Texty: Sedlec, Antonín Podzimek: Ochotnické divadlo v Sedlci - včetně soupisu členů a dále významnějšího repertoáru v letech 1863-1975

Antonín Podzimek: Ochotnické divadlo v Sedlci
[Sborník Českého Meránu 1998, vydal městský úřad Sedlec-Prčice, str. 106-124]

Nebylo snad v Čechách větší vesnice, ve které by se v minulosti nehrálo ochotnické divadlo. Také v Českém Meránu působilo v minulosti několik ochotnických souborů, které zanechaly v historii regionu nezanedbatelnou památku. Zachovaly se kusé doklady o činnosti ochotníků jetřichovických, prčických a vrchotických, pamětníci vědí i o divadle v Myslkově a v Sušeticích. V našem bližším okolí se ochotnické divadlo hrálo v Jistebnici, v Nadějkově, v Borotíně, Jesenici, Heřmaničkách, Chyškách, Květuši, Nechvalicích a samozřejmě v Sedlčanech a ve Voticích.

Věnuji-li tuto svou práci historii ochotnického divadla sedleckého, pak to rozhodně není z důvodů lokálního patriotismu či proto, že bych činnost ochotníků sedleckých nadřazoval nad činnost jejich kolegů ze sousedství. Důvodem je skutečnost, že pouze po sedleckých ochotnících se do dnešních dnů zachovaly písemné doklady natolik četné, že je z nich možno (zvláště v některých obdobích) sestavit poměrně celistvý přehled bohaté kulturní činnosti našich předků.

Pokládám za povinnost poděkovat zde všem, kdo se přičinili o to, že se tyto doklady zachovaly - především paní Anně Brzákové, rozené Šourkové, která vedla svůj vlastní divadelní archiv (předala ho dne 5. 7. 1962 slečně Štěpánce Černické), dále dlouholeté člence výboru spolku paní Zdeně Hamplové a jejímu bratrovi Františku Hamplovi, a jejich dalším spolupracovníkům a ve smyslu ochotnického divadla i dědicům. Za všechny jmenuji paní Dvořákovou ze Sedlce, Josefa Jindu, Františka Urválka, Rudolfa Šíbala a paní Zdenu Dubskou. Současně se omlouvám těm, které jsem pro nedostatek informací snad opomněl.

str. 107

Vraťme se tedy do doby před více než stotřiceti lety, do doby, kdy neexistovala nejen televize, ale ještě ani film či rozhlas, kdy se svítilo petrolejkou a kdy se každá společenská událost i každá nově získaná informace mohla přetřásat několik týdnů či měsíců, než ji nahradila nová. Představme si tehdejší život v Sedlci a jeho okolí. Byl mnohem více než náš naplněný těžkou, zejména fyzickou prací. O to více pak vynikne zápal a nadšení amatérských divadelníků, kteří u nás po mnoho desetiletí doslova vytvářeli kulturu. Vzdejme jim aspoň dnes dík a važme si jejich práce. Neposmívejme se repertoáru jejich divadélka, který by dnešního zhýčkaného diváka sotva zlákal.

Ve svém slavnostním projevu při oslavách 70. výročí trvání Spolku divadelních ochotníků v Sedlci (1933) uvedl řečník JUDr. Kamil Harmach, že v Sedlci se hrálo ochotnické divadlo již v roce 1851 (výhradně česky) a to zásluhou majitele jetřichovického panství Dr. Jana Nepomuka Kaňky. Jeho bohatá osvětová, duchovní a společenská činnost zahrnovala školství, četbu a hudbu a bylo by podivné, kdyby svou pozornost nevěnoval i divadlu.

Vzpomínkový proslov Dr. Harmacha nám osvětluje nejstarší dobu sedleckého ochotnického divadla. Správně připomíná, že hlavně české národně uvědomělé studentstvo od třicátých let minulého století postupně úspěšně z repertoáru vytlačovalo do té doby výhradně německé (a v němčině provozované) hry uváděním tvorby Štěpánka, Klicpery a Tyla. Bylo úspěchem, když se v roce 1848 podařilo vlastencům vymoci si, aby v ročním pořadu divadelních představení byla alespoň jedna hra česká. I na to ovšem tehdejší patrimoniální úřady pohlížely s nedůvěrou. Také v Sedlci, který podléhal pravomoci panství Vysoký Chlumec, tvořili městskou smetánku hlavně poněmčení panští úředníci. Ti tvořili velkou část návštěvníků, kdykoli se v Sedlci pořádal bál nebo „diletantský tyátr", jak se tehdy ochotnickému divadlu říkalo. Změna nastala až díky JUDr. Kaňkovi, který měl i hlavní zásluhu na přeměně chudého ospalého poddanského městečka v čilé město okresní. Stál i u podání žádosti o povolení provozovat v Sedlci „české" divadlo s odvoláním na skutečnost, že ve městě žádní Němci nežijí a že hry provozované v německém jazyce jsou návštěvníkům divadla nesrozumitelné.

Na počátky „diletantského tyátru" se v Sedlci i okolí vzpomínalo ještě po mnoha letech. JUDr. Harmach vzpomínal v roce 1933 takto:

Dnes ovšem těžko zjišťovat, co se dávalo a kteří diletanti se tehdy svými výkony proslavili. Ale jedno jméno přece jen zůstalo zachováno pro příhodu s ním spojenou, která živě osvětluje liberálnost, s jakou se tehdy na kumšt divadelní pohlíželo. Onen slavný diletant jmenoval se Pečenka a byl hospodářským mládencem ve dvoře jetřichovickém. Hrál v kterémsi kuse tehdy oblíbeného Kotzebue a jeho paměť jej zle opouštěla. Z trapné situace, která z toho vzcházela pro celé představení, vysvobodil milého Pečenku sám jeho chlebodárce. Z hlediště k němu zavolal: „Nechají toho, pane adjunkt, a raději

str. 108

nám zabečejí !" Pečenka totiž znamenitě uměl napodobit bečení oveček. Za spontánního veselí auditoria Pečenka slavně zabečel, opona šla dolů a bylo po představení."

