Texty: Plzeň-Doubravka, RICHTER, Luděk: Ač mladá, přec nadějná! AS 2009, č. 1, s. 9

Ač mladá, přec nadějná!

Luděk Richter

Ivana Faitlová se 21. února 2009 dožívá druhé pětadvacítky. Konečně se mi splnil sen a mohu psát oslavně o někom mladém. Pětadvacetiletá Ivana ač (či právě proto, že?) mladá, je nadějná. A již i zasloužilá!
Zrozena v Českých Budějovicích, upsala se Plzni, jmenovitě tamnímu Střípku. V její prvé pětadvacítce jsem ji příliš neznal: všiml jsem si jí jen co nové herecké posily, která od roku 1981 pomáhala zakladatelce souboru Dagmar-Daně Jandové také spolurežírovat a později i psát scénáře.
Zato v té druhé ji vídám, slýchám a čítám poměrně hojně. Dva či tři roky jsem ji učil na plzeňské lidové konzervatoři, párkrát porotoval, mnohokrát lektoroval v dramaturgickém autorsko-dramatizátorském semináři a v mezidobí čítám její hry, které mi posílá ke konzultacím e-mailem. Od roku 1992 se ujala režie i vedení souboru naplno, píše texty i hudbu a v inscenacích hraje na kytaru, akordeon či přímo loutkami.
Za těch dvacet pět let se vzhledově příliš nezměnila, výkonnostně ovšem značně povyrostla. Jejími vrcholy byly inscenace Klobásová komedie, Kérkonošská pohádka, Cikánské princezny, Brum-pohádka, Modrý Mauricius či Havrane z kamene.
Ivana není provokativní modernistka, pěstuje divadlo hlásící se v mnohém k tradici, ale zároveň moderní, promyšlené a řemeslně zvládané od dramaturgie přes režii až k herectví. Zdrojem jsou nejčastěji umělé pohádky či pověsti, žánrově střídá baladické ladění s lyrickým či rozpustilým humorem. Myslím, že nejsilnější je v jemném ženském humoru groteskního rázu, zejména v milostných a rodinných obrazech domácké člověčiny. V okamžiku, kdy jde do třaskavého humoru typu Modrého Mauricia, Kouzelného mlejna či Hotelu Beránek, vystupuje na povrch jistý kalkul, vnější konstrukce, technika, jak udělat legraci. (Ale můžu se mýlit, zpravidla vyvolávají tyhle inscenace u publika nadšení.) Vždy to však jsou kousky na jisté úrovni, poctivé a takřečeně udělané.
Pro historii budiž zaznamenány její inscenace, v nichž byla do roku 1991 autorkou, spoluautorkou či upravovatelkou textu, spolurežisérkou, skladatelkou i interpretkou hudby a herečkou, od roku 1992 pak už naplno i režisérkou, a za něž obdržela ona i soubor všeliké ceny:
1981 Jak moucha přemohla sedm krejčích a dva obry
1982 Byl jednou jeden dům
1983 O zpěvavém království a zlém čaroději
1984 O Palečkovi
1985 Jak se léčí princezny
1987 Hurá do Afriky
1988 Nesmysl! Nesmysl?
1990 O zlatém copánku
1991 O Uladinovi a krásné Omně
1992 Zlaté kapradí
1993 Klobásová komedie aneb Hamty, hamty, hamty
1994 Kérkonošská pohádka
1995 Cikánské princezny
1997 Brum-pohádka aneb Výchova medvědů v Čechách
1998 Modrý Mauricius
2000 Havrane z kamene aneb Čarodějnice z Býčí hory
2001 Finist, jasný sokol
2003 Kouzelnej mlejn
2005 Třináctery hodiny
2008 Hotel Beránek
Nechť je nám naše čerstvá druhopětadvacátnice Ivana Faitlová zachována a rozmnožena, neboť není mnoho tvůrců divadla pro děti tak poctivých a zároveň talentovaných, pracovitých a neztrácejících přitom jiskru!
P.S.: Nedávno mě ohromila informací, že vdává dceru. Nechci ani domýšlet, v jak mladém věku ji musela přivést na svět. Ale je dobře, že se stará o budoucí diváky i touto cestou.