Texty: CÍSAŘ, Jan: KAROLINSKÉ SNAŽENÍ - Thyl Ulenspiegel. AS 2008, č. 2.

A tak pouze dvě inscenace dospěly k podobě, která proměnila ony snahy ve zřetelný scénický tvar. Také však obě tyto inscenace spojuje i to, že ani v jednom případě nezůstaly bez určitých otazníků, jež zabránily dovést tento tvar k výsledku bez problémů.
Totéž platí o inscenaci hry Grigorije Gorina Thyl Ulenspiegel. DS Masarykova gymnázia Vsetín tuto „perestrojkovou“ hru, která promlouvala před lety především svou oslavou svobody, uchopil jako výraz touhy po velkých hodnotách, jejichž nositelem se stává Thyl jako ideální i idealistický obraz hrdiny. Ten čtyřicetičlenný kolektiv mladých lidí – teenagerů – vzal tento smysl plně a spontánně za svůj, slouží mu oddaně, ukázněně, přesvědčeně. Je to vskutku ansámblové herectví, kdy každý ví, o čem se hraje a jak právě on může přispět svým dílem – byť sebemenším – ke zdaru celku. Režisér Miroslav Urubek na tomto základě zbudoval inscenaci, která je „velkou činohrou“ jak v tématu, tak v jeho provedení. V první části inscenace se tato „velikost“ naplňuje onou kolektivní ansámblovitostí beze zbytku; situace se řetězí dynamicky v děj, příběh je předváděn s naléhavou názorností. V druhé části se přece jen projeví jisté limity dané jak lidskými, tak divadelními zkušenostmi členů toho mladého kolektivu a ani sympatický a uličnicky radostný Maxim Kratochvíl jako Thyl Ulenspiegel už nestačí rozvinout a naplnit všechny situace s náležitou intenzitou. Ale i tak platí, co bylo už řečeno: Je to inscenace, v níž karolinské snažení rovněž dospělo k poloze přesahující běžnou úroveň standardního amatérského divadla. A to ještě nebyla řeč o tom, že je to v současných podmínkách zcela jedinečná podoba „studentského divadla“ stejně jako rovina „velké činohry“ je také v přítomnosti jevem ne častým a hojným.