Vedle JUDr. Kaňky stáli u kolébky sedleckého ochotnického divadla zdejší studenti. Není bohužel známo, kolik a jakých představení sehráli před rokem 1863. V onom roce ale sedlečtí milovníci divadla předložili ke schválení stanovy a založili „řádný" spolek. Je zajímavé číst mezi prvními „údy spolku" (jak se tehdy říkalo členům) jména, která čas dodnes zcela neodvál, jména mužů, ke kterým se dnes město Sedlec-Prčice hrdě hlásí:

* bratři Čechové, synové řídícího učitele Tausíka z Prčice - Adolf byl po Bedřichu Smetanovi kapelníkem tehdy mladého Národního divadla a Karel prvním interpretem basových rolí Smetanových oper
* publicista Adolf Gustav Jeřička, zvaný „vrchotický bouřlivák", hospodářský praktikant na velkostatku smilkovském
* dramatik a publicista F. V. Černický
* právník Eduard Černický, první předseda ochotnického spolku, pozdější zasloužilý starosta města Sedlec
* Josef Mottl, pokrokový zemědělec, majitel sedlecké „Rychty".

Z dalších jmen nejstarších sedleckých ochotníků uveďme slečnu Balíkovou, provdanou Ptákovou, paní Lalákovou, slečnu Jindovou provdanou Pelichovou, Františka Šourka, Karla Šourka a Gustava Bukovského.

Po smrti Eduarda Černického v roce 1882 se stal „ředitelem spolku" pokladník občanské záložny Josef Šourek a režisérem městský tajemník František Vaniš.

Škaredá sestra, veselohra o třech dějstvích, byla prvním provedeným představením ochotnického spolku v Sedlci. Byla sehrána 6. září 1863, jejím režisérem byl Eduard Černický. Kde se hrálo, není známo, ale pravděpodobně to bylo v sále hostince v Jetřichovicích. Výtěžek prvního představení, který činil 41 zlatých 36 krejcarů, byl určen pohořelým v Polné. Také v další činnosti ochotnického spolku bylo obvyklé, že čistý výtěžek z představení se věnoval na nějaký dobročinný účel. Například výnos ze hry „Vrahové v městě" (dle povídky P. Chocholouška „Překvapení", kterou pro divadlo upravil J. M. Boleslavský a která byla sehrána 22. 7. 1866) byl věnován raněným vojákům z rakousko-pruské války. Na plakátu k Tylově „Paličově dceři" je uvedeno, že „Spolek divadelních ochotníků usnesl se na tom, aby se tak dlouho pořádaly (!) divadelní představení v prospěch hasičských potřeb, až nastřádá se potřebné částky na zařízení nutně potřebného rekvisitního hasičského vozu, který bude spolkem koupen a sboru dobrovolných hasičů v Sedlci darován".

str. 109

V roce 1889 pak ochotníci skutečně koupili hasičům za 61 zlatých a 13 krejcarů káru na hasičské nářadí. V roce 1902 bylo věnováno Sokolu Sedlec 11 korun, v témže roce dáno 36 korun „k polévkovému fondu zdejšímu pro chudou mládež školní", v roce 1903 50 korun na vystavění Národního divadla v Brně, v roce 1908 příspěvek 10 korun Okrašlovacímu spolku Chocholoušek, v dalších letech se pak pravidelně přispívalo na Ústřední matici školskou. V roce 1927 bylo dáno 50,- Kč na vybudování rozhledny na Čertově břemeni, v roce 1932 bylo obecnímu úřadu věnováno 50,- Kč na nezaměstnané atd. atd..

Spolek patřil neodmyslitelně k všemu společenskému dění v Sedlci. Pořádal vlastní plesy, masopustní merendy, zábavné večírky a „věnečky" a nebylo akce, ať již církevní či národní, které by se nezúčastnili pod vlastním praporem i ochotníci. Není to myšleno přeneseně - spolek měl vlastní prapor a funkci praporečníka. Prapor byl samozřejmě nošen i při pohřbech zemřelých členů spolku. Funkce praporečníka pak byla obsazována až do roku 1936 - na valné hromadě 10. 1. 1936 poprvé nebyl praporečník volen.

V jednacích protokolech jsou uváděny jednotlivé akce, kterých se spolek zúčastnil - 28.8.1905 svěcení základního kamene nové školy, v témže roce pohřbu zdejšího faráře, roku 1906 slavnosti Havlíčkovy.

Od roku 1902 byl spolek členem Ústřední matice českých ochotníků.

Ochotnická činnost byla zpočátku spíše mužskou záležitostí. Jakkoli ženy patřily k nadšeným herečkám, členkami spolku nebyly. Teprve dne 7. března 1897 podal tehdejší jednatel MUDr. Spiedl návrh, aby i ženy mohly být přijímány do spolku a voleny do výboru a až v únoru 1899 tuto změnu valná hromada spolku schválila. Ani sedlecké děti si divadla příliš neužily - plakáty z počátku století většinou obsahují zákaz: „Školní dítky přístupu nemají".

Zcela výjimečné tak byly hry Sirotčí peníze (L. Stroupežnický) a Strakonický dudák (J. K. Tyl), které byly sehrány jako dětská představení 27. prosince 1901, resp. 18. listopadu 1906.

str. 110

Pokud jde o místo předváděných her, podařilo se mi nalézt údaje teprve z roku 1899. Některé z plakátů z let 1899-1904 obsahují údaje „v sále Jetřichovickém" nebo „v Jetřichovickém hostinci". Lze předpokládat, že v Jetřichovicích hráli sedlečtí ochotníci od počátku své činnosti. Teprve v roce 1905 se hrálo přímo v Sedlci - od roku 1905 do roku 1908 se pak hrálo v hostinci Pošta, který patřil vysokochlumeckému velkostatku. Bohužel ani od pamětníků se mi nepodařilo zjistit, kde hostinec Pošta stál. Zajímavé je, že krátce po přestěhování ochotníků do Sedlce založili Jetřichovičtí svůj vlastní spolek při místním sboru dobrovolných hasičů. Asi aby to neměli do divadla tak daleko...

