Texty: Konference o dramatické výchově, AS2007, č. 6

Dítě mezi výchovou a uměním
aneb Dramatická výchova na přelomu tisíciletí
aneb Přehlídka dětského a mladého divadla
aneb Konference o dramatické výchově
Praha 4.-6. října 2007

Ema Zámečníková

Pořadatelé: katedra výchovné dramatiky Divadelní fakulty AMU Praha a Sdružení pro tvořivou dramatiku
Spolupráce: Centrum dětských aktivit NIPOS-ARTAMA Praha, ateliér dramatické výchovy JAMU Brno, Centrum tvořivé dramatiky Červený Vrch Praha, Centrum tvořivé dramatiky Praha, České národní centrum ASSITEJ
Místo konání: Divadlo DISK, Divadelní fakulta Akademie múzických umění Praha (přehlídka) a Galerie Akademie múzických umění v Praze (konference)
Přehlídka a konference se konaly s finanční podporou a díky laskavému přispění Ministerstva kultury České republiky a Magistrátu hlavního města Prahy

V roce 2000 uspořádala katedra výchovné dramatiky DAMU v Praze poprvé přehlídku dětského a mladého divadla a konferenci, které mapovaly dramatickou výchovu a její možnosti v bludišti dnešního světa. Po sedmi letech chtěli organizátoři zaměřit pozornost zejména na to, jakým vývojem a jakými proměnami prošla česká dramatická výchova v posledních dvou desetiletích, jaké jsou (nebo mohou být) vztahy mezi dramatickou výchovou a uměním, jakými cestami se ubíralo divadlo hrané dětmi a jak se proměňovaly metody a styly dramatickovýchovné práce v posledních letech, jaké bylo směřování výuky oboru na vysokých školách a jak (a zda) tato výuka ovlivnila dramatickou výchovu v praxi.
Třídenní pražské setkání Dítě mezi výchovou a uměním, které se konalo u příležitosti 15. výročí založení katedry výchovné dramatiky DAMU, mělo opět dvě části - přehlídku dětských a mladých souborů, otevřenou odborníkům i veřejnosti, a konferenci o dramatické výchově.
Na přehlídku a konferenci byli zváni pedagogové všech typů škol (MŠ, ZŠ, SŠ a VŠ, zejména uměleckých, pedagogických a filozofických fakult), studenti vysokých škol, učitelé a vedoucí dětských a mladých souborů ze ZUŠ, DDM, SVČ atp., divadelní teoretici i praktici, novináři a redaktoři a všichni ostatní, kdo se zajímají o tvořivou práci s dětmi a mládeží.

PŘEHLÍDKA DĚTSKÉHO A MLADÉHO DIVADLA
Účastníci měli příležitost zhlédnout 11 nejzajímavějších inscenací dětských a mladých divadelních, loutkářských a recitačních souborů z celé České republiky z posledních dvou sezon. Představení se konala v divadle DISK, od 10.00 hodin pro veřejnost a od 16.00 pro účastníky konference.
Přehlídka se setkala s mimořádným zájmem a kladným ohlasem nejen účastníků konference. Soubory si výborně poradily  pro ně s nezvyklým prostorem a vybavením, před vstřícným publikem hrály uvolněně a s radostí, bez trémy často doprovázející vystoupení “před porotou”.
Já osobně bych uvítala více inspirativních inscenací či jiných ukázek zajímavých výsledků práce (ze zahraničí, studentů KVD DAMU a ateliéru dramatické výchovy JAMU Brno, seminářů a dílen apod. ), se kterými jsem neměla možnost se setkat na běžných festivalech amatérského divadla. Takto jsem, a myslím, že nejen já, téměř všechna představení viděla, některá již několikrát. Je však pravdou, že ne každý se účastní téměř všech národních přehlídek, včetně Jiráskova Hronova a národní přehlídky LDO ZUŠ - Hradec Králové, červen 2007.

