Texty: Kurz praktické režie 2003-2007, AS 2007, č. 6

Čtyři roky s KoPRem

Kurz praktické režie
2003–2007

Simona Bezoušková

Na začátku jich bylo třicet, po čtyřech letech kurz absolvovalo dvacet čtyři z nich. Na první setkání 3. běhu Kurzu praktické režie do Vysokého nad Jizerou se sjížděli nic netušící, zvědaví, plní očekávání a v té době ještě včas přihlášení. Nováčci to však nebyli jediní. Stejně tak, jak se oni pomalu rozkoukávali a začínali chápat, o co v tomto kurzu vlastně půjde, učila jsem se od svého předchůdce Jana Strejcovského, co znamená Kurz praktické režie organizačně zajišťovat.

Vysoké nad Jizerou 10.–18. 10. 2003
První setkání – 10. října 2003. Vedoucím lektorem byl režisér Milan Schejbal. Při prvním devítidenním setkání, jehož výuka byla zaměřena na úvod do dramaturgie a dramaturgický rozbor pomáhaly Kateřina Fixová a Pavlína Schejbalová (tehdy ještě Morávková). Maryša bratří Mrštíků se frekventantům neustálým a detailním rozborem dostala pod kůži natolik, že se kurz dokonce rozdělil na dva tábory. Ti, kteří zastávali názor, že vším je vinna Maryša a Vávra je jen pouhou obětí, založili Vávra klub. Ostatní, jistě nemusím dodávat, že většinou ženy, založili konkurenční Maryša klub.
První soustředění bylo náročné. Frekventanti každý večer po celodenní výuce navštěvovali přehlídková představení, po kterých se scházeli „na půdičce“, kde se učili „těžit z materie viděného“ a formulovat své názory. Aby toho nebylo málo, absolvovali dokonce i několik přednášek profesora Císaře o dějinách divadla. Alespoň trochu odreagovat se mohli při dramatických hrách a cvičeních s Marií Poesovou, zaměřených na komunikaci, vzájemné seznámení a poznání se. I přes náročný program si všichni našli čas na noční Palermo, legendární hru na mafiány s legendárním vypravěčem Milanem Schejbalem, která je provázela téměř celým kurzem.

Jiráskův Hronov 5.–14. 8. 2004
Původně mlhavá představa frekventantů o Kurzu praktické režie začínala dostávat konkrétní obrysy, stejně jako má představa o organizačním zajištění a neblahé tušení, že přihlášky v den uzávěrky nebudou nikdy kompletní. A protože dramaturgie, dramaturgicko-režijní koncepce a ostrá tužka jsou prvním a nejdůležitějším krokem k úspěšné inscenaci, pokračovalo se v započatém i na Jiráskově Hronově 2004, dalším soustředění Kurzu praktické režie. Samozřejmě nechybělo ani Palermo.

Vysoké nad Jizerou 8.–16. 10. 2004
Druhy, žánry, styly – nejoblíbenější a nejpřínosnější soustředění pro oba předcházející kurzy, které by si měli lektoři Milan Schejbal a Kateřina Fixová, spolu s asistentkou Pavlínou Schejbalovou (v té době stále ještě Morávkovou), nechat patentovat. Zvenčí to vypadá banálně. Frekventanti devět dní od rána do večera sedí a dívají se, jak figuranti (Lucie Pernetová, Denisa Nová, Martin Písařík, Miroslav Hrabě, Roman Štabrňák, Jiří Pošepný, Helenka a Jarda Vondruškovi) přeskakují z role do role, ze stylu do stylu, z žánru do žánru. Maryša střídala Lakomce, Macbetha, Lucernu, Plešatou zpěvačku, Tři v tom... Ve skutečnosti ale uvnitř v každém frekventantovi vznikalo velmi cenné poznání a konkrétní představa o režijním přístupu k danému textu a inscenaci.

