Texty: AS 2003, č. 3, s. 8 - 9, Lenka Lázňovská.

FEMAD PODĚBRADY – DIVADELNÍ TŘEBÍČ, horko i chlad

Druhá květnová dekáda v divadelním kalendáři tradičně patří národní přehlídce amatérského činoherního a hudebního divadla. FEMAD Poděbrady a Divadelní Třebíč dohromady letos poskytly prostor pro prezentaci jedenadvaceti soutěžních inscenací a jedné hostující slovenské. Přehlídku ve dnech 8. – 11. května (Poděbrady) a 14. – 18. května (Třebíč) z pověření MK ČR uspořádaly IPOS – ARTAMA, obě města ve spolupráci s Kulturním a informačním centrem Poděbrady, s.r.o., DS Jiří Poděbrady, Městským kulturním střediskem Třebíč, OS Dramatický klub Třebíč, SČDO v obou částech, DS Vojan Libice n. C. a ADA v části Poděbrady.
Je jasné, že rozhodujícím faktorem pro úspěch přehlídky je zájem souborů o ni, začínající odhodláním přihlásit se do krajských přehlídek, dostatek invenčních a obětavých pořadatelů těchto prvních kol, ochota veřejné správy (letos byla příležitost ucházet se o grant v konkurzu MK ČR) i samosprávy (kraje a obce) a případných sponzorů a dárců finančně celý systém podpořit. Celkem se konalo 14 soutěžních přehlídek, z toho byly dvě pražské a společnou přehlídku měly kraje Plzeňský a Karlovarský (Horažďovice). Celkem na nich bylo odehráno 109 inscenací, což je o 14 více než v loňském roce. Takže divadelní soubory zájem projevily, našli se pořadatelé, i finanční prostředky. Mohlo by se tedy zdát, že největší starostí programové rady přehlídky (tvoří ji odborná rada pro tuto oblast amatérského divadla rozšířená o zástupce některých krajských přehlídek) bylo vybrat to nejzajímavější, co přišlo na stůl odborného pracovníka Artamy. Tedy jinak řečeno, dobře přečíst posudky krajských porot, zejména jde-li o inscenace doporučené, nikoliv nominované, které postupují automaticky. A tady už začínají problémy. Vlastně úplnou maličkostí ve srovnání s těmi dalšími byl fakt, že pořadatelé Jarního divadelního festivalu v Brně sice jednu inscenaci doporučili, avšak kromě přihlášky už neposlali nic, dokonce ani hodnocení. Programová rada neměla jinou možnost než inscenaci vyřadit. Regule národní přehlídky znají řešení pro situaci, kdy z nejrůznějších důvodů se některá inscenace do výběrového síta nedostane. Někdo z odborné rady ji musí navrhnout a zdůvodnit, rada hlasuje, zda zařazena bude. To se stalo i letos, žádné pravidlo tedy porušeno nebylo. Asi nebude náhodou, že šlo opět tentokrát dokonce o dvě inscenace z Děčínské brány, přehlídky divadel Ústeckého kraje. Tříčlenná porota ve složení I. Bureš, J. Hraše a M. Strotzer se shodla pouze na jedné nominaci. Posledně jmenovaný člen krajské poroty, který kromě Děčína porotoval také na jedné z pražských přehlídek a ústeckoorlickém Zlom vaz po III., a pravděpodobně vedle D. Zakopala a M. Schejbala viděl nejvíce soutěžních inscenací, navrhl zařadit do výběru inscenace Fajdraricie a Marie a prohlásil o nich, že patří možná na druhé, respektive třetí místo v jeho soukromém pořadí. Odborná rada první z nich odsouhlasila bez váhání (řada členů ji totiž v průběhu podzimu a jara viděla), o druhé se vedla chvíli rozprava a poté byla rovněž přijata do výběru. Oprávněnost tohoto kroku prokazují výsledky národní přehlídky. Je jasné, že není dlouhodobě udržitelné, aby odborná rada, byť složená velmi reprezentativně z osobností českého divadla, zástupců regionů i občanských sdružení s celostátní působností, každý rok napravovala podobné omyly. Rovněž je jasné, že jde především o složení poroty, v níž by mělo být širší spektrum názorů. Dobrou zprávou je, že děčínští pořadatelé a ARTAMA se dohodli, že budou právě v této otázce spolupracovat. Ostatně, zdá se, že právě porotci obecně jsou slabším článkem řetězu. Letos bylo na přehlídkách obsazeno celkem 46 porotcovských míst. Pouze pro pořádek chci připomenout, že právo nominovat obsahuje vedle limitovaného počtu přehlídkových = soutěžních inscenací