Texty: DVOŘÁK, Jan V. - Hromada 2005 - gratulace k osmdesátinám (S. Gregar, B. a K. Šefrnovi)

Hromada 2005, podzim

Jan DVOŘÁK, nar. 14. 8. 1925
Letošní oslavenec, osmdesátník Jan Dvořák, na svůj věk nevypadá ani tělem, ani duchem, což především. A leckterého mladšího by určitě strčil do kapsy svým životním elánem, humorem, vtipem i pamětí. Z ní např. loni vytrysklo nádherné čtyřcédéčko Když jsem vandroval, muzika hrála, záznam čtyř večerů vypravování a písniček ze života tohoto vzácného člověka a dnes už legendárního umělce a pedagoga, na něhož vzpomínají generace adeptů loutkařiny, neb jako docent DAMU působil dlouhá léta a ani amatérským nadšencům se nevyhýbal.
Narodil se v Úsobí, v maličké obci mezi Jihlavou a Humpolcem, a jak vypráví, na jevišti účinkoval už coby tříletý, od malička přitahován pimprlovým divadlem, které se mu pak stalo osudným. Láska k divadlu ho přivedla v roce 1951 ke Skupovi, po dalších čtrnácti letech se stal jedním z předních představitelů královéhradeckého divadla Drak, kde byl dramaturgem, uměleckým šéfem a taky výtečným ředitelem, na něhož se dodnes vzpomíná. Má na svědomí i dnešní slavné jméno Drak (Divadlo Radosti, Atrakcí a Komedie) a pak – otevřel toto divadlo světu, resp. díky jeho úsilí se svět otevřel malému královéhradeckému divadélku, jemuž od těch dob není cizí ani Japonsko, ani Amerika nebo Austrálie.
Doc. Jan Dvořák byl vždy jasnozřivým tvůrcem a dovedl se obklopit vynikajícími spolupracovníky, z těch soudobých Josefem Kroftou, Jirkou Vyšohlídem. Z těch dřívějších legendárních postav královéhradeckého Draku určitě i Matějem Kopeckým, s nímž skvěle řadu sezón hrál pimprládu o Faustovi a jehož životní pouti loni věnoval svou knihu Matěj, Máťa, Matýsek (vydalo nakladatelství Garamon, 2005).
Milý pane docente, milý Jene Dvořáku starší, přijměte i od nás, východočeských divadelníků upřímné blahopřání k osmdesátinám, jsme s vámi rádi.
Saša Gregar

Přátelství s Honzou Dvořákem, to je taková krásná ilustrovaná knížka, se kterou si často povídám. Měli jsme to veliké štěstí, že Honza přišel do ředitelny Divadla Drak. Plný elánu a mládí. On, Skupův žák, srdcem amatér, vnímavý vzdělaný člověk a všestranný kumštýř. Otevřel dveře mladého divadla výrazným osobnostem - režisérům, hercům, výtvarníkům, muzikantům, a vytvořil silou své osobnosti, v té nepříliš svobodné době prostor pro svobodnou tvorbu. Pod jeho vedením vzniklo dlouhá léta nejlepší divadlo u nás a myslím, že nepřeháním, když řeknu i v Evropě.
Navíc udělal něco, co žádný jiný ředitel profesionálního divadla neudělal. Otevřel dokořán dveře Draku amatérům tím, že víc jak deset let vedl loutkářskou konzervatoř, které divadlo poskytlo prostory a učitele. Zeširoka a velkoryse pojatou školu, přinášející poznání nám amatérům. Patřím mezi Honzovy žáky a jsem šťastný, že jsem ho poznal.
Moc děkuju a hodně zdraví přeju.
Karel Šefrna, Céčko Svitavy

Milý Honzo,
ať je srpen, listopad, či co, pořád na Tebe myslíme a často provázíš, aniž o tom víš, naše skutky. Kdepak, nás se nezbavíš, nejsme jenom narozeninoví gratulanti. Na časy s Tebou vzpomínáme rádi, ty vzpomínky jsou barevné a šťavnaté. Bez Tebe by naše mládí nebylo tak krásné; děkujeme!
Blanka a Karel