Sedlečtí divadelníci se po čase přestěhovali do hostince Na knížecí (dům čp. 60 - dnešní lahůdkárna na náměstí 7. května), kde spojením několika pokojů v patře bylo vytvořeno stabilní jeviště se šatnou.

V roce 1926 spolek znovu a tentokrát již definitivně změnil působiště, když přestěhoval jeviště do nového sálu hotelu „Záložna" (dnešní kino). Prvním zde sehraným představením byl „Josef Kajetán Tyl" od F. F. Šamberka 25. prosince 1926.

Poměrně složitou záležitostí bývala volba „nového kusu", nové divadelní hry k nastudování. Hru většinou navrhl režisér a jeho návrh byl posuzován při jednání výboru spolku. Protože většinou existoval jen jeden tištěný exemplář textu, musely být jednotlivé role ručně rozepisovány. V pokladních knihách se zachovaly záznamy o platbách za rozepisování rolí (např. v roce 1902 to bylo 4-5 korun za celovečerní hru a 2 koruny za jednoaktovku). Pak následovalo studování rolí a vlastnímu představení ještě předcházela ohlašovací povinnost a uhrazení povolovacího poplatku „na okrese" v Sedlčanech.

V roce 1902 byl předsedou spolku Josef Šourek, režisérem byl lékárník Josef Šimek, inspicientem učitel František Chlistovský, jednatelem Stanislav Šebánek, pokladníkem obuvník J. Tuhý, revizorem účtů obuvník František Šourek. Členy byli krejčí Jan Rubeš, obuvník František Šourek ml., zámečník František Fára, pekaři J. Effmert a Josef Petr, kovář Eduard Vaniš, holič L. Müller, c.k. sluha J. Lesák, zahradník R. Souček, truhláři Václav Benda (ten se staral o dekorace po dlouhá léta) a Jan Kabíček, zámečník Štěpán Kubíček. K nim pak přibyli holič Bulan, krejčí Josef Kortan, číšník Augustin Holubovský a c.k. výpomocný sluha František Kodet jako první známý nápověda. Povolání jednotlivých členů uvádím úmyslně, protože obvykle úzce souviselo s jejich činností ve spolku - holiči byli současně maskéry, krejčí a obuvníci se starali o kostýmy, truhlář měl na starost kulisy aj.

Z žen byly na počátku 20. století členkami paní Voborová, Pelichová a slečny M. Šourková (později provdaná Melicharová), A. Šourková (později provdaná Brzáková), M. Šourková (kostymérka), M. Tuhá, M. Bendová, M. Paříková, B. Businská, A. Řeháková, Z. Šourková a M. Lesákova. Když roku 1907 zemřel Josef Šourek, byl předsedou zvolen František Šourek st.

str. 111

str. 112

Důležitou součástí vybavení spolku byla jeho knihovna. Ta v roce 1902 čítala 630 svazků. Jednací protokol z ledna 1902 zaznamenává dotaz knihovníka, „zdali může půjčiti knihy jiným spolkům s dorozuměním p. režiséra". Bylo mu odpovězeno, že „Přítomní schvalují, aby knihy se půjčily, neboť tím se podporuje činnost spolku jiného."

Roku 1906 byly tiskem vydány „Stanovy spolku divadelních ochotníků v Sedlci". V těchto stanovách se můžeme dočíst, že

„Jméno spolku jest: Spolek divadelních ochotníků v Sedlci, sídlo spolku jest: Okresní město Sedlec."

Za pozornost stojí i článek 8 stanov, ve kterém se uvádí: „Spolková jednací řeč jest výhradně česká."

Spolek prožíval i své malé aféry - například když záhadně zmizely dvě dekorační palmy nebo když byl nepořádek ve „volných lístcích". Při schvalování nových stanov spolku v roce 1906 „rozhořčení vyvolal článek stanov, jímžto se kouření při představení a mezi ním vůbec členům účinkujícím zapovídá a hlavně nemile jím byl dotknut p. Vobora. Jelikož všickni přítomní tento vůči odporu p. Vobory schválili, oznámil p. Vobora, že ze spolku vystupuje a schůzi opustil". Předtím i poté docházelo občas k odchodům členů ze spolku po různých rozmíškách a hádkách. Obvyklé ovšem bylo, že za nějaký čas se ukřivdění vraceli - nedalo jim to... I pan Vobora byl zanedlouho opět „mezi svými" a později se stal dokonce předsedou spolku. Jak to nakonec dopadlo s kouřením, není známo. Velmi často bývala hercům vytýkána „vlažnost" při studování rolí, což mělo za následek zvýšené množství zkoušek.

Ochotnický spolek měl i své vlastní loutkové divadlo - na požádání ho půjčoval sedlecké škole, která s ním hrála hry pro děti.

Mimo činnost ochotnického spolku čas od času vystoupila v Sedlci nějaká jiná „kočující" divadelní společnost, která si zapůjčovala sál a jeviště včetně kulis. Např. v létě 1907 zde byla společnost paní Šípkové, na jaře 1909 Brázdova a v roce 1910 Faltisova společnost). Jiná spolupráce ovšem nebyla možná - spolek nepovoloval svým členům, aby přibyvším společnostem vypomáhali jako herci. Tradice „kočujících" společností byla živá ještě dlouho poté. V sedlecké městské kronice je zaznamenáno ještě v roce 1930, že v polovině srpna vystupovala 14 dní v hostinci Na knížecí divadelní společnost Choděrova, od 11. prosince až do vánoc pak divadelní společnost K. Pražského.

Za I. světové války činnost ochotníků pochopitelně zcela ustala - muži museli narukovat a ženy převzaly starost o uživení rodin. Ale ještě na sklonku války se spolek znovu sešel a ve dvacátých letech již byl opět velice aktivní.

str. 113

str. 114

Činnost sedleckých ochotníků byla oceněna při oslavách 70. výročí vzniku jejich spolku. V roce 1933 jim udělila „Ústřední matice divadelního ochotnictva československého v Praze" čestné uznání „oceňujíc dlouholetou práci pro české lidové divadlo". V témže roce se vzdal funkce předsedy spolku Leopold Vobora. Od roku 1934 tuto funkci zastával Václav Mareš, jednatelkou byla Anna Brzáková.

