Texty: FEKAR, Vladimír: Valmezské hry ve dvou sálech - Líbíte se mi všichni. AS 2008, č. 2.

Láhorovský dvojdílný seriál
Za zmínku stojí bezesporu také letošní účinkování Láhor sound systemu, který sice nepostoupil, avšak Marianu Moštíkovi přiřkla porota cenu za herectví a jejich představení zanechalo opět nezapomenutelný dojem. Láhor obešel specifické časové omezení valašskomeziříčského festivalu (lze na něm hrát pouze hodinové inscenace) tím, že se přihlásil jednou jako Láhor soundsystem a podruhé jako Divadlo v soukolí. Tím mohl první díl své inscenace odehrát v horním sále, zatímco druhý v M-klubu. Pro Láhor sound system je Valašské Meziříčí vždy příležitostí pro nové experimentování. Jejich dvoudílný kousek se tentokrát odehrával v panelovém domě, do něhož se nastěhovali noví nájemníci. Láhor vždy objevuje takové dané okolnosti pro své postavy, které umožňují přirozené setkávání lidí, řešení společného problému (spolek sebevrahů, manažerský večírek atd.) Nyní se společenství nájemníků snaží dosti podivným způsobem zbavit těch nových. Důvod jejich jednání dlouhou dobu neznáme. Teprve v druhé půli, poté, co vše skončí velkou kolektivní bouračkou, se vše vysvětlí, na nájemnících leží stigma podivné smrti předchozí majitelky bytu, do něhož se noví nájemníci nastěhovali. Ta všem nájemníkům i po smrti připravuje hořké chvilky. Svým vytím jim stále vstupuje do jejich svědomí. Chtějí-li se jejího vytí zbavit, musí jí počastovat vulgárními nadávkami. Inscenace končila punkovým vulgárním křikem.
Láhor velmi dobře využívá prostor a je vidět, že jejich poloimprovizované divadlo vzniklo přímo pro Valašské Meziříčí. Panelový byt je umístěn v patře, čili herci hrají na jevišti v horním sále a dolů na ulici, kde se pohybují dělníci a jezdí auta, shlíží herci uvěřitelně jako z oken panelového bytu. Ve druhé půli jsou pak všichni ve společné nemocnici a ve sklepních prostorách M-klubu dokážou vytvořit dusnou atmosféru.