Texty: CALTOVÁ, Marie: Jubilejní přehlídka v Horažďovicích - Antigoné. AS 2008, č. 2, s. 27.

Pouze Studio divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary sáhlo po tragédii. Základem byla silně zredukovaná Sofoklova Antigoné, do které vkomponoval dramaturg Matěj Samec (cena za dramaturgii) pasáže z Anouilhovy stejnojmenné hry parafrázující dané téma. Společným rysem většiny předvedených představení byla kvalitní znalost textu, radost ze hry a poměrně vyrovnaná kvalita hereckých výkonů. Soubory stavějí na zkušeném kádru a citlivě doplňují své kolektivy novými mladými členy. Starou bolestí zůstává lineární stavba charakteru postav, málo promyšlené rozehrání jevištní situace a nedostatek fantazie v umocnění dramatického textu hereckou akcí. S výjimkou esteticky kvalitní scénografie obou karlovarských inscenací Antigoné a Hrátky s čertem, kde se s invencí a přitom technickou nenáročností měnila dějiště (cenu za scénografii získali Hana Franková a Jiří Hnilička), spokojili se ostatní jevištní výtvarníci s reálným nebo náznakovým pojednáním scény.
Hlavní cenu s nominací na celostátní přehlídku v Třebíči / Děčíně získala inscenace Sofoklovy, Anouilhovy Antigoné v provedení Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary. Razantní škrty v Sofoklově hře a dokomponování pasáží z Anoilhovy Antigony zvýraznily hlavní, bohužel stále aktuálnější téma, neschopnost naslouchat druhému člověku. Kreon odmítá dialog, protože se bojí o svou moc, Antigona svým krajním morálním postojem provokuje vladaře k činu a tím odhaluje jeho skrytou krutost. Režisérka a zároveň scénografka Hana Franková (cena) umístila děj do arénového prostoru a současně nechává herce i mezi diváky. Moderní prvky kostýmů a neutrálně nadčasový mobiliář nenechávají nikoho na pochybách, že jde o výpověď současníků pro současníky. Antické masky nahrazuje výrazné líčení nabílo. Emotivitu představení posilují zvuky bubnů, které jsou vytvářeny z plechových popelnic. Ty v jiných situacích dotvářejí scénický prostor; evokují nicotu i poselství. Významovou funkci – jakési čáry osudu – hrají textilie. Silná je např. scéna, kdy dlouhá šála upletená chůvou spoutá Kreonovy nohy. Kolektivní cena za herectví oceňuje obrovské vnitřní napětí celého hereckého kolektivu, vzájemné naslouchání a pregnantní artikulaci. Rezervy jsou v postižení dramatických proměn Kreona a ve vyjádření emocionality mileneckého páru Antigony a Haimona. Tendence od recitace k dramatické mnohotvárnosti a silnější citovosti (netýká se to pouze hlavních rolí) by tragický rozměr hry jen umocnily. V každém případě ale jde o výrazný tvůrčí počin.