Od dvacátých let působil v Sedlci i ochotnický sbor tělocvičné jednoty Sokol. Již v roce 1924 uvádí městská kronika, že „Sokol hrál hru Chci žíti dvakrát a sice v Prčici, poněvadž v Sedlci dlela divadelní společnost cizí". Několik představení pak sehráli sokolští ochotníci ve třicátých letech. Jejich sbor tvořili Dr. V. Hauft, E. Velebil, J. Rydlo, A. a L. Pavlišovy, V. Břečková, J. Pavliš, J. Jehlička, J. Hauft, G. Márová, J. Fára, M. Šmejkalová, JUDr. M. Černý, A. Černá, M. Veselský, M. Navrátilová, F. Hampl, A. Ratajíková, F. Pinc.

Kromě Spolku divadelních ochotníků a sokolského souboru působilo v Sedlci po nějakou dobu dokonce ještě třetí těleso - ochotnický soubor Československé strany lidové. Bohužel se nezachovaly žádné podrobnosti - v sedlecké městské kronice jsou pouze dva záznamy - první z roku 1930 („Ochotníci hráli 4x, Sokol 2x, lidová strana 3x."), druhý z roku 1932 („Čs. strana lidová několik divadel"). V jednacích protokolech ochotníků není o souboru ČSL ani zmínka.

Na počátku čtyřicátých let došlo ke sporu mezi pražskými a domácími členy spolku. Zejména po provedení Vrchlického „Noci na Karlštejně" kritizovali někteří sedlečtí členové zbytečnou nákladnost výpravy her. Pražští členové měli zase výhrady k přístupu některých zdejších herců ke studování přidělených rolí. Spor byl brzy zažehnán.

Ani za okupace činnost spolku neustala (v letech 1939-1944 bylo nastudováno 19 her). Některé plakáty z té doby musely být ovšem vytištěny dvojjazyčně - česky a německy. Jen na jediném pak je uvedeno „Židům vstup zakázán". První poválečná premiéra byla r. 1946.

Brzy po převzetí moci upřela KSČ svou pozornost i na „kulturní frontu" - začaly probíhat nejrůznější kampaně, reorganizace, byli odstraňováni nespolehliví. Ochotníci nastudovali i hru v duchu socialistického realismu - Partu brusiče Karhana. Přesto byl dnem 3. ledna 1952 ochotnický spolek zrušen - administrativním rozhodnutím byl změněn na „Kroužek ochotníků při Osvětové besedě Sedlec".

Ironií osudu byl právě v té době v areálu nově budované školy dokončován krásný divadelní sál s dobrým technickým zázemím a příslušenstvím. Byl slavnostně otevřen v roce 1953 představením Jiráskovy „Lucerny" v režii Františka Chvojky.

Ani ochotníci se nevyhnuli „soudružské kritice". Vesnické noviny Sedlčanska „V nový život" přinesly 23. července 1959 článek jakéhosi soudruha

str. 115

Vlčka, který v jinak vcelku uznalém hodnocení hry „Podskalák" napsal: „Dnes stojí v Sedlci-Prčici před sestavením nového dramaturgického plánu. A dříve, než se rozhodnou pro hry, které budou v sezóně 1959-1960 inscenovat, se podívejme o dva roky zpátky. V posledních dvou letech sehrál totiž tento soubor 5 her. Muziky, muziky, Naše furianty, Padělek, Slovo má babička a Podskaláka. Dvě zpěvohry, detektivku, zábavnou a jednu klasickou hru. Ještě jinak řečeno: tři hry brakové, jednu okrajovou a jen jednu klasickou. V době, kdy všichni naši pracující bojují za dovršení socialistické kulturní revoluce, chtěli bychom sedlecko-prčickým divadelníkům položit otázku, jak a čím oni k této kulturní revoluci řeknou své slovo. Pracující Sedlecka si rozhodně zaslouží dobré umění a my věříme, že soubor takových kvalit, jak jsme jej viděli v Podskaláku, to dobré umění svému obecenstvu připravit dovede."

Výchovná slova však evidentně nepadla na úrodnou půdu. I z dalšího repertoáru je zjevné, že soudruzi ochotníci zůstávali ve vztahu ke kulturní revoluci značně vlažní a tak se nedovršila.

V té době byla již sedlecká osvětová beseda spojena s prčickou (od roku 1958).

V padesátých a šedesátých letech bylo tradicí, že jednou za rok nastudovali divadelní představení žáci sedlecké školy. Hráli za vedení učitelů Rudolfa Šíbala a Bohuslava Havlíčka a zkušených divadelníků Františka Urválka, Miloslava Lišky a dalších. Tak byly nastudovány a sehrány pohádky Aladinova lampa, Princezna solimánská, Tesaříci, Pohádka lesa, Jak nesvárovští porazili draka, Psaníčko, Drobínek, Sněhurka, Vysněná princezna, hra Pionýrskou stezkou a snad i další. Byla naděje, že vyroste nová generace ochotníků a že divadlo přežije.

V dnech 20.-22. června 1969 proběhla v Sedlci-Prčici okresní divadelní přehlídka. Během ní sehrál improvizovaný sbor sdružení rodičů a přátel školy hru pro děti Honza a zakletá princezna. Pak dlouho nic. V květnu 1974 proběhl v kulturním sále Festival zájmové umělecké činnosti okresu Benešov. Divadelní soubor Osvětové besedy Sedlec-Prčice zde sehrál Jiráskovu Lucernu a dramatický kroužek pionýrské skupiny ZDŠ Sedlec-Prčice pohádku Popelka. Mimoto zde vystoupil dramatický soubor SSM Chocerady a divadelní kroužky ZDŠ Chocerady a ZDŠ Kozmice.

Konkurence filmu a především stále stoupající sledovanost televizního programu byly nad síly ochotnického divadla. Diváků ubývalo a hlavně ubývalo těch, kdo byli ochotni věnovat svůj volný čas studiu rolí a přípravě nových představení.

str. 116

Labutí píseň pak byla odzpívána v roce 1975. V dubnu byla třikrát po sobě sehrána hra A. Jiráska „Pan Johanes" a ta historii sedleckého ochotnického divadla uzavírá. Opravdu navždy?

