Texty: ZBORNÍK, František: POPAD v Biu Ilusion - Ďulík a Kokoláč. AS 2008, č. 2.

Klaunérie Jiřího Cinkeise Ďulík a Kokoláč (DS Kocábka) nese všechny charakteristické znaky svého autora, a to v rovině autorské i herecké. Spolu s Martinem Kůrkou tvoří dvojici klaunů, kteří se stále hledají, stále se rozcházejí a stále se potřebují. Přestože se J. Cinkejs v rozhovoru po představení usilovně bránil jakémukoli vědomému tematickému zaměření své hříčky, expozice i některé opakující se motivy ve hře zřetelně napovídají tématu vzájemné pospolitosti, kamarádství, ne-osamění. Prostředky, jimiž oba klauni na scéně jednají, jsou jednoduché: v maskách klaunů si hrají se slovy, obracejí je naruby, stejně jako se nechávají zmást jejich původními významy. Slovo je silnou stránkou vystoupení, ale i některé situační gagy jsou funkční a oslovují publikum. Nepočetné dětské diváctvo Popadu sice nemohlo být nahrazeno vstřícnými dospělými, ale i tak bylo zřejmé, že komunikace nastolená většinou inteligentním humorem (často na principu dada) funguje. Klauni se tu ani nepodbízejí, ani neztrácejí kontakt s diváky. Až se Jiří Cinkeis nechá přesvědčit, že ani „myšlenka“ inscenace není proti jeho přesvědčení, mohla by vzniknout klaunérie nejen zábavná.