také povinnost, mít v porotě nejméně jednoho člověka ze seznamu odborníků, kteří znají optiku národní přehlídky. Lidí schopných a také ochotných za daných podmínek (v rychlém sledu je třeba zhlédnout a analyzovat několik často složitých inscenací, a byť se pořadatelé snaží o nápravu, výše honoráře rozhodně není tím rozhodujícím motivem pro přijetí role porotce) nejsou žádné zástupy. Bohužel katedry divadelní vědy je nějak neprodukují a ne každý z mladých nadějných profesionálů, např. režisérů, má o to zájem. Pak si oprávněně soubory stýskají, že poroty některých přehlídek mají dlouhodobě stejné složení (např. Kojetín). Divadelní kritik V. Závodský prohlásil v jedné z diskusí v Třebíči, že je neetické, aby dva ze tří porotců krajské přehlídky, kteří rozhodli o nominaci inscenace, byli v programu uvedeni jako spolupracovníci na její koncepci. Jistě by bylo ideální, aby se např. po třech letech poroty obměňovaly. Tak to dělá např. Wintrův Rakovník. Někteří porotci odmítají dlouhodobě pracovat na stejné přehlídce. Je jistě dobré i pro soubory, aby kromě stálice či chcete-li dobrého guru kraje (pro mne je jí např. západočeská Máša Caltová) poznaly i další názory a jiné osobnosti. Často setkání s porotou národní přehlídky je po třeskutém úspěchu v kraji bolestivé. Své o tom vědí po letošní přehlídce např. DS Prkno Veverská Bítýška či DS Tyrš Lány. Přebrat si to však musejí jedině oni, a já věřím, že se to i stane. Svou víru opírám o situaci, kdy část jednoho souboru trochu uraženě, trochu lítostivě odešla, avšak část zůstala a chtěla pokračovat v diskusi. Záměrně neuvádím o jaký soubor šlo, neboť to není podstatné.
Řekla jsem na začátku a doložila, že zájem souborů poprat se o národní přehlídku nebyl malý. Jiné to už je s ochotou zůstat, vidět jiné inscenace, diskutovat o nich nejen s porotou, ale i v kuloárech divadelního klubu. Jak v Poděbradech (tady zcela v režii DS Jiří Poděbrady), tak v Národním domě v Třebíči taková možnost byla. S lítostí musím konstatovat, že z 21 souborů neviděl celou přehlídku, tj. obě její části, nejen žádný, ale dokonce ani např. jeden či dva zástupci. V části FEMAD s výjimkou některých členů souboru Rohlík ideální šipkař Teplice (do Třebíče však zástupce přijel až na závěrečné hodnocení), několika lidí ze souborů Tyl Rakovník a Luna Stochov (do Třebíče přijely oba soubory na své vystoupení, nebo pouze na část přehlídky) platila rovnice přijeli, postavili, odehráli, zbourali, přišli na rozbor, odjeli. Pro část Třebíč zůstal snad až na výjimky po odehrání z každého souboru nejméně jeden zástupce. Lámu si hlavu, proč tomu tak je. Vyptávala jsem se přítomných divadelníků a obdržela pestrou směsici důvodů. Museli bychom si brát týden dovolené, zněla první odpověď. To asi není vysvětlení pro situaci, kdy z Poděbrad odjely soubory v sobotu. Pořadatelé chtějí účastnický poplatek, druhý důvod. Nevím, zda dvě stovky na osobu představují v roce 2003 takový problém. Bohatí jistě nejsme, ale tak chudí, proboha, také nikoliv. Nás vlastně ty další inscenace tolik nezajímají, třetí vysvětlení. Přiznám se, že jsem byla trochu v šoku z představy, že by to snad byla všeobecně platná pravda. To by např. znamenalo, že přehlídka jako celek, představující velmi vypovídající obraz o stavu českého činoherního a hudebního amatérského divadla, zajímá pouze teoretiky, divadelní kritiky, odborné pracovníky pražské Artamy. Rozhodně se této otázce hodlám věnovat i na jiných přehlídkách (jasné je to pouze u Hronova). Redakce AS ráda přijme i glosy čtenářů na toto téma. Neméně šokující je i čtvrtá odpověď. Nechtěli jsme zmnožovat řady konkurenčního, tj. ne úplně přátelského a spontánního přehlídkového publika, a tím ubližovat kolegům. Přehlídka je jistě soutěží o Jiráskův Hronov, ale přiznám, že jsem vždy pokládala amatérskou divadelní obec za společenství spřízněných duší. Doufám proto, že jde pouze o ojedinělý názor.
