Texty: Praha-Spořilov, Sokol, 80 let, Spořilovské noviny, 2008

Dramatický odbor Sokola Spořilov - 80 let od založení - Ivana Drbalová
Úvodem
Letošní jubilejní rok republiky 2008 je současně i rokem výročním od založení Dramatického odboru spořilovského Sokola (před vánoci roku 1928). V nové rubrice „Sokolská kronika|“ vám – pamětníkům těchto časů i generacím jejich následníků chceme přiblížit významné, často výjimečné události počínající v raném období osídlení Spořilova na sklonku dvacátých let minulého století. Bylo to v době nezměrného úsilí prvních osadníků k přípravě založení a vzniku nové tělocvičné jednoty Sokol Praha Spořilov – Roztyly.
Z bohatých historických pramenů a ze zápisů sokolské kroniky čerpáme tato zajímavé informace s úctou a obdivem k tehdejším zakladatelům dramatického odboru Sokola na Spořilově. O jejich bohaté činnosti svědčí četné záznamy a zachované dokumenty jako fotografie, originály pozvánek, plakátů apod. Rozsáhlý přehled o rozsahu a bohaté činnosti nás naplňují obdivem a úctou k ochotníkům, kteří často v celých rodinách se věnovali bohaté kulturní činnosti. Položili tak základy tehdejšího kulturního života na Spořilově a obětavě věnovali svůj volný čas, nadšení a umění ve prospěch spořilovské veřejnosti.

O tom všem svědčí vzpomínání sestry Ivany Drbalové, roz. Krausové, členky Věrné gardy. Její zajímavá a velmi záslužná práce by měla podpořit snahu Spořilovských novin na zvýšení znalostí spořilovské veřejnosti o její minulosti v tak zajímavé oblasti, jakou byla vlastní svobodná umělecká tvorba členů dramatického odbor Sokola Spořilov. Naše snaha o poznání naší minulosti v kulturní oblasti, jež vrcholila zejména v období před druhou světovou válkou v letech 1928 až 1940, tvořila neoddělitelnou součást pestrého kulturního a společenského života Spořilováků všech generací. Je obdivuhodné, co dokázali naši nadšení předkové.
Zavzpomínejte proto s námi vy, milí pamětníci, a posuďte laskavě tyto události i vy, milí současní Spořilováci, pro které naše sdělení bude velkým překvapením!

Tyto řádky sepisuji, aby nebylo zapomenuto těch, kteří se před dobou téměř tří generací s nadšením a obětavostí podíleli dobrovolně na práci na sokolském poli kulturním na Spořilově a neúnavně organizovali a provozovali jednak loutkové divadlo k radosti dětí ze Spořilova a blízkého okolí, jednak sami jako herci či zpěváci vystupovali v mnoha divadelních hrách na prknech spořilovského ochotnického divadla nebo je pomohli organizovat. Nelze se nezmínit také o aktivitách hudebních, které náležely též k akcím společenským.

Při pátrání po stopách spořilovské ochotnické činnosti jsme se potýkali s nedostatkem konkrétních zdrojů. Protože se jedná o minulost značně vzdálenou (divadelní aktivity začaly brzy po ustavení spořilovské sokolské jednoty, což se stalo 27.9.1927), vlastní účastníci už vesměs zemřeli, a tak vzpomínáme a pátráme my, jejich potomci, pokud jsme ještě zbyli a zůstal nám domovský vztah ke Spořilovu a Sokolu. Přáli bychom našim potomkům, aby v novém tisíciletí, v době plné převratné techniky, dokázali žít a pracovat s takovým nadšením pro společnou dobrou věc, jako žili a pracovali naši tátové a mámy v letech působnosti spořilovského Sokola od jeho založení až do dob válečných, kdy byla činnost Sokola zastavena (v té době patrně také došlo k likvidaci dokladů o sokolských aktivitách na tělovýchovném i kulturním poli). Prvním zdrojem informací se stala kronika spořilovského Sokola, kterou od samého začátku vedli bratři Javůrek a později Řehák, a která se jako zázrakem zachovala. Konkrétní zápisy o činnosti dramatického odboru jsou velmi kusé a řídké. A tak nezbývalo nic jiného, než vyhledat potomky bývalých divadelních ochotníků a požádat je, aby pátrali v rodinných archivech. To se částečně podařilo, přesto jsou doklady velmi neúplné.