Seznam herců sedleckého ochotnického divadla

Jan Vítek 1876
A. Srnka, písař 1876, 1877, 1886
Fr. Petráň 1877, 1885, 1886, 1893
Jan Petráň, obuvník 1877
R. Steibnský v Prčici 1877
Karel Stejskal, lékárník 1877
Augustýn Makeš, učitel 1877
Karel Břežovský, učitel 1877
K. Houda, kožešník 1877
J. Karda, truhlář 1877
F. Vaniš, tajemník 1877
Ed. Černický, ředitel 1877 1882
František Černický 1877
Dr. Hatlák 1877
Karel Makeš 1877
Julius Lesák, sluha záložny 1877
Jan Vodňanský, řeznický 1877
J. Spirhanzl, stavitel 1877
Josef Tuhý, obuvník 1877, 1885-86, 1893-96, 1899, 1900, 1902-03
Frant. Šourek, kostelník, obuvník 1877, 86,1893-1900, 1902, 03, 1907, 1909
Josef Jinda 1877, 1886, 1897
Frant. Kopáček 1877, 1885-86, 97
p. Josef Rubeš, učitel 1877, 1893-95, 1897, 1899, 1900, 1902-03
Frant. Pelich 1881,1885-86,94,97
J. Vazal 1877
Anna Šourková 1885 (žákyně),1900,1902-10,v prčickém sboru 1911
František Vaniš 1885-86, 93, 95-97
p. Šabata 1885
sl. Urbánková 1885
sl. Jarolímková 1885, 1886
sl. Mottlová 1885, 1893, 1897
F. Lesák 1885, 1886, 1898, 1900
sl. Kolářová 1886
sl. Ant. Vanišová 1886
Karel Vaniš 1886
Vojtěch Vaniš 1886
Josef Holubovský 1886, 1897, 1911
sl. Kolářová 1886
p. Altmann 1886
sl. Novotná 1886, 1897
sl. Mottlová 1885, 1893, 1897
Houda 1886, 1897
Václav Pelich 1885-86, 1894, 97
sl. Kolářová 1886
pí. M. Pelichová 1886, 1894-1896, 1898, 1900, 1907, 1911
Houda 1886, 1897
sl. Vanišová 1886, 1897

str. 117
K. Harmach 1889, 1893, 1894
Vojtěch Vaniš z Prahy 1890
František Tuhý (od 1881) 1898
A. Kafková 1893
F. Půst 1893
M. Vanišová 1893
Jan Linhart 1893
pí. Linhartová 1893
Marie Šourková - dcera pokladníka 1895 - 1900, 1902
Alois Šourek 1893 - 1898
Julius Lesák ml. 1893-1895, 1900
Josef Havlíček 1893
pí. M. Vanišová 1893-1895, 1897
Marie Bendová 1894, 1895-97, 1899, 1900, 1902-1903, 1909-1912
M. Šourková-dcera obuvníka 1895
Josef Šourek 1893 - 1897
pí. J. Voborová 1894, 1900
J. Dvořák 1894, 1899
sl. Friebeová 1894, 1899
Salák 1895
pí M. Voborová 1895
sl. Jindová 1895
sl. Marie Šourková ml. 1896, 1900, 1902-3
sl. Božena Bendová 1895
MUDr.G. Spiedl, obvodní lékař 1896-97, 1899
sl. Kodetová 1896
sl. Popková 1897
sl. V. Mottlová 1897
H. Pelich 1897
p. Tichý 1897
pí. Friebeová 1897
p. Doležal 1897
sl. H. Havránková 1897
p. Leopold Vobora od 1886, 1893, 1894, 1896-1900, 1902, 1903
p. Fanta 1898, 1899
sl. Vraných 1897
p. Jan Kabíček 1899, 1900, 1903, 1907, 1909-1914, 1928
p. Müller 1899, 1900, 1902-03
p. Beitl 1898, 1899
Fr. Šourek ml. 1900, 1902,1903, 1907-1909, 1912, 1914
Ed. Vaniš 1899, 1900, 1902, 1903
Rudolf Šourek 1900, 1907
p. Danzerová 1899, 1900
sl. Pánkova 1900, 1902, 1903
Rudolf Souček 1900,1903,1910
sl. M. Hlavničková 1900, 1902-03, 1912
p. Fára, strojník 1900, 1902-03
p. Petr 1900, 1902-3, 1907-10
Josef Simek R 1902 - 1907
sl. Businská 1902
pí. Vanišová 1902
Vlček 1902
Eda Mika 1902
sl. Tuhá 1902, 1903
sl. Marie Lesákova 1904, 1907-14, 1928, 1932-33, 1935, 1937-40, 1942-43 Byla nazývána sedleckou Hübnerovou, v r. 1945 jí byl udělen stříbrný odznak ÚMDOČ, vytvořila 68 rolí.
p. Effmert 1902, 1903
Kortan ml. 1903
p. Jinda 1907, 1909, 1914 24.5.1925 zvolen nápovědou a byl jím pak 25 let
František Kodet 1908-1922 jednatel, nápověda
sl. B. Řeháková 1907-09, 11, 14
Františka Lesákova 1908, 11, 1914
sl. Bergmannová 1908
p. A. Bulan 1908-09, 1911-14
p. Kortan 1909-10 1934 - správce domu, praporečník
A. Veselý 1909, 1910
J. Šabata 1909- 1911