KONFERENCE O DRAMATICKÉ VÝCHOVĚ
Tato bezesporu velmi významná akce nejen pro pedagogickou obec, ale i pro amatérské divadlo, si zaslouží podstatně větší pozornost a více hledisek rozboru a hodnocení, než může obsáhnout tato zpráva. Tento článek je mým osobním pohledem a nemá a ani nemůže mít za cíl postihnout průběh konference v plné jeho šíři. Proto se omlouvám, že některým bodům dávám více prostoru, o některých se pouze zmiňuji. Nejvíce se samozřejmě věnuji čtvrtečnímu programu - okruhu Dětské a mladé divadlo a přednes v posledních patnácti letech. S důkladnějším odborným rozborem a hodnocením výsledků konference se budou moci zájemci jistě seznámit v odborném tisku DV – Tvořivá dramatika, Zpravodaj Dětské scény apod. nebo přímo ve Sborníku referátů a dalších příspěvků z konference.
Dle mého odhadu mohli být organizátoři s počtem zájemců o účast velmi spokojeni. Přihlásilo se jich tolik, že museli změnit místo konání a zajistit větší sál. Avšak vzhledem k hlavnímu tématu konference Dítě mezi výchovou a uměním a otazníkům vznášejícím se nad dětským divadlem bylo pro mne zklamáním, že se konference neúčastnilo a nevystoupilo více odborníků mimo “jádro” dramatické výchovy. Zejména takových osobností, jež se o obor DV zajímají či s ním již přímo spolupracují (jako lektoři na Dětské scéně, Loutkářské Chrudimi, v seminářích apod.). Příspěvky některých byly i v programu přislíbeny (např. prof. Jan Císař - referát se slibným názvem Výchovná dramatika a současné amatérské divadlo, Peter Janků: Estetické myslenie – spósob pochopenia a uchopenia súčasného sveta ), ale bohužel. Ve čtvrtek mé zklamání poněkud zmírnilo vystoupení prof. dr. Josefa Kovalčuka s referátem Místo oboru dramatická výchova na divadelní škole a v sobotu se na konferenci, pro mne nečekaně, objevil a též promluvil v diskuzi k  Dramatické kultuře a tvorbě dr. Ivan Vyskočil.
Též zájem médií se nekonal. Alespoň jsem nezahlédla jediného fotografa, nezaslechla žádný “novinářský či rozhlasový” rozhovor ani bzučení kamer. V nabídkových materiálech se počítalo i s mezinárodní účastí - tento plán však zřejmě bohužel taky nevyšel, na konferenci vystoupili pouze čeští účastníci a soubory z Čech a Moravy. Složení tváří ve zcela naplněném sále mi připomínalo shromáždění na Dětské scéně. Převládali však pedagogové, kteří nesměřují ke tvaru  dětského či mladého divadla, ale pracují a učí metodami dramatické výchovy. Snad proto se i většina příspěvků a diskuzních příspěvků převážně dotýkala spíše“výchovy” než “divadla”.
Organizačně byla celá akce skvěle připravena. Chyběl pouze větší prostor pro “organizované” večerní setkávání všech účastníků. Ti se však dokázali scházet velmi intenzivně i “neorganizovaně” a debaty to byly velmi bouřlivé.