Jen namátkově jsem se zajímala o otázku dodržování autorského práva. OS PrakOta Řetová platí Neilu Simonovi 100 US dolarů za jedno představení. Prý mu psali, uváděli, že jsou amatéři, ale neuspěli. Velmi by mě zajímalo, zda např. za uvádění stejné hry (Biloxi blues) platí ruské soubory, kde je velmi populární. Řekla bych, že se neobtěžují s nějakým oznamováním. Tím nechci nikoho navádět, je to prostě cena za řád, který platí ve všech vyspělých zemích. K jinému postupu se odhodlal režisér DS Tyl Dačice v případě hry Zoltána Egressyho Portugálie. Textovou úpravu hry s autorem neřešil a doufá, že až v souladu se smlouvou zhlédne osobně jedno představení na Dačické kostce, že vše dobře dopadne.
Vraťme se však k rámci přehlídky. Vše bylo tak, jak mělo. Starostové zahajovali i končili. DS Jiří Poděbrady vymyslel nové vítání na nádvoří zámku králem Jiřím, tentokrát ve stylu mučení. Principálové skupin byli vpleteni do kola a záleželo pouze na členech jejich spolků, jak dlouho je katovi pohůnci trápili. Doufám, že to pro ně byla stejná švanda jako pro nás, přihlížející. Chybělo snad pouze zahájení Divadelní Třebíče na náměstí. Prezident/ředitel přehlídky Jarda Dejl však prohlásil, že součástí divadla jsou i přestávky neboli pauzy, a tak letos mělo náměstí pauzu. Zahájení v Malovaném domě na Karlově náměstí, kde jsou také každý den vítány účinkující soubory, bylo důstojné díky panu starostovi a rozverné díky Dejlovi, který opravdu perlil. Označil např. divadelní inscenace za porozené dítě a prohlásil, že „doufá, že se mu bude v Třebíči líbit, nebude zlobit a bude oklasifikováno dobře a shovívavě“. Těmi, kteří inscenace letos klasifikovali, byli prof. Jan Císař jako předseda, Alena Exnarová, Milan Strotzer, Pavel Purkrábek, Vladimír Zajíc v obou částech, Rudolf Felzmann a Jakub Korčák (pouze FEMAD), Pavel Harvánek (pouze Třebíč). Jan Strejcovský jako tajemník pilně cvičil představování jednotlivých členů poroty na jeden nádech, což mu prof. Císař rukou dirigoval a radostně ržál, kdykoliv se to Honzovi povedlo. Umíte si představit, že porota strávila na poradách v porotovně celkem 22 hodin 25 minut (spočítáno J. Strejcovským). Tak jako v minulých letech vycházely dobře dělané přehlídkové zpravodaje. Pro zpravodajskou úplnost uvádím, že jediným hostujícím souborem bylo Divadlo Commedia Poprad, které uvedlo původní slovenskou hru Zabíjačka (Dušek, Lipták, Šulík). Inscenace patřila k ozdobám loňské Scénické žatvy Martin a AS o ní referovala v recenzi.
Tak jak se střídalo horko se zimou (v Třebíči nás dostihli ledoví muži), tak měla přehlídka své výšiny i údolí. Tak to prostě v divadelním životě chodí.
Lenka Lázňovská