str. 118
sl. J. Šourková 1909, 1912-14
J. Schreiber 1909
Buchal 1910
sl. M. Vanišová 1911
sl. J. Vanišová 1911
sl. Lid. Vyskočilová 1912
sl. Bož. Hlavničková 1912 - 13
J. Culková 1912, 1913
J. Lalák 1912
V. Zajíček 1912 - 1914
K. Šourek ml. 1912
sl. L. Chlumová 1912, 1913
sl. J. Lesákova 1913
sl. Mil. Culková 1912
V. Šabata 1913, 1914
M. Šabatová 1913, 1914
Marie Bulanová, roz. Bendová 1913, 1928, 1931-1933, 1936 1934 - diplom za čtyřicetiletou nepřetržitou činnost ve spolku
sl. F. Míková 1913
J. Slabá 1913
V. Benda 1913, 1914
V. Suchý 1913
A. Voborová 1928
F. Mára 1928
A. Špaček 1928
sl. Lili Prostecká 1928, 1931-1937
Václav Mareš (cukrářství) 1928, 1932, 1933 1934-5, 1940, 1945 předseda
Ota Sirotek ? představitel komických rolí, člen výboru
Anna Brzáková (roz. Šourková) 1930-1934, 1935, 1937, 1940, od 1940 kronikářka
Fr. Hampl 1928, 1932, 1933-1944 R 1932-1935, 1940-1942
Josef Cinkl 1931-7, 1939 - 1943, 1950, 1951 R 1937, 1939
J. Baťha 1931, 1933
F. Cinklová 1931- 1934, 1936
Jan Jehně 1931, 1932-37 předseda
Zd. Hamplová 1932-40, 43, 49, 51
J. Klouček 1932, 1934
Anna Černá 1932 - 1939
Jar. Pavliš 1932 - 1938, 1939 R 1935, 1936, 1938
B. Biško 1932 - 1936
B. Jíšová 1932
A. Hrubá 1933
V. Janoušková 1933
sl. Marie Márová 1933, 1935
M. Procházková 1933
JUDr. Mil. Černý 1933, 1935-40
V. Klvaňová 1933
G. Márová 1933, 1935, 1936, 1937, 1940 - 1942
B. Voborová 1933
R. Souček 1933
Josef Kadeřábek 1933 - 1936
K. Pišta 1933-36, 1938, 1939
Vojtěch Hauft 1933, j.h. 1940
Alois Šourek 1934
J. Lacina 1934
Jiří Fára 1934, 1938, 1939, 1950
prof. J. Pechač 1935, 1940
Václav Hauft 1935-37 ,1940, 1941
sl. Guthwirtová 1935
sl. Líba Pavlišová 1935, 1936
sl. V. Břečková 1935, 1937, R 1937 1940, 1941
sl. M. Antošová 1936
A. Neuhauserová 1935
F. Kříž 1936
M. Mrzenová 1936
M. Kroužková 1936, 1937
M. Richterová 1936
Josef Rydlo 1936, 1940, 1955, 1958 - tvůrce mnoha dekorací
J. Líkař 1936
J. Hauft j.h. 1936, 1940 R 1935-36

str. 119
V. Bína (učitel) 1936
paní A. Břečková 1937
Fr. Frídl 1937
M. Řezníčková 1937, 1940
B. Voborová 1937
Oldřich Spálenský, učitel 1938-39
Marie Navrátilová 1938, 1939
Anna Ratajíková 1938,1939
sl. Reehová 1939
Mir. Břečka 1939 - 1942
J. Jampílek 1939, 1940
F. Cinklová 1939
Antonín Liška 1940, 1950-51, 1963-64, 1974 R 1958-59, 1964. 1974
F. Brzák 1940
Terezie Rychová 1940,1944,1949, 55
F. Šourek 1940, 1941
J. Vít 1940 , 1941, 1943
F. Havlín 1940
A. Křiklán 1940
Rudolf Hora 1940, 1942, 1949, 1951, R 1950, 1951
M. Kocurová 1940, 1942
Fr. Šourek 1941, 1942
Jar. Přikryl 1942, 1943
A. Pavlišová 1940,42,46 R 1942-44, 1946, 1947
Jarmila Hořejšová 1942
Fr. Seidl 1942
M. Tálská 1940, 1942, 1943
Vl. Hejsek 1942
Josefa Součková 1942, 1943
M. Heřmánková 1942
J. Hořejšová 1942
Boh. Paták 1942
M. Stiborová 1942
J. Pištěk 1943
L. Prokopová 1943, 1944, 1946
B. Záhorka 1943, 1944
M. Veselský 1940, 1943
Fr. Kroufek 1943
Ing. C. Z. Fiala 1943
L. Šípek 1943
A. Kocourková 1943
A. Cinklová 1943, 1950
J. Hoetzel 1943
F. Dvořák 1944
Vl. Špale 1944
J. Součková 1944
M. Brázdová 1944
Jiřina Němcová 1944, 1946
Jan Vodňanský 1944, 1950
Otto Liehman 1946, 1961
Josef Peroutka 1946
Jan Vaněk 1946
Jan Fišer 1946
Jaroslava Fišerová 1949
Zdeněk Fišer 1949
Josef Skalník 1949
Jarmila Filipová 1949-50, 1964
Dáša Šrámková 1950
Stanislav Pružina 1950
Helena Šustrová 1950
Zdena Blandová 1949 - 1951
Drahoslava Jelínková 1949
Václav Vandělík 1949, 1950
Karel Mašek 1950, 1951
František Chvojka R 1949-1951, 1955, 1949-1951, 1955, 1963-64
Helena Aulická 1950, 1951
Jarka Heřmánková 1950
Božka Půhoná 1950, 1951
Dagmar Jelínková 1950, 1951
Marie Včelákova 1950, 1951
F. Kubka 1950, 1951
Ruda Kraft 1950, 1951
Jan Brožek 1950
Rudolf Chudý 1950
Z. Chocholoušková 1950
František Modlík 1950, 1951
Růžena Nováková 1950-51, 1955