Každý den konference byl věnován jednomu ze tří okruhů:
Čtvrtek: Dítě na jevišti - Dětské a mladé divadlo a přednes v posledních patnácti letech
Jiřina Lhotská (LDO ZUŠ Strakonice) a František Zborník (NIPOS) navodili svým vtipným moderováním příjemnou atmosféru. Nejen to, udržovali rozsahy jednotlivých vystoupení v přiměřených časových mezích. Měla jsem chvílemi pocit, že by si některé otázky a témata zasloužily více času, ale byla jsem si vědoma toho, že čas vymezený konferenci není “nafukovací”. Proto bylo pro mne nepříjemné poslouchat v dalších dnech konference dlouhé příspěvky, které ač zajímavé, jsem nepovažovala za tak zásadní. Zřejmě proto, že neměli moderátoři dalších dnů, tak jako Jiřina Lhotská a František Zborník, na stole budík. Naproti tomu přednesené čtvrteční referáty byly všechny velmi podnětné a inspirativní.
Vstupní referáty přednesli doc. Irina Ulrychová a Luděk Richter. Ten hned v úvodu svého vystoupení upřednostnil termín “divadlo hrané dětmi” před “dětským divadlem” a pak brilantně popsal proměny a problémy divadla hraného dětmi za posledních 15 let. (Z mých poznámek z tohoto referátu jako příklad uvádím: ... po roce 1989 změna podmínek, těžiště v ZUŠ / nejčastější témata inscenací / spektrum žánrů, / nejvíce je autorských literárních adaptací / jak se proměnila režie / na jedné straně více souborů, na druhé více “špatných” / posun hledání identity a další.)
I Irina Ulrychová vystoupila s poutavým referátem Příběh s dětským hrdinou v současném dětském divadle (z poznámek: ... idylická minulost, všední přítomnost a neutěšená budoucnost, / typicky dívčí a typicky chlapecká témata – dospělý jako cizinec ve světě dětí / s čím se potýká dětský hrdina ... ).
Příspěvek prof. Josefa Kovalčuka byl očekáván až v sobotu (plánovaný okruh Pedagog mezi výchovou a uměním), ze zdravotních důvodů ho přednesl již ve čtvrtek. Nabídl účastníkům možnost seznámit se s tím, jak vypadá výuka v ateliéru dramatické výchovy JAMU Brno, její proměny a cíle (v bloku jsem měla mimo jiné poznámky: ... tvořivé herecké jednání v situacích / společná řeč divadelní a DV práce / co má společného DV a výuka k herectví / vzájemné prolínání, vzájemné obohacování kateder / zaměření na celé amatérské divadlo, nejen dětské / divadelní výchova neprofesionálů / nastartování narativního divadla / završení – vytvoření inscenace s neprofesionály / dramatická výchova je oborem uměleckým, proto je její postavení na fakultě oprávněné a dal.)
Příspěvek Dominiky Špalkové (absolventky KVD DAMU), dotýkající se hodnocení herecké složky na celostátních přehlídkách dětského a studentského divadla, rozpoutal bouřlivou diskuzi, která velmi živě pokračovala i v kuloárech. Protože je tento článek určen pro amatérské divadelníky, dovolím si zde ocitovat pro mě nejinspirativnější úryvky: ... k ústřednímu tématu konference “Dítě mezi výchovou a uměním” bych přidala ještě slovo student nebo utvářející se mladá osobnost v umění, ... chci se dotknout hodnocení či proměn herecké složky na národní přehlídce Dětská scéna (dále DS) a na přehlídce studentského divadla Náchodská prima sezóna, kterých jsem se letos zúčastnila jako členka poroty. Teoretickým rozborům představení uváděných na DS se věnuje značná, někdy až dusivě značná pozornost, vzhledem k jejich obsahu a rozsahu. V případě NPS chybí větší nebo spíše důslednější kontinuita a návaznost na kvality Dětské scény. A to ne z hlediska organizace, ale samotné pozornosti k studentskému divadlu a jeho problematice. Právě středoškolský věk je ve směřování k hereckému projevu, vědomému zacházení s divadelními prostředky, sebereflexí a především vnímáním a citlivosti k umění – zásadní. Chybí ale podle mne metodika, která by pedagogům pomohla při rozvoji herecké výchovy nebo výchovy k herectví. Pozornost k studentskému divadlu je potřeba upřít i z dalších důvodů. Vedoucí souboru na sebe totiž daleko více nebo razantněji než u divadla hraného dětmi přijímá roli režiséra – umělce a pedagoga, který by měl být zároveň zkušený v oblasti režie, dramaturgie, scénografie, ale i filozofie a vzhledem k současnému vývoji divadla by měl mít povědomí o lightdesignu využití a možnostech multimédií. Je patrné, že se kolem DV a přehlídek dětského a studentského divadla vytváří a setkává jistá komunita lidí – pedagogů–osobností, kteří jsou možná daleko více než divadelní profesionálové otevřeni k možnostem, přesahům divadelního jazyka a divadelních forem. Závěrem Dominika citovala z Deníku letošní DS: “Živé umění divadla nás přesvědčuje, že po deseti, pěti nebo jednom roce se určité kvality proměňují. Nejenom kvality, ale i určité definice. Pro pedagoga to znamená být flexibilní, být ve střehu, abychom náhodou nevytvářeli nějaký umělý skanzen, ale spíše živé konfrontační prostředí.”
Po tomto příspěvku jsem vystoupila se svým příspěvkem Otazníky kolem recitace, zejména dětské. Proč je přednes stále popelkou? Tisíce dětí předstupují před odborné či méně odborné poroty. Zásadní problém vidím v hodnocení dětského recitačního výkonu. Kdy se stává přednes uměleckým tvořivým projevem, který vznikl za jedinečného pedagogického působení? Neubližuje vývoji dítěte v soutěži “úspěšný” přednes, povrchně líbivý? Je současná podoba přehlídek ideální? Neměl by se klást větší důraz na vzdělávací akce, inspirativní setkávání, dílny a na hledání dalších motivací pro recitaci dětí a mládeže? Existuje provázanost recitace dětí a mládeže? Navazuje Wolkrův Prostějov a Náchodská prima sezóna na dětské recitační přehlídky? Na vysokých pedagogických školách se studenti dovídají o přednesu velmi málo, nebo vůbec ne - v praxi se s ním mladí učitelé ale nutně setkají, tak proč je neustále přehlížen?
Protože i můj příspěvek se dotkl otazníků předcházejícího příspěvku Dominiky Špalkové, opět se rozpoutala debata na téma studentské a mladé divadlo a DV.