Jiráskův Hronov 4.–13. 8. 2005
A na řadu konečně přišla „praktická“ režie, doména třídního lektora Milana Schejbala. Frekventanti si na předem vybraných a připravených situacích a sobě navzájem osvojovali pojmy jako dramatická situace, jevištní jednání, mizanscéna, akcent, tempo a rytmus. To vše za asistence Pavlíny Schejbalové (v té době ještě stále pořád Morávkové).

Sokolov 14.–22. 10. 2005
Přestože byla pro Kurz praktické režie první dvě setkání ve Vysokém nad Jizerou klíčová, rozhodli jsme se kvůli přetrvávajícím problémům přesídlit. Nové útočiště jsme nalezli v Sokolově, u již zmiňovaného Jana Strejcovského, v té době ředitele MDK Sokolov. Po několika dnech bylo jasné, že jsme udělali dobře. Honza nám v MDK vytvořil nadstandardní podmínky – po celý týden přístupné divadlo, nesčetně učeben, ubytování pro lektory, figuranty (později i frekventanty) a stravování přímo v MDK. Seminaristy tentokrát čekala práce s hercem. Na výběr měli ze tří textů – Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Sestup Orfeův a Večer Tříkrálový. K dispozici byli figuranti z řad profesionálních herců – Denisa Nová, Roman Štabrňák, i z řad lektorů – Kateřina Fixová, Milan Schejbal a Pavlína Schejbalová (v té době ještě pořád Morávková).

Jiráskův Hronov 10.–19. 8. 2006
Účastníci Kurzu praktické režie využili nabídky dr. Milana Strotzera a devět hronovských dní navštěvovali seminář nonverbální komunikace naší přední specialistky na tuto problematiku Daniely Fischerové. O počtu přihlášek doručených v termínu uzávěrky raději pomlčím. Nahlédnutí do tajů řeči lidského těla, mimiky a gest jim mnohé prozradilo nejen o druhých a sobě samých, ale rozhodně i pomohlo v další režijní práci. Jiráskův Hronov 2006 byl však jedinečný a důležitý i v jiném směru. Pavlínka už se konečně nejmenovala Morávková, ale Schejbalová. A tak se slavila svatba – jak jinak než v mafiánském stylu à la Palermo.

Sokolov 14.–21. 10. 2006
Kauza přihlášky dosahuje svého kritického vrcholu. Přesto do Sokolova všichni přijeli. Každý se svou vlastní dramaturgicko-režijní koncepcí libovolného textu a předem vybranou situací, kterou během jednoho dopoledne, či odpoledne, nazkoušel opět s figuranty, profesionálními herci – Aničkou Fixovou, Lucií Pernetovou, Denisou Novou, Evou Kodešovou ml., Romanem Štabrňákem, Vítkem Herzinou a za dohledu lektorů – Milana Schejbala a Kateřiny Fixové. Oblíbené Palermo v Sokolově lehce upozadila nová hra šarády – soutěž tří týmů v pantomimě. Schejbalova anglická slanina a Herzinova Sodoma Gomora jsou nepopsatelné, ale z paměti všech zúčastněných je už nikdo a nic nevymaže.

Jiráskův Hronov 2.–11. 8. 2007
Frekventanti se učili kritickému hodnocení. Pomalu se blížil konec kurzu a s ním absolventské představení. A tak začaly přípravy a zkoušení inscenace U zeleného papouška.

Sokolov 9.–18. 10. 2007
Od rána do večera se pod režijní a pedagogickou taktovkou Milana Schejbala zkoušelo, zkoušelo a zase jen zkoušelo. Nervozita stoupala, ale veřejná generálka pro ředitele MDK Sokolov Honzu Strejcovského a jeho manželku nás trochu uklidnila.

