Texty: Herčíková, Zd.: Bedřich Štrébl, Cetkovice, o. Blansko

Bedřich Štrébl
nar. 2.března 1921, Brno
zem. 15.září 1980, Boskovice

Narodil se v rodině, která jeho budoucí povolání i zájmy nijak neovlivnila. Jeho maminka Františka byla tovární dělnicí a jeho tatínek Bedřich pracoval na hradle na železniční stanici v Letovicích. Sourozence neměl. Nejdříve bydleli v Meziříčku u Letovic a později tatínek dostal drážní byt na vlakovém nádraží v Letovicích, kam se přestěhovali.
Do školy chodil v Meziříčku a do měšťanky v Letovicích. Aktivně se zapojoval do kulturního i sportovního života města. Vím jen, že hrál míčové hry – fotbal, volejbal. Byl ročník 1921, a měl být totálně nasazen v Říši. Tuto dobu strávil v Letovicích u Pexidrů v šamotové továrně. Jen si pamatuji, že z té doby si do života odnesl revma a bolesti v zádech. Přechody z tepla do zimy se poznamenaly na jeho zdravotním stavu. Hlásil se na učitelský ústav do Brna, chtěl se stát učitelem. Toto přání se mu vyplnilo a ústav navštěvoval v letech 1937 -1941. Vždy rád vzpomínal na tzv. Americkou domovinu, to asi byla ubytovna nebo kolej pro studenty v Brně, přesně nevím, kde se byla, ale měl na studentská léta hezké vzpomínky.Ve válečných létech, a v době svých studií, řídil ve Vanovicích velký pěvecký kostelní evangelický sbor Blahoslav. Hrál dobře na varhany a housle.Tady se poznal se svou budoucí manželkou Naděždu Kovářovou, mou maminkou, a tady vzniklo zřejmě mnoho budoucích velmi dobrých přátelských vztahů. Učil i v nedělní škole v Kochově u Letovic.
Po ukončení 2. sv. války učil v Meziříčku, Křetíně, Kochově a Boršově. V roce 1950 dostal místo ředitele málotřídní školy v Cetkovicích, kde působil až do své smrti v r. 1980.
V Cetkovicích se zapojil do kulturního a společenského života. Nejen stále opravoval a modernizoval školu, ale byl velmi činný při všech akcích obce. Tady začíná jeho sběratelská činnost – navštěvoval staré lidi v obci i okolí, sbíral a zapisoval písně, tance, zvyky, pověsti z oblasti Malé Hané. Folklor byla jeho celoživotní vášeň. Ve škole vybudoval tzv. síň tradic, kde instaloval veškeré sesbírané nástroje, pomůcky, věci a potřeby denního života, kroje i civilní oblečení. Společně s maminkou založili pěvecký a taneční soubor Malá Haná. Tatínek se staral o hudební část a maminka o taneční. S tímto mládežnickým souborem vystupovali po celém okolí na všech kulturních a společenský akcích. V repertoáru byly právě zastoupeny sesbírané písně, tance a zvyky kraje Malá Haná. Fotografie opět jsou v rodinném archivu. Ve škole v Cetkovicích by měla být kronika i velké fotoalbum tohoto folklórního souboru.
Byly vydány dva sborníky malohanáckých písní: V té naší dědině , Adamov 1954 a Malohanácké písně, OPS Blansko 1978, jejichž je autorem. Ostatní rukopisy vlastním.
V Cetkovicích také založil ochotnický divadelní soubor, jehož byl režisérem, hercem i celou duší. Na repertoáru měli především českou klasiku. Časově bych činnost tohoto souboru zařadila do let asi 1950–1965. Nevím, zda existuje ve škole v Cetkovicích nějaká kronika, ale v rodinném archivu mám spoustu fotodokumentace. Bohužel mnohé fotky neumím blíže identifikovat, tedy co se týče roku, ani divadelní hry, která na ní je.Členové souboru byli občané, ochotníci z Cetkovic a Světlé. Se sehranými kusy vyjížděli do nejbližšího okolí. Právě pro tento soubor sepsal i vlastní divadelní hru Rebelantská svatba. Pojednává o skutečné události z dob selských rebelií v 17.st. Piták z Cetkovic a Crha z Knínic zosnovali povstání proti vrchnosti a byli za tuto vzpouru popraveni. Divadelní hra měla premiéru 26.června 1965, bylo to výpravné divadlo v přírodě na otevřené scéně na návsi v Cetkovicích. Stejně tak se tu na otevřené scéně hrála i Jiráskova Lucerna. Fotografické záznamy opět jsou v rodinném archivu. Rebelantská svatba bylo asi poslední divadelní představení.
Ve škole s dětmi nacvičil nesčetně besídek pro rodiče k nejrůznějším příležitostem. Některé jeho scénky mám opět schovány. Žáci školy nechyběli také při všech kulturních i společenských událostech obce.
Bylo asi samozřejmé, že jsem pokračovala ve šlépějích svého otce. Když jsem končila pedagogickou fakultu, tak diplomová práce s tématem Využití regionálních prvků v hudebně výchovném procesu nese mnoho stop ze sběratelské činnosti mého otce. Bez těchto podkladů bych práci nemohla vůbec zpracovat. Tato práce byla vydána v roce 1980 jako výukový materiál pro potřeby pedagogické veřejnosti.


Mgr. Zdeňka Herčíková, dcera