Texty: ZÁVODSKÝ, Vít: Kojetínská přehlídka dosáhla teenagerovských let - Manželské vraždění. AS 2008, č. 2.

Zbylé tři renomované soubory, jež v Kojetíně už dříve vybojovaly postupové úspěchy, a také nakonec zaujaly „medailová“ umístění, volně spojovalo promyšlené soustředění na široce pojímanou složitou problematiku manželských, respektive partnerských vztahů, na věčné téma soužití muže a ženy.
Po předchozí žánrově příbuzné konverzačce Mira Gavrana Vše o ženách nabídl ostřílený Divadelní spolek Kroměříž další první české amatérské uvedení soudobé zahraniční hry, tentokrát Manželského vraždění od světoznámého francouzského dramatika filozofujících a historických látek Erica Emmanuela Schmitta. Poměrně dlouhý večer (licenční podmínky prý znemožnily zasáhnout do překladu Michala Lázňovského potřebnými škrty), pohostinsky režírovaný hercem Městského divadla Brno Ladislavem Kolářem, nás zavádí do domácnosti Gillese (odměněný Jiří Kašík) a Lízy (Jana Štěpánková, oceněná za nejlepší herecký výkon celé přehlídky) v okamžiku, kdy se manžel vrací z nemocnice se ztrátou paměti a my se postupně dovídáme bezmála šokující fakta o tomto patnáctiletém manželství. Převážně verbálně založené „rozhlasové“ drama, ne nepodobné Albeeho vivisekci rodinných vztahů Kdo se bojí Virginie Woolfové, Kroměřížští zbytečně přesytili nadužitou hudební nahrávkou; při potlačení humorné předlohy děje a soustředění na jeho vážné valéry dokázali však s respektuhodným pamětním zvládnutím replik nabídnout bezprostřední, interpretačně ukázněný a suverénní vhled do proměnlivosti odcizovaného i sbližovaného spolužití dvou svérázných osobností.