Texty: Praha: LADECKÝ, Jan: Příspěvky k dějinám českého divadla, Česká divadla ochotnická, Praha 1895, s. 120 - 122.

LADECKÝ, Jan: Příspěvky k dějinám českého divadla, Česká divadla ochotnická, Praha 1895, s. 120 - 122.

Představení ochotnická v Praze jsou ovšem spolu zárodkem celého našeho hereckého umění a připravovala zdatně půdu stálému českému divadlu. Jejich počátkem udává se rok 1812, ačkoli je jisto, že se již mnohem dříve v Praze ochotnicky pěstovalo české divadlo. V ochotnické společnosti z r. 1812, jež hrála až do r. 1815, byli mimo jiné také členy Hýbl, Fr. Klicpera, Štěpánek, Švanda ze Semčic (děd nynějšího divad.ředitele), V.K.Klicpera, Nebeský a Svoboda. Hrály se skoro napořád hry Štěpánkovy. Roku 1818 vzniklo na čas jiné sdružení; když to zaniklo, sestoupili se vynikající vlastenci té doby a založili r. 1821 ochotnické divadlo, v němž hráno do roku 1824. Zde provozovány nejvíce hry Klicperovy, jenž byl také duší tohoto podniku. Poněvadž pak roku 1824 připuštěny české hry na stavovské divadlo, činnost ochotnická ochabovala v soukromých divadlech a přihlížela spíše ke hrám v divadle stavovském, na němž vlastně také pěstováno české umění pouze z ochoty. Roku 1828 začalo se také v Kajetánském domě hráti česky, ovšem zase z ochoty, a mimo to prováděna časem česká ochotnická představení i v klášteře Mikulášském. V Kajetánském divadle hráli ochotníci Šemerer (Stránský), bratři Arbitrové, Kaška a Anna Manetínská (později choť J.J.Kolara), k nimž se v letech třicátých přidružili J.K.Tyl, Jablonský, Kolar, Mácha, Filípek. Zde hráno do roku 1837, načež další představení zakázána. Avšak již se poměry vyjasňovaly a v divadle v Růžové ulici a později od roku 1852 ve stavovském divadle ze Stögra. Z ochotníků stávali se herci. Hráli sice z prvu za honoráře praskrovné, ale již to byl pokrok. Následkem toho také utuchala ochotnická činnost, ač nevymizela na dobro ani na chvíli; objevovali se stále nové a nové talenty, mladí lidé, nadaní a nadšení, kteří museli hráti z vnitřní potřeby, ale jež veřejné divadlo nemohlo všecky pojati; i tvořeny stále tu onde soukromé kroužky, jež však nemívaly dlouhého trvání. Skončili obyčejně angažováním některého z tvůrců kroužku buď ku pražskému, nebo později k cestujícímu divadlu*)
V letech padesátých hráváno ochotnicky v Karlíně „U města Lipska“, na ostrově Kampě a v hostinci !U tří hvězdiček“. Ku konci let padesátých a začátkem let šedesátých soustředil s ruch ochotnický na Smíchově (viz tamtéž), jakož i později předměstí hrála a hrají v pražském ochotnictvu nejdůležitější úlohu. Je to pochopitelné. V samé blízkosti zemského a nyní Národního divadla může se jen skrovně ujati divadlo ochotnické.
Z představení, pořádaných začátkem let šedesátých na Malé straně, vznikla r.1868 čtenářsko-ochotnická jednota „Thalia“, jež nejzdárněji působila ve svých počátcích. Nyní uchýlila se „Thalia“, jež nejzdárněji působila ve svých počátcích. Nyní uchýlila se „Thalia“ do Holešovic a na Letnou, kdež snad jí nastanou zase lepší doby.
Ku konci let šedesátých hrával divadlo čtenářsko-ochotnický spolek „Sázavan“.
V roce 1870 založen byl zábavní spolek „Chumáč“, který se roku 1885 přeměnil v besedu „Dobrovský“, jež nyní čile si vede ve svém divadle „Na Slovanech“ za předsednictví Josefa Millera.
V prvních letech osmdesátých pořádal ochotnická představení čtenářsko-zábavní spolek „Hálek“. V r. 1889 založena beseda „Stankovský“, jež vznikla z ochotnického kroužku „Stankovský“, sestoupivšího se r. 1886. Beseda „Stankovský“ hrává až posud.
V roce 1894 jala se pořádati ochotnická představení beseda „Neruda“ na Malé Straně.
Mimo to hraje se v Praze v různých hostincích. Téměř každý zábavní spolek má svůj divadelní odbor, který ovšem skoro všude nalézá se v neprimitivnějších stavu ochotnického hraní, a tak by skoro lépe bylo, kdyby taková divadélka, která nemají žádného významu, a jež se pěstují za cíly ponejvíce ilusorními, byla vůbec zrušena. Ano i odborné spolky řemeslnické jaly se v poslední době hráti divadlo, tak beseda dělníků pekařských, spolek dělníků krejčovských a jiné. Nevěříme ve vzdělávací poslání těchto divadel a soudíme, že by se jinak dalo lépe pracovati k duševnímu osvěžení a povzbuzování členstva.