Texty: Lázně Toušeň, SCHEJBAL, MIlan: Popelka na houpačce - Matěj a čarodějnice. AS 2007, č. 6

I když jsem v úvodu ocenil DS při TJ Sokol Lázně Toušeň, že se odhodlal uvést text oceněný v soutěži Tři oříšky pro Popelku Matěj a čarodějnice autorů Heleny Němcové a Václava Vedrala, nutno pravdivě říci, že tato textová předloha přes přednosti má i několik nesnadno odstranitelných problémů. Jedním z největších je jistá disproporce mezi první polovinou, v níž se pouze exponují čarodějné školy a kovárny, a druhou, kde se ústřední téma, tj. „polidštění čarodějky Kačizny“, realizuje až příliš zkratkovitým a často jen slovním způsobem. Poměrně nevěrohodně a nepřipraveně působí také náhlé vzplanutí Matěje ke Kačizně, prudký a nemotivovaný obrat učitelky Hudrmanice apod. Režie (Anna a Dušan Müllerovi) si je toho vědoma a snaží se tyto nedostatky zakrýt bohatým množstvím gagů a vtipů. Ve většině případů jde však o gagy pouze ilustrující dané prostředí či postavy, ale již méně o takové, které by rozvíjely vztahy či témata postav. To se týká však pouze světa čarodějnic, proti němu je postaven svět sice lidský, ale tak nevzrušivý a tak kladný, že je to až k neuvěření. Velkou otázkou tak zůstává (a to zejména pro dětského diváka), co na tomto světě čarodějku Kačiznu (mimochodem ve velmi solidním podání Veroniky Müllerové) tak zajímá, když i lásku Matěje aby člověk pohledal. Souboru z Lázní Toušeň však nelze upřít smysl pro gag a nadsázku, což se projevilo především v dámské části souboru, kde vynikla Jana Hadrbolcová jako Hudrmanice.