Texty: HULEC, Vladimír: Experiment: Území, kde zítra již znamená včera. AS 2008, č. 6, s. 4.

Experiment: Území, kde zítra již znamená včera

Vladimír Hulec, redaktor Divadelních novin, kurátor festivalu ...příští vlna/next wave...

Nebojme se slova experiment a experimentující. Divadlo má nespočetně tváří a forem a jen malá část z nich se pohybuje na uzemí zvaném prázdnota, nejistota, nepředvídatelnost, chaos, nový řád, svoboda. Jen malá část schází z cesty předem určených jistot formy, žánru, textu, diváckého ohlasu. Ale právě tam někde je třeba hledat naplnění podstaty slov experiment a experimentující. Experiment je neustálá, permanentní revoluce. Experiment si neklade nároky na úspěšnost. Dokonce ani na kvalitu a hodnotu. Experiment se vymyká zařazení do škatulek „dobrý“ a „špatný“. Experiment není sám o sobě kvalitou a současně sám o sobě kvalitou je. Neexistuje dobrý a špatný experiment. Je jen experiment. Experiment je paradox života i paradox umění. Je důležitý a životadárný. Přitom je prázdný a bezsmyslný. Vždyť samotný vesmír je experimentem. Přírody, Náhody či Boha, kdoví. Nádherným vzrušujícím, neuchopitelným. Experiment je neustálý a předem prohraný boj. Až po experimentujícím umělci přicházejí tesaři, inženýři a stavitelé, kteří vytvoří z jeho instrumentů a objevů použitelné, zhodnotitelné a do různých stupnic a zákonitostí tříditelné zboží. Bez experimentu bychom žili v jeskyních a pazourkem zabíjeli mamuty. Bez experimentu bychom měli jistotu formy a diktatury jistot. Experimentující umělec je blázen i aristokrat, chuďas i král. Je donem Quijotem nabodávaným mlýnskými lopatkami žánrů, forem, zákonů, propozic a vyhlášek. Je krysou pohybující se v podzemí kanálů, kůrovcem prokousávajícím se dřevem ztepilých stromů Umění, lávou vyvěrající z jícnu sopky. Je kakostem smrdutým. Je to lesní druh, který vyhledává polostín až výsluní a je nenáročný na vodu, roste na čerstvých, slabě kyselých, bohatých, humózních, kyprých, kamenitých nebo hlinitých půdách, rozšířený je od nížin až do hor a najdeme ho ve stinných listnatých i jehličnatých lesích, na pasekách, skalách a zdech. Je to léčivá rostlina, ze které se používá nať i s kořeny. Má typický zápach a hořkou chuť (citováno z Českého herbáře, nakl. Alois Hynek, 1899).
Promiňte mi vášnivý úvod, z předchozích odpovědí v této anketě jsem nabyl dojmu, že je třeba relativismu úvah učinit excitující přítrž. Ovšem otázka zněla experimentující divadlo teď a tady...
Samozřejmě, že experimentující divadlo bylo, je a bude. Teď a tady. Za všech režimů, správních rad a festivalových struktur. Je úplně jedno, zda se v danou chvíli nazývá studiové, mladé, alternativní, otevřené, zavřené, surrealistické, cool, brechtovské, happeningové, performance či dada. Takové či onaké, vždy záleží na době, místě a kontextu, ve kterém umění-experiment vzniká. Co dnes je experimentem, je zítra normou a pozítří přežitkem. Jak říkávali budovatelé světlých zítřků: Kdo chvíli stál, již stojí opodál. Ale protože se lidstvo pohybuje v kruhu (nebo spirále?), co teď je experimentem, klidně mohlo být včera přežitkem a předevčírem normou. A co tady je experimentem, může být jinde dávno přežilé. Experiment je otevírání zavřených dveří a oken, prolamování zdí. Teď a tady. V danou chvíli a na daném místě. Bez nároků na budoucnost, bez jistoty určitelnosti a přenositelnosti, bez zadních dvířek věčnosti. Experimentující divadlo se objevuje v amatérském divadle i profesionálním, v činohře, tanci, výtvarném i hudebním divadle. Všude, kde je člověk zvědavý, zvídavý, nespokojený, odvážný a kreativní. Za sebe bych byl rád, kdyby i empatický, citlivý, chytrý a vzdělaný. To však nebývá časté. Experiment je hra. Někdy nevážná a jindy smrtelně vážná.
Ale abych nezůstal jen u obecností, nabízím pár náhodně vybraných jmen, jež považuju za symboly experimentujících divadelníků tady i ve světě:
1. včera: Motokijo Zeami, Antonin Artaud, Gordon Craig, Bertolt Brecht, Judith Malina a Julian Beck, Peter Schumann, Peter Brook, Tatsumi Hijikata, Ivan Vyskočil, Jan Grossman, Evald Schorm, Milan Knížák, J. A. Pitínský, Petr Lébl...
2. dnes: Min Tanaka, Anton Adasinski (Děrevo), Frank Castorf, Christoph Marthaler, Jan Nebeský, Aleš Janák a Irina Andrejeva (TNF), Pavel Štourač (Continuo), Vladimír Morávek (Husa na provázku Brno), Dušan David Pařízek (Divadlo Komedie Praha), Petr Váša, Petr Nikl, Zdeněk Plachý (Skleněná louka / ND Brno), David Prachař, Viliam Dočolomanský (Farma v jeskyni), Tomáš Žižka...
3. a zítra (které – jak víme – už znamená včera): Jiří Jelínek, Tereza Georgieva, Miroslav Bambušek, Petr Lanta, Petr Macháček, Jan Komárek, Ondřej Pumr... A Triarius... A Krepsko... A Kabaret Caligula... A Jiří Adámek... A Petra Hauerová, David Vrbík a Vladimir 518 (TOW)... A Depresivní děti toužící po penězích... A Spitfire Company... A Jan Frič. A...

Je jich ještě moc a moc
Sláva jim a dobrou noc

Hujaja a hopsajda
Je jich sakra stále víc

Ťululum a bimbimbim
Jinak než takhle to nevidim