výzvou k hereckému rozehrávání, k radosti ze hry, ale dosáhnout komického účinku, udržet míru absurdity a grotesknosti jednotlivých situací, do nichž je titulní postava uváděna, není pro inscenátory úkolem vůbec jednoduchým. Divadelní studio PIKI Volyně se jeví jako herecky zdatné a tvořivé, režisér René Vápeník jej tedy důsledně vedl k rozehrávání a žánrové nadsázce. V inscenaci je patrno razantní a pevné režijní vedení herců, snaha o přesný timing jednotlivých komických situací, který sic místy působí až příliš naučeně, vykonstruovaně, nicméně pevná stavba inscenace vypovídá o řemeslných dovednostech inscenátorů, ale i herců, Jiří Zikmund v roli Zvonka Burkeho vládne Burkemu suverénně. Podivné odpoledne patřilo k režijně i herecky nejucelenějším inscenacím přehlídky.
Poslední léto aneb Vždycky mě budou milovat... Johna Murella patří k hrám, které mají ukázat herecké mistrovství bardů divadel, divadelních hvězd. Vždyť titulní postavou je samotná Sarah Bernardtová, rekapitulující na sklonku svého života dny své veselé i hořké. DS NAKOP Tyjátr Jihlava takovou hvězdu má, je jí Eva Čurdová, která má bezesporu dispozice rozžít postavu Sáry Bernardtové v herecký koncert. Bohužel však v tomto případě se režijní vedení Pavla Soumara ukázalo jako nejslabší článek inscenace. Režisér jednak nedokázal budovat proměny vztahu Sarah Bernardthové a jejího komorníka Georgese Pitoua (Pavel Holík), nechal se okouzlit pouhým rádobykomickým převlekovým karikováním a Eva Čurdová se topila v okamžicích planého a falešného sentimentu.
Největším dramaturgickým překvapením byla hra Causa Rudolf Jana Brabence v nastudování DS KS Bystřice. Tématem je psychicky labilní syn Františka Josefa Rudolf Habsburský a okamžiky před jeho sebevraždou, kterou spáchal společně s mladou hraběnkou Mary Vetserové. Jan Brabenec však na jeviště přivádí matku Mary Verserové (Marie Neradová) a Rudolfovu milenku, kurtizánu Mizzi Kaspar (Michaela Starostová). Svou konverzační hru buduje s detektivním napětím. Je členěna na dvě části, v první z nich dochází k výčitkám mezi oběma protagonistkami a k postupnému odhalování blížící se Rudolfovy sebevraždy, ve druhé pak vidíme stav, který Rudolfova sebevražda znamenala pro obě ženy – prostitutka Mizzi se ve společnosti dokázala lépe zorientovat, zatímco hraběnka Vetsera se díky velkým společenským hrám (o tom, že její dcera spáchala sebevraždu s Rudolfem, se totiž oficiálně mlčí) ocitne na dně společenského žebříčku. Režie Marie Neradové není sice nikterak vynalézavá, dá se říci, že trpí na jednotvárnost, soustředí se především na text, charaktery nejsou prokresleny jednáním a souboru by prospěla přítomnost nehrajícího režiséra, avšak atraktivita tématu dokáže udržet divákovu pozornost i přes jistou rozvleklost celé inscenace.
DS Kocábka Chocerady, samorostlé sdružení Cinkeis – Šíma a jedna odvážná s nimi patří k těm divadlům, která nezapřou okouzlení tradicí klaunských dvojic Voskovec a Werich, Suchý a Šlitr, čili hereckého a divadelního modelu, který má v českém divadelnictví silnou tradici. Blízká je jim především nezávazná, dadaistická hra s jazykem. Jejich Šmajchle aneb O to přece vůbec nejde je příběhem dvou chlapů, kteří na smetišti modelují z odpadků svůj vztah k ženám a životu. Příznačně pojmenované postavy Mlátilík a Plácal přeskakují asociačně z tématu k tématu někdy s lehkostí, jindy přískokem vpřed. Cinkeis se Šímou neoplývají suverenitou hereckého vystupování, jejich hra míří dovnitř, k radosti ze hry. Vedle nich pak herecky vynikla jejich kolegyně (Máša Weigrichtová), která potěšila přesným pointováním ženských postav a dravou komikou. A tak právě ženský herecký výkon byl ozdobou mužské dvojici.
Podobně jako v případě hry o Sarah Berndardtové i ve hře Jean-Paula Alègreho Agnes Belladone je tématem herectví. Ocitáme se v zákulisí divadla, v němž se kromě herečky objevuje také novinář, nevrlý producent toužící pouze po zisku z divadelní inscenace, stárnoucí herecký kolega a mladá herečka dychtící po úspěchu alespoň takovém, jakého dosáhla Agnes Belladone. Komedie odhaluje nemilosrdnost divadelního zákulisí. DS Havlíček Neratovice přijel na seniorskou přehlídku s herecky velmi zdatným souborem, který si dokáže poradit s postavami poměrně bravurně. Hra nabízí velmi zajímavé herecké příležitosti a Marie Živná v roli Agnes i Soňa Klimešová v roli Annny Laurel podávají přesvědčivé výkony. Režisér budoval situace civilně realisticky, s velkým množstvím rekvizitního jednání, aby se témata hry vyjevovala jakoby mimoděk přes všední činnosti v zákulisí.
Neděle patřila Divadelnímu spolku Vojan z Libice nad Cidlinou. Dopolední pohádka Měla babka čtyři jabka, ve které spojil velmi poutavě autor Vlastimil Peška čtyři pohádky, v nichž důležitou roli hraje postava babky, potěšila především půvabným a vynalézavým výtvarným řešením loutek, které předurčily inscenační styl. Nenucená radost ze hry celého souboru byla nakažlivá a pohádka si poměrně suverénně získala znojemské dětské publikum.
Bezesporu hereckým vyvrcholením přehlídky byla inscenace Don Quijote de la … od nás. V autorské adaptaci slavného rytířského románu se představil Jiří Hlávka a nutno podotknout, že z trojice postav, které v tomto monodramatu ztvárňoval, jednoznačně vyčníval nad postavou Cervantese a Dona Quijota strohý, řízný a přirozený Sancho Panza, zatímco v postavě Dona Quijota se objevovaly náznaky falešného patosu bez nadhledu.
Osmý ročník seniorské přehlídky byl přehlídkou převážně zkušených amatérských divadelníků. Přitahuje atmosférou příjemného setkání, potřebou vzájemně komunikovat v uvolněném dialogu o divadle.