Texty: Bechyně, Iva Dvořáková: Odkoukáno v Bechyni – Nahlížení 2007. AS 2007, č. 6

Odkoukáno v Bechyni – Nahlížení 2007

Iva Dvořáková

Dílna středoškolské dramatiky a mladého divadla Nahlížení v Bechyni je typická svou uvolněností a tvůrčí atmosférou. Po čtyři říjnové dny jsou snad všechny prostory Kulturního střediska města Bechyně k dispozici milovníkům studentského divadla. Dílna je současně i přehlídkou studentského divadla s jednou zvláštností – přihlásit se mohou i představení dosud nedokončená, ta, která potřebují k dotažení impulz od osob zvenčí. Škoda, že letos využil tuto možnost jen jeden soubor. Protože je Nahlížení přehlídkou už s delší tradicí, je i jeho program ustálen. Ve čtvrtek večer se účastníci sejdou k prvnímu z přehlídkových představení a potom jsou rozděleni do skupin pokud možno tak, aby došlo k promísení souborů mezi sebou.
V pátek a v sobotu se v průběhu dne střídají představení s diskuzemi a večer patří práci v dílnách. Na dílnách je nejzajímavější absence lektorů. Na jednu stranu to přináší uvolnění a velkou svobodu tvorby a na druhou zase vášnivé debaty ve skupinách, pokud se vyloupne několik přirozených vůdců. Nakonec většinou moudřejší ustoupí a celá skupina se dobere drobného výsledného tvaru. Tématem dílny je každý rok něco jiného. Neděle patří prezentacím dílen a závěrečnému hodnocení přehlídky – debatě o jejím průběhu, možnostem vylepšení.
Přestože je program doveden ke všeobecné spokojenosti účastníků (mnozí se rádi do Bechyně vracejí v dalších letech), snaží se její organizátoři o mírné inovace ve způsobu vedení diskuzí, rozdělování do skupin a zadávání témat pro dílny. Vedoucí souborů mají volné večery a nebo se mohou přidat k dílnám a vytvořit vlastní skupinu.
Za zásadní část programu řada účastníků považuje debaty o představeních. Letos je opět moderoval Jiří Provazník a přizval si dva lektory – Jiřinu Lhotskou a Tomáše Žižku. Před první diskuzí Jiří pro inspiraci položil na zem debatního kruhu několik citátů, pro inspiraci. „Autorský tým je tým básníků. Co to znamená být básníkem filmu? Básníkem filmu jsou režiséři, kteří mají svůj vlastní svět. A snaží se ten svět otevřít pro ostatní.“ „Odmítám ty, kdo se rozhodli pro oslavu člověka , stejně jako ty, kdo se rozhodli hledat rozptýlení, mohu dát za pravdu jen těm, kdo v úzkostech hledají.“ „…neboť tvořit bez znalosti svého umění prostě není možné.“ Pak vyzval přítomné, aby navrhli, o čem chtějí v diskuzi nad představením nejvíce mluvit. A už padala témata (ta Jaroslav Provazník pečlivě zapisoval a nápisy také pokládal na zem, abychom je stále měli před sebou): text, proč?, prostor, zvukové efekty, herecké výkony, přenesené významy... Pak už stačilo jen dávat slovo těm, kteří se hlásili k jednotlivým podtématům.
U inscenace Borise Viana Adam, Eva a třetí sex z LDO ZUŠ Biskupská, Praha (vedoucí H. Trávníková) se mluvilo o době vzniku textu, o rámci celého představení, o ikonách na tričkách aktérů, o významové rovině hry.
Prvním doplňkovým představením byla hra na základě předlohy K. Michala Kokeš studentů PedF UK Praha (vedoucí J. Provazník), na které nejvíce zaujala práce s rekvizitou, stolem a paravány a také atribut Kokeše a práce s ním.
Pátek začal Půlnoční terapií (vlastní text) souboru Hvizdoši Holešov (vedoucí V. Dvořáková), i když bylo ráno. Představení vyvolalo otázky kolem technického zabezpečení a jeho funkčnosti – projekce, mikrofony – a nejvíce se diskutovalo o celkovém vyznění – jde o terapii nebo skutečný život? Jde o to sdělit příběhy lidí v léčebně nebo o hledání cesty mladého člověka životem?