str. 120
Zdeněk Chrž 1950, 1951
Anna Modlíková 1950, 1951
Milota 1950, 1951
J. Kučera st. 1950, 1951
Marie Lechnerová 1950-51, 74
B. Kubková 1951
Karel Kučera 1950, 1951
A. Valát 1951, 1955, 1963, 1964
Otta Lachman 1951 M. Kabíčková 1951
B. Aulická 1951
Josef Lechner 1951, 1955, 1959, 1963, 1964, 1974
Zdeněk Doubrava 1951
Eva Škardová 1951
Vojtěch Brožek 1951
Miloslav Škarda 1951
Václav Svašek 1951
Miloslav Brož 1951
J. Kučera ml. 1951
J. Doubrava 1951
Rudolf Šíbal 1955, 1958-59, 1961, R 1958, 1963
Petr Prachař 1955,1962-63,1974, R 1975
Marie Bursíková 1955
Milosl. Chotívková 1955,1962,74
Helena Sedláková 1955
Vlasta Černovská 1955
Liduška Vodňanská 1955
František Procházka 1955
Emanuel Vodňanský 1955,1964
Eva Rosenkranzová 1955
František Urválek 1955, 1958, 1961, 1974 R 1959, 1964
Irena Součková 1955, 1958-59
Jan Hůša 1955, 1958, 1962
Jaroslav Skalník 1958-59, 1962-64, 1974-75
Marie Skalická 1958, 1974-75
Jiří Bučil 1955
Josef Hořický 1958, 1961-2, 64
Kristina Bínová 1958
Klára Haasová 1958
Jarmila Kašíková 1958
Jaroslav Katrlík 1958
Zdeněk Sova 1958
Věra Chotívková 1958
Karel Jonáš 1958, 1963
Antonín Liška R 1958-59, 1964, 1974 1940, 1963-64, 1974
František Stehlík 1958
Lída Sedláková 1959
Anna Kocourková 1959
Jiří Bína 1961, 1964, 1974, 1975
Jiří Krtil 1961
Dr. Jindřich Burkert R 1961
Václav Červ 1961
Eduard Lerch 1962
Jarmila Burkertová 1961, 1963, 1964, 1974, 1975
Antonín Pilík 1962
Míla Liška 1963, 1964, R 1964
Miroslav Jonáš 1963, 1974
Fr. Zelenka 1961 - 1964
Míla Lišková 1963
Jan Vaněk 1962 - 1964, 1974
Jiří Kocourek 1963
Václav Slaba 1962, 1963
Zdeněk Šulc 1963
Marie Janů 1963
Marie Jalovecká 1963
Dana Filipová 1963
Libuše Šamonilová 1963
Milena Brudňáková 1963
Marie Havlová 1963
Eva Hájková 1963
Anna Hofmanová 1963
František Majer 1963, 1964, 1975
Blažena Chomátová 1963
Viktorie Knoblochová 1963, 1964

str. 121
Břetislav Ondřej 1963-64, 74-5
Helena Laláková 1963, 1964
Jaromír Bláha 1963, 1964
Chrobáková 1964
Václav Dikun 1964, 1974-75
L. Knetlová 1964
Vokušová 1964
P. Fišer 1964
V. Dvořák 1964
Jan Laštovička 1974, 1975
Jaroslav Zavadil 1974
Tomáš Kropáček 1974, 1975
Milan Kouba 1974
Marie Nousková 1974
Ivan Brodi 1974, 1975
Zdena Mikulandová 1974
Marie Houdová 1975
Jiří Malátek 1974
Helena Šárová 1975
Miroslav Modlík 1975
Petr Klapa 1975
Růžena Šmejkalová 1975
Helena Hryzová 1975
Ludmila Josková 1975
Marie Pivoňková 1975
František Suk 1975
Hana Hnátková 1975
Antonín Červenka 1975
Miroslav Šmejkal 1975 Naďa Bínová 1975

Seznam herců byl sestaven na základě zachovaných plakátů k jednotlivým divadelním představením. Na plakátech ovšem nebyli herci uváděni vždy - některé plakáty obsahují pouze jména postav. Je tedy pravděpodobné, že seznam není úplný. Z jednacích protokolů bylo možno vyčíst i jména členů spolku, která se na žádném z plakátů neobjevují, např. František Prokop, odborný učitel v Miličíně nebo Jaroslav Houda, malířský dělník v Sedlci (oba popraveni nacisty v Sedlci 7. 5. 1945).

U jména je uveden rok, ve kterém dotyčný člen hrál. Je-li u jména uvedeno písmeno R, znamená to, že se jedná o režiséra.

Repertoár sedleckých ochotníků:

Soupis představení sedleckých ochotníků přesáhl úctyhodných 350 položek. Jejich repertoár se nijak nelišil od repertoáru jejich kolegů odjinud. Nechyběla v něm dramata, ale převládaly veselohry a frašky, protože diváci očekávali od divadla především zábavu. Některá představení se skládala ze dvou či tří jednoaktovek či komických výstupů. Některé hry byly po čase opakovány. Bylo by asi zbytečné vyjmenovávat všechna předvedená díla - většinou již upadla v zapomenutí a jejich názvy ani jména autorů nám dnes nic neříkají. V následujícím seznamu jsou proto u jednotlivých let uvedeny především známější či významnější hry. Pokud se taková hra v daném roce nevyskytla, uvedl jsem některé hry jen namátkou. Už samotným jejich názvům sotva upřeme naivní půvab (a pokusme se představit si jejich obsah!).

str. 122

Dvakrát vystoupili ochotníci na „cizí" scéně - v lednu 1933 sehráli veselohru Viktora Fraňka „Edáček filuta" v Jistebnici, v září 1936 drama Františka Langera „Jízdní hlídka" v Jesenici.

Ochotníci sami začali evidovat sehraná představení až na přelomu století. Některé plakáty obsahují i pořadová čísla nastudovaných her, ale jak zjistila již paní Anna Brzáková a po ní i paní Zdena Hamplová, nejsou tato čísla přesná.

Nehrálo se v letech 1915-1917, 1945, 1954, 1956, 1960 a 1965-1973.

