Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Děčínská brána. AS 2008, č. 2.

Děčínská brána

Lenka Lázňovská

V pořadí 16. ročník krajské přehlídky činoherního a hudebního divadla Ústeckého kraje, která tradičně přijímá i soubory z Libereckého kraje, se také tentokrát uskutečnil jako memoriál Josefa Doležala. Poslední březnový víkend jej uspořádaly SČDO – oblast České středohoří, Divadelní spolek Karel Čapek a Městské divadlo Děčín za finanční podpory Ústeckého kraje a města Děčín.
Porota (Jiří Hraše, Lenka Lázňovská, Jana Stejskalová, Jana Urbanová, těsně před přehlídkou se omluvil Pavel Harvánek) posuzovala pět inscenací. V souladu s trendem současného českého amatérského divadla mezi nimi převažovaly inscenace vlastních textů souborů. Pouze jediná inscenace Divadelního souboru Li-Di Litoměřice pracovala s cizí předlohou. Šrámkovo Léto se trochu míjelo s žánrem a inscenátorům (režie a dramaturgie Otomar Venzhöfer) se nepodařilo odkrýt celou bohatost Šrámkova lyrického textu. Příjemným zpestřením byl školní DPS Hlásek z Litoměřic. Další čtyři texty vznikly přímo v souborech, z toho dva jako autorské, jeden jako dramatizace literární předlohy a konečně poslední lze označit jako variaci na téma.
Soubor Matějka a spol. čili Bílý balet mezi divadly Novosedlice přivezl do Děčína performanci na téma Hamlet. Základní kostru inscenace, nazvanou Elsinor, tvořenou dějovými fakty Shakespearova Hamleta, používají Zdeněk Matějka, Josef Pondělík a jejich partnerka Karolína Prášková jako podněty pro hru. Zcizování (např. souboj Hamleta a Laerta jako zápas sumo), metaforická gestika, slovní hříčky, znakové používání běžných spotřebních předmětů slouží vybraným tématům z Hamleta, jako je např. svět jako vězení a blázinec nebo důležitost jít vlastní cestou. Zvláštností inscenace je pevný text a pouze minimum improvizace, a také malý atak na diváka. Pánům a dámě je nejlépe nikoliv na jevišti, nýbrž na klubové scéně. Rozhodně zajímavé by bylo jejich potkání se s tvorbou patřící na Šrámkův Písek.
Zmíněnou dramatizaci literárního textu uvedlo Bílinské divadelní minimum. Jiří Schamberger si splnil sen a zpracoval slavný protiválečný román P. Ryana Jak jsem vyhrál válku. Na zajímavé nepopisné scéně, jejíž hlavní součástí je maskovací síť, se odvíjí velké dvouhodinové plátno, v němž najdeme všechny situace, do nichž se za druhé světové války dostává Ernest Goodbody. Patrně méně by bylo více, inscenace se trochu vleče, zejména ve druhé části, v níž klipy nahradily velké dramatické scény. Škoda, protože patrná radost ze hry bývá vždy kořením divadla.
Nováčkem přehlídky bylo Divadlo Michala Vaňka z Nového Boru. První činoherní inscenace, první režie učitelky ZŠ Ireny Vaňkové, autorský text dramaturga Městského divadla v České Lípě Jarka Hylebranta. Hra Smím tě políbit, než chcípnu? je komorním příběhem o setkání dvou prokletých básníků P. Verlaina a A. Rimbauda a představuje určitě dobrý základ pro nadějnou inscenaci. Zdobí ji odpovídající scéna, slušné herecké výkony obou hlavních představitelů. Chybí jí přesnější temporytmus a práce s mizanscénou.
Nejlepší inscenací, která si kromě hlavní ceny přehlídky a nominace na celostátní přehlídku odvezla i cenu diváků, se stala inscenace hry Františka Zborníka Penzion DK Jirásek Česká Lípa. Lyrická komedie bilancující život dvou mužů a jedné ženy, kteří kdysi tvořili milostný trojúhelník v penzionu Eden, ráji vzpomínek, je založena na jiskřivém slovním humoru a na situacích opírajících se především o dva muže – cyklistického závodníka a pošťáka a jejich netuctový pohled na svět. Zborník jako režisér prokázal, že ovládá moderní divadelní imaginaci, nepopisné milostné scény na kolech nebo na schodech dodávají inscenaci potřebný náboj. Umí vést herce a jak Vlastimil Vik, tak Karel Bělohubý podávají mimořádný herecký výkon. Zborník jako dramatický básník umí pracovat se slovem, jeho významy, které se mu jako asociace rozbíhají do širokých variací. Tu a tam se však s tímto aparátem jako dramaturg nechce rozloučit, což inscenaci zbytečně zatěžuje. Jak dokazuje cena diváků, inscenace si svým lidstvím (jakési střetnutí mužského a ženského principu) svého diváka najde.