Po obědě se soubor Patologické jahody SOŠ Futurum Praha 10 (vedoucí J. Rezek), autorský počin souboru s  využitím veršů Karla Šiktance ze sbírky Adam a Eva, představil inscenací Cililink, která vzbudila velké množství otázek k tématu, úlohám jednotlivých postav, zvolenému prostředí tramvaje, vyústění v pointu.
Soubor Hobit gymnázia Jihlava (vedoucí Z. Krásenský) přivezl hru V. Vveděnského Vánoce u Ivanovových. Ta vyvolala debatu o herecké stylizaci, nadsázce, černém humoru a parodii, ale také o době vzniku textu a stalinismu v zádech autora.
Představení Tanečního studia Light Praha 5 (vedoucí L. Tretiagová), Woody Allen: Nadějné vyhlídky bylo zajímavým tanečním vystoupením, v němž byly využity motivy ze známé povídky, a tak nutně vyvolalo otázky k rovnováze pohybu a herecké akce, upozadění příběhu a jisté nepřehlednosti.
Studio Divadla Dagmar Karlovy Vary (vedoucí H. Franková) přivezlo hru Miloše Macourka: Hra na Zuzanku. Tématy debaty byly herecké výkony aktérů a jejich stylizace, absurdita Zuzančina života a jazyková složka hry.
Jedinou dosud nehotovou hrou byly Pohádky pro neposlušné děti a jejich trpělivé rodiče D. Taragela LDO ZUŠ Trutnov (vedoucí D. Špalková). Debata přinesla hledání dalších možností, jak převést komiksové vyprávění na jeviště, přemýšlení o využití papírových panáků na scéně a také o práci s natočenými záběry o obří mouše.
Regina Břeclav (vedoucí Z. Miklín) představila pásmo textů R. Quenaua RéBuS. Debatovalo se o žánru a o možnosti či nemožnosti převedení hravého literárního textu tohoto typu na jeviště a o tom, zda řazení textů mělo nějaký spojovací prvek a jak se podařilo ukrytý příběh přečíst či ne.
Text M. Ravenhilla Faust je mrtvý přivezli studenti Ateliéru DV ZČU v Plzni (vedoucí R. Černík a E. Ichová). Představení hrané v aréně s výměnami rolí zaujalo mnohé, ale společná debata o něm už na společném fóru nebyla – přesto se o něm vášnivě debatovalo v kuloárech, protože se řada diváků s tímto typem divadla (i po stránce tematické) setkala poprvé.
Tématem práce v dílnách bylo celkem osm vět, které zaslaly organizátorům jednotlivé soubory. Cílem bylo převést tuto nesourodou směsici výkřiků do nějakého výsledného tvaru, aniž by se k textu cokoliv přidalo a nebo škrtlo. ( Jééé, jogurt. Styl mého života je peklo, hraju na kytaru v záři hvězd a dotvářím svůj obraz volnosti. Je zakázáno pitvat jahody podélně i přísně. Jó, poslouchám hlas tvého srdce. Přišel bych dřív, ale musel jsem ještě něco zařídit. V Grónsku mrzne. Lososové želé je skvělé! Třeba já jsem to dneska ještě nepokazil.) Přestože úkol se zdál zpočátku mnohým neřešitelný, přinesla nedělní prezentace práce dílen zajímavé divácké zážitky. Řada z nich byla vskutku nečekaných.
Co je na Nahlížení nejdůležitější? Setkávání mladých se stejnými zájmy, vzájemné překvapování, hledání otázek a odpovědí na ně, formulování svých myšlenek a nahlížení „do hrnce“ jiným souborům.
Přestože zhlédnutá představení nejsou na Nahlížení nejdůležitější, neubránila jsem se přemýšlení nad tím, že letošní soubory přinášely značně stylizovaný pohled s velkou dávkou absurdity a prvoplánově nechtěly, aby se divák „jen bavil a smál“. Skoro každé představení mělo svoje velké téma. A přitom stále ještě vládne vžitá stará představa, že správné studentské divadlo musí být postavené na studentské recesi a optimistickém pohledu na svět. Mnoho souborů ucházejících se na postupových přehlídkách o účast na Náchodské Prima sezóně má své kusy opravdu takové. Podaří se v brzké době poznat studentské divadlo natolik, abychom mohli popsat, jaké je v prvním desetiletí tohoto století a co ho nejvíc zajímá a pálí?