Texty: CALTOVÁ, Marie: Jubilejní přehlídka v Horažďovicích. AS 2008, č. 2, s. 27.

Jubilejní přehlídka v Horažďovicích

Marie Caltová

Jubilejní XXV. oblastní přehlídka činoherních souborů se konala ve dnech 6.–9. března v Horažďovicích. Přehlídky se zúčastnilo celkem osm zkušených, renomovaných souborů. V dramaturgické volbě z velké části převažovala komedie. Soubory uvedly tituly, u kterých se předpokládá, že jim přivedou do hlediště obecenstvo. Nešlo ani tak o objevy, ale o komedie, které už prověřila profesionální i amatérská jeviště. Současné autory uvedl soubor Tyátr z Horažďovic (R. Hawdon: Úžasná svatba), sokolovské Divadlo bez zákulisí (B. Ahlfors: Divadelní komedie) a divadlo Propadlo z Plzně (R. Thomas: Mandarinkový pokoj). Milým překvapením byla neznámá komedie českého autora J. Koloděje Postel pro anděla v podání Podividla ažažAŠ a M M Hranice. Českou klasickou pohádkovou komedii Hrátky s čertem Jana Drdy zvolilo Divadelní studio D3 Karlovy Vary a grotesku z ruské provenience, Gogolovu Ženitbu, plzeňská SPODINA. Divadelní spolek Jezírko z Plzně předvedl úsměvný příběh Oldřicha Daňka z období třicetileté války Kulhavý mezek aneb Výbuch na jičínském zámku.
Pouze Studio divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary sáhlo po tragédii. Základem byla silně zredukovaná Sofoklova Antigoné, do které vkomponoval dramaturg Matěj Samec (cena za dramaturgii) pasáže z Anouilhovy stejnojmenné hry parafrázující dané téma. Společným rysem většiny předvedených představení byla kvalitní znalost textu, radost ze hry a poměrně vyrovnaná kvalita hereckých výkonů. Soubory stavějí na zkušeném kádru a citlivě doplňují své kolektivy novými mladými členy. Starou bolestí zůstává lineární stavba charakteru postav, málo promyšlené rozehrání jevištní situace a nedostatek fantazie v umocnění dramatického textu hereckou akcí.
V každém souboru se ale našel herecký výkon, který, při ctění žánru, v sobě nesl něco mimořádného (Klára Šťastná v Úžasné svatbě, Petr Burian v Divadelní komedii, Lili Weinlichová v Hrátkách s čertem, Miroslav Urban v Mandarinkovém pokoji, Josef Drápal v Kulhavém mezku). S výjimkou esteticky kvalitní scénografie obou karlovarských inscenací Antigoné a Hrátky s čertem, kde se s invencí a přitom technickou nenáročností měnila dějiště (cenu za scénografii získali Hana Franková a Jiří Hnilička), spokojili se ostatní jevištní výtvarníci s reálným nebo náznakovým pojednáním scény.
K nejsilnějším zážitkům přehlídky patřila vtipná i poetická inscenace Postel pro anděla, díky bravurním hereckým výkonům Vratislava Mikana st. (cena) v roli hlavy rodiny Ludvíka Myslivečka a Michala Nechutného (cena) v roli strážného anděla Zvoníčka. Pro role robustního Myslivečka a křehkého Zvoníčka předurčila oba již jejich typová odlišnost, ale to, co oba herce spojovalo, bylo vzájemné naslouchání a lehkost spojená s výrazností v kresbě postavy.
Na celostátní přehlídku Divadelní Třebíč / Divadelní Děčín byla doporučena inscenace Gogolovy Ženitby, kterou s plzeňskou SPODINOU nastudoval Jakub Zindulka. Příběh nadbíhání několika nápadníků jedné adeptce na vdavky je Gogolem přetaven do hyperboly a nadsázky. Lidská touha po štěstí a naplněném životě upadá kvůli nedostatku sebereflexe a přemíře egoismu do trapné prázdnoty a rozplizlosti. Režisér Jakub Zindulka vytvořil dynamické představení, které ozvláštňují postavy sluhů, kteří nejen rozvíjejí svůj příběh, ale ještě technicky umožňují rychlé přestavby (otazníkem je dohrání jejich příběhu v samém konci představení). Režisér se nebál ostré kresby při vytváření postav ženichů (čestné uznání Ivo Hýbl jako Nenažraný) a zejména dohazovačky Tekly. Poloslepá, energická Tekla (Olga Ženíšková) vytváří na jevišti vděčné gagové situace, ale zvětšenou optikou vidění je oslaben její rivalský souboj s Kočkarevem. U Kočkareva (Pavel Litvan) by prospělo posílení motivu pomstychtivosti (na který nenechal Gogol v textu velký prostor), aby se zviditelnil skrytý motor jeho snahy oženit Podkolatova. K vrcholům inscenace patří František Šimáček v roli Podkolatova (cena za herecký výkon) a Veronika Gruberová v roli Agáty (cena za herecký výkon). Oběma se podařilo zahrát své postavy v sytých barvách s vnitřní přesvědčivostí. Směšnost se tak působivě snoubí s dojemností. Groteskní optiku invenčně aplikoval režisér i při výstavbě jednotlivých scén (Teklino ukájení Podkolatova nebo vybírání ženichů pomocí láhve okurek). Síla inscenace je v naddimenzovaném zobrazení lidských slabostí, rezervy jsou v objevování smutku z nezdařeného snu.
Hlavní cenu s nominací na celostátní přehlídku v Třebíči / Děčíně získala inscenace Sofoklovy, Anouilhovy Antigoné v provedení Studia Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary. Razantní škrty v Sofoklově hře a dokomponování pasáží z Anoilhovy Antigony zvýraznily hlavní, bohužel stále aktuálnější téma, neschopnost naslouchat druhému člověku. Kreon odmítá dialog, protože se bojí o svou moc, Antigona svým krajním morálním postojem provokuje vladaře k činu a tím odhaluje jeho skrytou krutost. Režisérka a zároveň scénografka Hana Franková (cena) umístila děj do arénového prostoru a současně nechává herce i mezi diváky. Moderní prvky kostýmů a neutrálně nadčasový mobiliář nenechávají nikoho na pochybách, že jde o výpověď současníků pro současníky. Antické masky nahrazuje výrazné líčení nabílo. Emotivitu představení posilují zvuky bubnů, které jsou vytvářeny z plechových popelnic. Ty v jiných situacích dotvářejí scénický prostor; evokují nicotu i poselství. Významovou funkci – jakési čáry osudu – hrají textilie. Silná je např. scéna, kdy dlouhá šála upletená chůvou spoutá Kreonovy nohy. Kolektivní cena za herectví oceňuje obrovské vnitřní napětí celého hereckého kolektivu, vzájemné naslouchání a pregnantní artikulaci. Rezervy jsou v postižení dramatických proměn Kreona a ve vyjádření emocionality mileneckého páru Antigony a Haimona. Tendence od recitace k dramatické mnohotvárnosti a silnější citovosti (netýká se to pouze hlavních rolí) by tragický rozměr hry jen umocnily. V každém případě ale jde o výrazný tvůrčí počin.
Diváckou cenu získala Úžasná svatba, inscenace místního souboru v režii Karla Šťastného. Na toto představení přišlo také nejvíce diváků. Horažďovickým je co závidět! A neméně je možné obdivovat ředitelku kulturního stánku Libušku Mužíkovou, která dokáže vytvořit tak milou atmosféru, že se všichni do Horažďovic rádi vracejí.