Texty: HLÁVKA, Jiří: Toto jest má divadelní cestička!

Toto jest má divadelní cestička !

Na první jeviště - a bylo to opravdu jeviště - jsem vstoupil v šesti letech. Je to hrůza, když si to jeden uvědomí. To byl v Satalicích u Prahy jeden pán, který dělával ochotnické divadlo a dlouho nemohl nikoho přemluvit, aby se opět začalo. Tak přišel do školy a založil takový kroužek. A hned jsme začatli zkoušet / ó divadelní bohové / Jiráskovu Lucernu. A já jsem hrál Kláska /ještě ho kousky umím/. Bylo to fantastické, přestože mě klarinet mlátil do kotníků. Kláskovou hrála o rok starší Irena Viktorinová, vyrostla v pěknou Kláskovou. Pak jsem již byl vystupování propadlý, takže kdejaké přednášení, scénky a podobně. Následovalo několik let, kdy mi zdravotní stav a problémy /ztráta levého oka a stěhování/ nedovolily divadelně se vyžívat. Až ve 13 letech, v Předlicích u Ústí nad Labem, Princezna se zlatou hvězdou na čele - já princ Radovan. Nenáviděl jsem punčochy a podvazky, miloval jsem princeznu - spolužačku.Pak ještě asi dvě pohádky a byla tu osmá třída a přechod na střední školu. Tam hned od prvního roku divadelní kroužek pod vedením členů Malého divadla Setuzy /Vladimír Sahula- velký vzor /. To byla hra Trojane, ve filmu se to jmenovalo Případ v Benderathu /nacisti, židovský student atd/ - hrál jsem Honzu Helmana, vůdce třídy. Hned na to jsem byl přizván ke spolupráci přímo v Malém divadle, kde jsem začínal jako část houfu v Našich furiantech a pak začalo něco nádherného -tedy Škola divadla - nejlepší členové MD nás učili co je co na jevišti, dostali jsme mistra na učení chůze, step, tanec, kurzy líčení a hlavně mluvení. Dva roky jsem nesměl !! hrát, jen pomáhat a učit se. Samozřejmě i menší role byly - a bylo to krásné.Takže - Naši furianti- 1961, V W Kat a blázen-1962 /do MD jsem přišel v roce 1959/,recitace- Majakovskij - Lenin -1962, pohádky Zbyňka Jelínka Piráti- větší role vojáka-1962, sborová recitace - Šiktanc Patetická - 1963, v tomtéž roce jsem dostal roli Le Breta v Cyranovi /Polibek Roxany/, ale měl jsem moc mladý hlas, tak jsem si vyzkoušek pernou, ale opravdu pernou roli inspicienta - nic mi nedarovali, Tvorskoj- My dva a ten třetí- role přítele, pantomimické výstupy v pásmu Na kytaře hoři struny - 1963, J.Vladislav Pohádky z kufru- zrádný ministr 63, O.Starý kabaret Prší, prší - scénky kytara, zpěv-1964, L. Vaňková Zmoudření pyšné princezny- král - 1964, 0. Starý Klauni Ferda a Jarda - ředitel divadla - 1964, K. Manzari Obecní hrdina - policista - 1965, F.Inclán Julie umírá každou noc- přítel 1965, F.Pavlíček Raubiř a jeho dítě- Lotrando a páter Amadeus 65, M.Pagnol - Malajský šíp - námořník Piquaso 1966, Kainar Nebožtík Nasredin - anděl smrti, voják - 1967, A.de Stefani Jako ta myš- doktor Fuentes 1967, Jirásek Vojnarka - dohazovač Hruška /70 leť 67,0 .Starý Špinavá princeza - král 67. Pak jsem byl vedením souboru požádán, abych zdramatizoval a zrezíroval knížku J.R.Picka Ruce vzhůru boys, což se mi povedlo a bylo souborem dobře přijato a dobře se hrálo- přijel i J.R.Pick a chvátí a pil /vodku/- 68,F.