rok - počet her - z repertoáru
1863 5 Škaredá sestra, Učenec, Pan Čapek, Po půl noci
1864 9 Starý manžel, Ona mě miluje, Politika v lese, Dr. Žvanil
1865 7 Je hluchý, Pozvu si majora !, Tyl: Muka chudé ženy
1866 12 Duch času, Klobouk, On nežárlí, Ženské slzy, Vězeň
1867 7 On je nemocen, Proces, Hluchý podomek, Duch času
1868 7 Moliere: Lakomec, Šamberk:Blázinec v prvním poschodí
1869 10 Vězeň, Tyl: Paličova dcera, Neruda: Prodaná láska
1870 4 Chudý písničkář, Útěk do Afriky, Hluchý podomek
1871 5 Paní kastelánova, Pan Čapek, Tyl: Bankrotář
1872 2 Husitská nevěsta, Chudý písničkář, Vrahové v městě
1873 1 Dalibor Čermák
1874 11 Omylové světem vládnou, Klicpera: Rohovin Čtverrohý
1875 9 Vrátný z Karlina, Tyl: Strakonický dudák
1876 6 Galejní otroci, Krejčí a švec, Hrajete v šachy ?
1877 5 Ďáblova dcera, Tajný pokoj, Husitská nevěsta
1878 2 Manžel bez ženy, Nehoda
1879 1 název hry se nezachoval
1880 3 Osudná bambitka, Slepý mládenec
1881 5 Tyl: Pražský flamendr, Hoši z osmnácté chasy
1882 3 Křižáci ve svaté zemi, Pan Měsíček obchodník
1883 4 Rohovín Čtverrohý, Mlynář a jeho dítě ,Dědičná smlouva
1884 3 Starý manžel
1885 3 Dívka z Podskalí, Nebožtík strýc, Moliere: Lakomec

str. 123
1886 4 S. K. Macháček: Ženichové, Diblík - šotek z hor
1887 1 J. Štolba: Vodní družstvo
1888 2 Maloměstské tradice, On nežárlí
1889 1 název hry se nezachoval
1890 6 Tyl: Pražský flamendr, Stroupežnický: Václav Hrobčický
1891 1 Jirásek: Vojnarka
1892 3 Z české domácnosti, Stroupežnický: Naši furianti
1893 6 Stroupežnický: Paní mincmistrová, Zkažená krev
1894 1 Vrchlický: K životu
1895 2 Útok zisku, F. F. Šamberk: Éra Kubánkova
1896 3 Ideál, Maximov: Po smrti k oltáři
1897 2 Vina, A. Lokay: Vosí hnízdo
1898 2 Maloměstské tradice, J. Štolba: Jenom ne písemně !
1899 2 J. Štolba: Peníze, Na letním bytě
1900 4 Následky dostaveníčka, Písmákova dcera, Růžová pouta
1901 5 Neznámá pevnina, Dva světy, V. Štech: Třetí zvonění
1902 3 Mořská panna, A. a V. Mrštíkové . Maryša
1903 6 Návštěva, Křivé cesty, Bez lásky, Konkursy pana notáře
1904 3 Závěť, J.Šmaha: Zlato, Pátá hodina u paní Berouškové
1905 6 Cop, Žárlivci, Ohnivá země, A. P. Čechov: Medvěd
1906 4 Archa Noemova, J. K. Tyl: Strakonický dudák
1907 3 Ptačí mozky, G. Preisová: Její pastorkyňa
1908 4 Deskový statek, Dolorosa, Terna, J. Kvapil: Oblaka
1909 5 Sklenice čaje, Jen mimochodem, Julinčiny vdavky
1910 4 Modrá krev, Bludička, A. Jirásek: Samota
1911 3 U Dušánků, Representantka domu, Krylov: Divoška
1912 2 Jarní vody, Bílý lístek
1913 4 Prohra s výhrou, Zápas o nevěstu, Vykoupení
1914 2 Lapený Samsonek, Staré hříchy
1918 1 Viková-Kunětická: Přítěž
1919 5 Palackého třída 27, A. Jirásek: Vojnarka, Lucerna
1920 3 Vyhrané panství, Povodeň, Poslední muž
1921 1 F. X. Svoboda: Dědečku, dědečku
1922 6 G. Preissová: Její pastorkyňa, K. Scheinpflug: Mrak
1923 9 J. Vrchlický: Svědek, F. Šrámek: Červen, V. Dyk: Posel
1924 6 Kletba mamonu, L. Stroupežnický: Zkažená krev
1925 1 K. Horký: Baťoch
1926 3 Kletba pýchy, F. F. Šamberk: Josef Kajetán Tyl
1927 5 Za srdcem, Choulostivá historie, Srdce
1928 5 Sokol-Tůma: Pasekáři, Scheinpflugová: Zabitý

str. 124
1929 4 K. Scheinpflug: Strašidelný zámek
1930 5 F. Langer: Obrácení Ferdyše Pištory
1931 4 Bílý slon, Páni, Zločin matky Bernáškové
1932 4 Láska a věda, Edáček filuta, Světla a stíny
1933 4 A. Jirásek: Magdalena Dobromila Rettigová
1934 4 R. Havelka: Komediant
1935 5 W. S. Maugham: Posvátný plamen
1936 6 F. Langer: Jízdní hlídka
1937 2 G.Zápolská: Morálka paní Dulské, F. Tetauer: Diagnosa
1938 1 V. Stech: Třetí zvonění
1939 3 K. Horký: Bejvávalo
1940 5 Šamberk: J.K.Tyl, Jirásek: Lucerna, Otec
1941 1 Vrchlický: Noc na Karlštejně
1942 3 Preissová: Její pastorkyňa, Stroupežnický: Naši furianti
1943 4 C. Goldoni: Benátská maškaráda, A. Jirásek: Vojnarka
1944 4 Preissová: Přijďte k nám, až bude jaro, V. Neff: Soused
1946 2 Rajská Smolíková: Zelené království, R. Robl: Zvony
1947 1 K. Horký: Bejvávalo
1948 1 F. Síla: Barikády
1949 1 K. Poláček: Otec svého syna
1950 3 V. Štech: Svatba pod deštníky, J. Toman: Slovanské nebe
1951 2 V. Káňa: Parta brusiče Karhana
1952 1 Paní Marjánka, matka pluku
1953 1 A. Jirásek: Lucerna
1955 1 V. Dvořák: Sto dukátů za Juana
1957 1 Muziky, muziky
1958 3 L. Stroupežnický: Naši furianti, E. Fiker: Padělek
1959 3 F. F. Šamberk: Podskalák, J. Paulů: Slovo má babička
1961 1 Vratislav Blažek: Příliš štědrý večer
1962 2 V.K. KIicpera: Rohovin Čtverrohý, A.P. Čechov: Medvěd
1963 2 S.K. Macháček:Ženichové,J.N. Nestroy: Byt k pronajmutí
1964 1 J. Říha: Polibek královský
1974 1 A. Jirásek: Lucerna
1975 1 A. Jirásek: Pan Johanes