Texty: Náchod, HULEC, Vladimír: Na vlnách východočeské alternativy - Audimafor aneb Kostelecký kostlivec ´08 - DRED. AS 2008, č. 2, s. 42.

DRED
Nebývale úrodný je v posledních letech Dred vzešlý ze studentské líhně náchodského gymnázia, dnes však už roztroušený po celé vlasti. Jeho členové jsou dnes mj. absolventy či právě absolvujícími herci a režiséry DAMU, absolventy FF UK, produkčními profesionálních divadel, čerstvými pedagogy. A na výsledcích všech jeho odnoží, které se prezentovaly v Kostelci, to bylo znát. Šlo vždy o „vědomé“ divadlo, jehož tvůrci věděli proč vzniklo a kam směřuje. Studentská sekce Dredu vystoupila s adaptací Seifertových veršů z jeho poetistické sbírky z roku 1925 oslavující život velkoměsta a technický pokrok Na vlnách TSF. Inscenace formou tak trochu připomínající slavné Schmidovo Heslo XX. století se jmenovala Na vlnách S.E.I.F.E.R.T.S.F. a pohrávala si se slovem a jednoduchým divadelním znakem. Jistě by snesla víc hereckých i výtvarných nápadů, jako odraz k další práci však zafungovala. Vkusné, vtipné, svižně podané, možnostem souboru adekvátně vybrané pásmo vynikající poezie oslavující nejen rozhlasové vlny, ale hlavně češtinu.
Zásadní projekt přivezl zakládající a dodnes duchovní vedoucí Dredu Ondřej Pumr. Už loni započal svůj Dekalog do budoucna čítající skutečně deset inscenací (či spíše inscenačních projektů) inspirovaných biblickým desaterem. Tato inspirace je ale velmi volná, jak už ukázaly předchozí díly. V Kostelci předvedl Pumr a jeho „livingovská“ ekipa, jež vedle Dredu tvoří i spřátelená polská sekce nazývající se J.S.T.E. Artyžok, díl v pořadí čtvrtý. Nazval jej Dekalog: Pygmalion – Svatba – Kar a šlo o dosud nejdotaženější divadelní tvar. Asi dvanáctiminutová performance vždy pro dvanáct diváků (odehrálo se pětkrát za sebou) provedla diváky několika prostory. Diváci sledovali jakýsi záhadný příběh smrti nevěsty a jejího pohřbu, vzdáleně inspirovaný řeckým mýtem o sochaři Pygmalionovi a jeho soše překrásné ženy, již jen bohové mohou oživit. Vše se dělo vážně, obřadně, důstojně. Mluvilo se česky a polsky. Podstatná byla atmosféra, zvuk (hudba) a slovo. Podstatný byl výtvarný kód pracující s křesťanskými symboly kříže, ohně, jablka, hostiny. Herci i diváci velmi ukázněně přecházeli z prostoru do prostoru. Smrt a zpustlost byly konfrontovány se vznešeností a krásou. A záleželo na divákovi, co si z tohoto divadla-obřadu, divadla-setkání odnesl. V kontextu amatérského divadla jde o jedinečný tvar reflektující aktuální trendy divadla site-specific. Jeho kořeny sahají, pominu-li divadelně archetypální, ke Grotowskému a jeho následovníkům. U nás tímto směrem pracuje Continuo a Tomáš Žižka.