Řflia Bludička - vodník a král 68,0.starý Pekelný mariáš- čert Breptal-69, Eště de vo to., básně J.Schneidera - recitace, kytara, zpěv-69, Hrubín Oldřich a Božena - Vojen /hostoval K.Hoger/ 69. O. Starý Strašidelný mlýn... je to výčet bohatý a moc pěkný a já na všechny ty role a roličky moc vzpomínám, stejně jako na krásnou partu v Malém divadle. Dál to byl Výslech po italsku, Zlatovláska, Cirkus klauna Franty,Vassa Železnovová / a Hronov/ Balada z hadrů, Čertovy zlaté vlasy, Pohádka o Zubejdě, režie Zkoušek čerta Belínka. Vachkovo Bidýlko, a kabarety, pravidelné pořady v Domě kultury s půlnočními akcemi. Také ovšem „studium" v Lidové akademii, a přehrávky a získání zkoušek hlasatelských i hereckých v Severočeském rozhlase. K tomu vedení mladé části souboru, přebudovávání divadla, zájezdy, společné Silvestry atd. Přišel rok 1974 a já jsem začal více spolupracovat se souborem v Chabařovicích. Neunesl jsem tempo a styl práce, který do MD přinesl Ruda Felzman a tak už jsem nezažil některé další nádherné inscenace. V Chabařovicích jsem se ujal mladých, napsal pro ně hříčku Trojská válka aneb jak to bylo doopravdy, hrál v několika inscenacích a v roce 1976 jsem se „přiženil" do Divadelního studia D3 Karlovy Vary. Soubor měl v té době dramaturgii zaměřenou na hlavní představitelku- paní Honsovou, takže to byly matky a podobné postavy a hry. Já jsem hned v roce 76 převzal a trochu předělal Vodníka Mařenku, hrál ve Zpěvech staré Francie, Vampilovových Dvaceti minutách s andělem a Metérovi, hned v roce 77 v Bezejmenné hvězdě. A hned jsem začal pravidelně jezdit do Hronova a do Vysokého nad Jizerou. Následoval Pekelný mariáš- režie a čert Breptal, Strašidelný mlýn, režie detektivky Smrt obchází Dianu. To se již soubor začal pomalu směrovat na jinou dramaturgii, tekže přišla pohádka O Honzovi a víle Verunce, Balada z hadrů - režie a Jehan, Kterak se o princeznu čert pokoušel- komorník, O Zlatém klíčku- režie, Ze života hmyzu- režie s Vlastou Ondráčkem a role tuláka /mizerně zahraná/, Bubáci od Gryma- asi 4 role, Inclán- režie Julie umírá každou noc, pošťák Brouček ve 13 vůních Jan Schmida, Šotolovo Kuře na rožni, kde jsem trpěl, neb se hrálo v aréně, což nemám rád ale hrál jsem i Pána Boha, režie a Radůzo v Katu a bláznu,moje vlastní klauniáda Jak odešli z pohádky, nádherné dobrodružství s Majakovským- Horká lázeft, Šaltenis- Utíkej smrtko- role otce, Zlatovláska- král. Pak můj oblíbený autor* Daněk- Zdaleka ne tak ošklivá- režie, Andersonova aktovka Já jsem Herbert se hrála mnoho let, režie Makariova Strašidýlka, krásný vrchní Wágner v Suchého Dr.Faustovi s živou kapelou. V té době jsem se naplno dal do Pohárku SČDO- monology a pravidelně se účastnil /i občas vyhrával/ a začal jsem dělat divadlo jednoho herce jako první oblíbené Bláznovy zápisky od Gogola, které jsem kdysi v podání J.Přeučila viděl v Setuze. Zrežíroval jsem, i hrál v Calábkově Zavraždění sv.Celestýny, hrál Sermoise v Hodině mezi psem a vlkem Daniely Fišerové. Znovu Pekelný mariáš/dobrých pohádkových textuje málo i