Pátek: Dítě ve třídě - Cesty a proměny dramatickovýchovné práce v posledních patnácti letech
Moderátoři: Irina Ulrychová, KVD DAMU a LDO ZUŠ Brandýs n. L., Roman Černík, katedra pedagogiky FP ZČU Plzeň
Obsah vstupního referátu Romana Černíka lze vysledovat již v dlouhém názvu Od těkání k oboru, od mnoha radostí k trojjediné profesionalitě aneb Od dětské hry, přes emocionální sebezpyt s pantomomickou scénkou ke struktuovanému dramatu a dramatické tvorbě s dětmi a mládeží. (V bloku mám např. poznámky: ... obor, který je srovnatelný s hudební a výtvarnou výchovou / učit cokoliv metodami dramatické výchovy / výukový předmět lidské činnosti / moment nabídnutí svobody, nevím, že mě někdo učí ...).
Referát Radka Marušáka nesl v programu název Některé aspekty pojetí lekce jako jednotky procesuální. (K tomuto referátu mám poznamenáno: ... vnímání jedinečnosti žákovy a učitelovy tvorby / přinášet do procesu umělecké prostředky / exprese a reflexe / lekce jako jednotka uzavřená i otevřená / kontext / lekce má mít svůj smysl, cíl - kdo ho stanovuje a je stanoven dobře? / může být, ale nemusí být aktualizován / nesplněný cíl - lekce nemusí být úspěšná...)
S dalším referátem v pátek vystoupil doc. dr. Josef Valenta – Dramatická výchova a další etoedukační systémy (poznámky: ... pedagogika chování / otázka cílů / co je eto?-etologie / problematika učení chování a jednání / zážitková pedagogika / výhoda a potencionální limit DV / učit se jednat / školská reforma v ČR ...).
Následovaly kratší, či delší příspěvky. Většinou informovaly o nejrůznějších praktických zkušenostech z DV. Z bouřlivé diskuze pro mne vyplynulo: Vedle hudební a výtvarné výchovy, které jsou již po staletí ve vědomí veřejnosti zapsány jako nezbytné, je stále dramatická výchova stranou, je považována za nepotřebnou. Problém je, že mnozí nevědí, o co se jedná, často ji učí neodborníci. Největší rezervy jsou však na pedagogických fakultách, při výchově nové pedagogické generace.

Sobota: Pedagog mezi výchovou a uměním - Kompetence učitele dramatické výchovy se zřetelem k přípravě pedagogů na vysokých školách
Moderátoři: Silva Macková, ateliér dramatické výchovy JAMU Brno, doc. dr. Josef Valenta, katedra výchovné dramatiky DAMU Praha, a katedra pedagogiky Filozofické fakulty UK Praha
Poslední den konference zahájil vstupní referát zakladatelky oboru dramatická výchova v Československu a KVD DAMU, doc. Evy Machkové – Dramatická výchova jako obor vysokoškolského studia. (Z poznámek v mém bloku: DV vstoupila do škol všech stupňů / učí mnoho neodborníků / na fakultách publikační činnost / kurz versus vysoká škola / DV není jen si emocionálně užívat / absolvent, který má “jen” kvalifikaci DV, těžce hledá práci / na Dětské scéně dominují absolventi / ve výuce KVDV vše, co se studuje na jiných katedrách DAMU / feminizace oboru / cítíme, ale u toho myslíme / emoce z estetického díla jsou v popředí před emocemi osobními / v DV neexistuje nic hotového, u výtvarné a hudební výchovy veřejnost ví, co to je, u DV ne / DAMU, JAMU – výchova směřující k divadlu / pedagogické fakulty - k ZŠ, uplatnění DV při výuce jiných předmětů a dal.).
Z dalších příspěvků: Doc. dr. Hana Kasíková promluvila ve svém příspěvku o Učiteli dramatické výchovy jako o výzkumníkovi (co je v učitelství nejdůležitější? / metoda akčního výzkumu a dal.).
Anna Tomková a Radek Marušák vystoupili s příspěvkem Inovace praxe dramatické výchovy ve specializačním studiu učitelství 1. stupně ZŠ na Pedagogické fakultě UK v Praze.
Diskuze navázala na den předcházející: Vedle JAMU a DAMU jsou i pedagogické fakulty, na kterých (i na středních pedagogických školách) má dramatická výchova prostor nepatrný nebo vůbec žádný. Mluvilo se o úspěších, o možnostech a nemožnostech jak prorazit.
Setkání Dítě mezi výchovou a uměním se ukázalo jako velmi podnětné, potřebné, pojmenovávající a inspirativní. Nebylo pouze „setkáním“, nastínilo cesty, otázky, ale i jejich řešení a potvrdilo široké, zatím nevyužité, možnosti oboru dramatické výchovy, dětského divadla a přednesu.