POPELKA 8.–11. 11. 2007
Absolventské představení U zeleného papouška a slavnostní vyřazení absolventů Kurzu praktické režie. Dalibor Balák, Karolína Dušková, Zdeněk Grečnár, Radek Jiříček, Jan Julínek, Jana Kobesová, Lenka Landrová, Ivan Loněk, Michal Lurie, Petr Macháček, Anna Müllerová, Pavel Němec, Martin Pietraszek, Jan Pokorný, Jaromír Popiel, Michaela Přikrylová, Petr Rydval, David Slížek, Jitka Smejkalová, Silvie Šutrová, Luděk Švěhla, Petr Vaněk, Radim Wolák, Kateřina Woláková jsou absolventy. Konec 3. běhu KPR. Vše dobře dopadlo. Krásné a dojemné zároveň.

Během čtyřletého studia mimo jiné vznikly z iniciativy frekventantů dvě přehlídky, na kterých pravidelně hostují inscenace vzniklé z vědomostí nabytých v Kurzu praktické režie – Chvaletická scéna a Koprovka v Praze-Modřanech. Mezi frekventanty a lektory došlo ke dvěma svatbám. Pavlínce a Milanovi Schejbalovým se narodila Alžbětka, Kačenka a Radim Wolákovi potomka očekávají letos v prosinci. Strávila jsem s nimi čtyři roky a to, co jsem s nimi prožila a naučila se od nich, je na těchto stránkách jen těžko sdělitelné. Největší radost ale mám z toho, že 3. běh Kurzu praktické režie měl smysl. Každému z těch dvaceti čtyř lidí něco dal, některé popostrčil, jiné posunul, několik z nich dokonce hodně daleko. Jen ty přihlášky se včas posílat nenaučili :-)
To, co Kurz praktické režie jednotlivým frekventantům dal a vzal, mohou nejlépe popsat jen oni sami. Ale protože uzávěrky jsou jejich největší slabinou, můžete si přečíst příspěvky jen některých z nich (tedy těch trochu zodpovědnějších).

Jan Pokorný
Dal: Na začátku: 17 letý divadelní Zajíc, co by se radši Zakopal. Divadelní nadšenec, pro kterého ale divadlo – potažmo „diváctví“ bylo jen prvoplánovou zábavou.
První setkání ve Vysokém nad Jizerou udělalo velkou práci, kterou dokonala ostatní setkání. Nové názory na divadlo, cenné divácké zkušenosti doplněné komentářem, větší sebejistota – druhotně i v rámci domovského souboru, přátelé, kontakty, nezbytný teoretický základ a částečně praktický základ. Nové cíle – vlastní hra, snaha oživit domovský soubor, přehlídku...
Vzal: naivní plány, představu, že divadlo není dřina, radost z Palerma :-)

Anna Müllerová
Dal: Kurz mi pomohl vrátit se mezi ochotníky. Po dlouhé pauze není jednoduché začlenit se do tohoto společenství.
Získala jsem nové kontakty, částečný (ale slušný) přehled, co se kde děje. KPR je pro mě prvním kurzem, který mi posloupně a uceleně přiměřenou formou sdělil, jak postupovat při tvorbě inscenace, od prvního kroku až k premiéře. Musím přiznat, že ne vždy mi bylo do smíchu, nastaly i krušné chvíle, ale i velmi inspirativní a povzbuzující.
Kurz, lektoři, spolužáci... mi budou chybět.

Petr Macháček
Dal: několik nových přátel. Útěchu, že můj způsob režie je standardní. Určitý vhled do divadelního řemesla.
Vzal: nic

Ivan Loněk
Dal: spoustu přátel. Změnil můj náhled na divadlo, jeho kvalitu a ukázal cesty a možnosti další tvorby.
Vzal: bezstarostný přístup k divadlu