dnes/, Kramářské písničky, V W Pěst na oko . - nešťastné představení, mnoho přeobsatování a nakonec konec. A dál ? Režie- Filuta Pepino, Dobrý večer s D3, v Nepilově Noc a skála- role mnicha, autorská pohádka Čiribiribim, aktovka z Danka- režie - Příběh flanderský, další monodrama- tentokrát vlastní Cyrano a... o posedlosti divadlem, dědek Vambera v Kulhavém mezkovi a to je již rok 96, já jsem vedoucím souboru, který se několikrát stěhoval, několikrát dělal klubovnu ale hlavně hrál a hrál. Kromě jiného jsem i konferoval slavnostní večery v Thermalu, dělal Mikuláše pro lidi i firmy, budili na 1. máje, hráli v Západním Německu, několikrát na Hronově. K tomu přibyla Činnost ve Vobskočáku- tedy jistém spolku přátel Vysocké přehlídky, kde jsem konferoval organizoval, psal i hrál. V Karlovarské D trojce jsem se loučil ve 40 zlosynech jako soudce a pak již jsem byl provozním šéfem Divadla ABC, kde jsem si zahrál i na jevišti stejně jako před několika lety v divadle Karlovarském, kde jsem byl pověřen řízením. Pak následoval přechod do Poděbrad jako ředitel Kulturního centra, ale to jsem již pilně pracoval v DS Vojan v Libici nad Cidlinou, kde jsem zkoušel Dva muže v šachu- Marcello de la Tore, zrežíroval pohádku Pasáček vepřů, připravil a zrežíroval pásma ke 100 letům V W a Ježka, nadále byl a jsem Mikulášem,hrál jsem Barniera v Oskarovi v režii J. Vondrušky stejně jako u Harpagona a pohádkoého pásma Měla babka 4 jabka. Co k tomu dodat ? Nadále dělám divadlo jednoho herce- nyní autorskou věc-Don Quijote de la...od nás, před několika lety jsem naskočil do nádherného „experimentu" zvaného Přineslih /příležitostné nezávislé sdružení liboherců/,které spunktoval František Klaška blahé paměti kde jsme zajeden jediný týden nacvičili jeho úpravu Hadriána z Římsů a v jehož kolejích já nyní již druhý rok Přineslih svolávám a v roce minulém to bylo pásno 3 aktovek a dvou monologů pod názvem Komedianti jedou - úspěšné představení v Boleradicích, a letos Balada z hadrů, premiérovaná tamtéž ale hráti se bude i jinde. Je nutné k tomu dodat, že když jsem se v šesti letech postavil na jeviště, moji rodiče to neviděli rádi, neboť a to jsem netušil- měli zkušenost- tedy můj otec- z divadla ochotnického a věděli co to znamená propadnout mu.Nepovedlo se jim to zastavit, ani když jsem kvůli divadlu měnil práci či bydliště ale nikdy...nikdy mě na jevišti neviděli. Netoužil jsem nikdy po velikých rolích, stačily mě „figurky", v těch jsem byl vyhlášený, ale uspokojuje mě silně režie a divadlo jednoho herce, kde je člověk odkázán sám na sebe.Ne vždy se všecko povedlo, ale byla parta, jsou vzpomínky a je i nyní řada mě velmi milých přátel po celé republice. Také jsem se dostal mezi profesionály, ale tam chybí ta parta, spolupracoval jsem s kapelou Fešáci, ale zas jsem nebyl tak dobrý muzikant. A tak se hrdě hlásím k tomu, že jsem divadelník- ochotník, amatér jak chcete a snad ještě nějaký čas budu, dokud paměť bude sloužit .A co se týče Hronova a Vysokého- návštěvy již dávno přesáhly počet 30 let.Toto jest má divadelní cestička !