Petr Rydval
Dal: Dříve jsem jenom hrál, o nic se nestaral a tušil, že je ještě něco jiného, o čem nemám ani páru. Když se mé problémy s herectvím zvětšovaly (nejsem exhibicionista, spíš introvert), objevil jsem na Hronově přihlášku do KPR a čistě ze zvědavosti se přihlásil. Kurz mě nadchnul a pohltil. Náš starý spolek se rozpadl a zhruba v polovině KoPRu mi došlo, jaká je škoda, si všechny ty věci z Kurzu praktické režie nevyzkoušet prakticky. První inscenace byla průser, ale ta druhá vypadá lépe. Každopádně mě KoPR udržel u divadla. Mimoto jsem získal spoustu přátel, rozšířené vnímání a nepřeberné množství nových poznatků a znalostí.
Vzal: Čas. Není moc času na další věci, ale co by taky účastník KoPRu chtěl dělat jiného než divadlo!

Anonym
Dal: Spoustu zkušeností, které asi budu používat celý divadelní život. Hodně divadelních kamarádů a možnost poznat, jak pracují jiní tvůrci. Nový pohled na činoherní divadlo – přestalo mě zajímat – nedá se dělat intuitivně, ale hlavně intelektem.
Vzal: Iluzi, že mohu dobře režírovat bez tvrdé práce. Chuť režírovat.

Anonym
Dal: Nový pohled na herectví. Uvědomění si ústředního významu práce s prostorem, s dramatickým textem. Řadu divadelních kontaktů s lidmi, kteří jsou pro divadlo zapáleni. Respekt ke komediálním žánrům. Touhu a nutkání hrát. Chuť zkusit režírovat (původně jsem do kurzu vstupovala kvůli herectví). Pochopení, jak může být divadlo mocné. Zkrátka: novou jiskru a palivo pro další divadelní práci.
Vzal: Schopnost odpovídat jednoduše na složité otázky. Pár měsíců, které bych mohla strávit válením se u moře.

Radek Jiříček
Dal: Mnoho nových, skvělých přátel, se kterými se setkávám a nadále budu setkávat i mimo KoPR. Možnost osobně se setkat s mnohými kapacitami amatérského i profesionálního divadla. Mnoho neopakovatelných zážitků divadelních i mimodivadelních. Možnost nahlédnout pod pokličku práce profesionálních herců a především jednoho z nej profesionálních režisérů. Několik nabídek na angažmá :-)
Vzal: Možnost dívat se na jakékoli představení stejně jako divák „nepoučený“. To znamená, že vidím a umím si pojmenovat chyby, které jsem dříve zaznamenával spíše podvědomě. Představení, které si opravdu užiji, je čím dál méně. Většinu dovolené za poslední čtyři roky.

Pavel Němec
Dal: Nové kamarády a známé. Vlastní divadelní cestu (tedy inscenování svých textů). Nový divadelní soubor (BANDU). Dlouhý seznam toho, co chci (a potřebuji) znát. Veliký smutek, že už to končí.
Dal: Sebevědomí (ale možná je to spíš věkem). Schopnost sledovat divadlo bez analyzování jeho jednotlivých složek. Starý divadelní soubor (bolelo to, ale dnes už toho nelituji).

Michaela Přikrylová
Dal: KoPR mi dal nový pohled na divadlo. Také mi pomohl utřídit si priority a pomohl mi ukázat cestu, po které se chci v divadle ubírat. Nemluvě o kontaktech, úžasných lidech a krásných zážitcích, na které budu ráda vzpomínat.
Vzal: KoPR mi vzal obyčejný, naivní a do jisté míry okouzlující pohled řadového diváka. Vzal mi dost času a energie, ale zápory se nedají srovnávat s tím, co všechno mi dal. Rozhodně nad tím tak nepřemýšlím.

Anonym ze Slavičína
Vzal: Možnost dívat se na divadlo jako normální divák.
Dal: No, všechno ostatní. Nový náhled na divadlo. Základy mnoha divadelních disciplín. Spoustu nových skvělých známých. Otevřel dveře do velkého světa uměni.