Co bylo v kronice?
Sokolská jednota s názvem Sokol Roztyly-Spořilov byla ustavena 10. září 1927 a už před Vánocemi 1928 byla otevřena sokolovna - adaptací z bývalé kantiny Družstva, které budovalo Spořilov. byl zde sál pro cvičení a malé jeviště pro aktivity kulturní. Vše se mohlo uskutečnit jen na základě finančních půjček a za značné fyzické pomoci dobrovolníků z řad sokolských bratří. Uvažovalo se vedle prvořadé činnosti tělovýchovné o provozování loutkového divadla pro děti a ustavení dramatického odboru pro divadelní aktivity dospělých (šlo o činnosti, které mohly jednotě přinést i určitý finanční zisk).

Dramatický odbor byl ustanoven na schůzi 21.11.1928 a měl 16 členů. Byly to sestry: Hradilová, Matysová a Vlková a bratři: Komenda, Granetter, Nejedlý, Kočí, Kočárek, Janoušek, Kudrnáč, Pospíšil, Pražák, Šašek, dr. Kovařík, Mašinda, Větrovec. Odbor byl velmi aktivní a už během roku 1929 bylo provedeno několik her na 12 hojně navštívených večerech.
Po prvních úspěších se činnost dramatického odboru plně rozběhla. V roce 1930 už bylo pořádáno 20 představení. Odboru předsedal br. Grafnetter, na režírování se podíleli br. Šejnoha, Čvančara, Komenda, vypomáhali br. Šmíd a Ježek. Nastudované hry byly vícekrát opakovány a vstupné, ikdyž bylo nízké, rozmnožilo příjmy jednoty. Jako herci vystupovali spořilovští členové a členky Sokola, občas i hosté (k dispozici máme přehled všech konaných představení uvedených v sokolské kronice, množství plakátů a fotografií).
V letech 1929 až 1936 bylo nastudováno a uvedeno 34 her (činoher či operet), o letech 1937 a 1938 chybí jakékoliv doklady. Až v roce 1939 byli znovu uvedeni "Naši furianti" L. Stroupežnického. Bylo to 21. a 22. ledna 1939 nedlouho před nacistickou okupací. Hostoval člen Národního divadla Václav Zatiranda, herecky se podíleli sokolští ochotníci a hra měla velký úspěch.
Pozoruhodné bylo uvedení hry "Česká polka" od spořilovských autorů J. Nápravníka a M. Krejčího. Bylo to už v době nacistické okupace, na podzim 1940 (hrálo se 4x). V dalším roce už byla činnost velmi omezená, byla uvedena hra "Kocour mlynář" - s dětskými herci a na podzim hra Václava Štecha "Třetí zvonění".
V dalších válečných letech divadelní aktivity umlkly, stroze přežívaly aktivity hudební.

Ivana Drbalová






80 let spořilovského ochotnického divadla, pomůžete dohledat materiály?
Vydáno dne 08. 02. 2008
Aktualizováno. Souběžně se vznikem Spořilova koncem 20. let se začal rozvíjet v nově postaveném zahradním městě i kulturní život. V roce 1928 bylo založeno Sokolské loutkové divadlo, kde hrál mj. prof. Svatopluk Nejedlý s manželkou Miladou. Ti založili o rok později divadelní kroužek Sokola, který v letech 1931-1934 se jmenoval SDO Jirásek (dle Branalda od 1934). Hrálo se s asi 40 cm velkými loutkami, kterých bylo asi 150. Specialitou divadélka byly původní loutky z papíroviny. Loutky vodili mladí sokolové. Kašpárka hrál doživotně dr. Sochr. Repertoár představoval originální hry, např. Dědeček a babička v pekle, Hasan a Zulejka (1932) nebo Krakonoš a jeho dary.
Původně malé divadélko, s nímž hráli ve školách, bylo v roce 1931 nahrazeno velkou scénou postavenou v dřevěné sokolovně.
Zde již hrál ochotnický divadelní soubor, který vznikl v roce 1929. Jeho duší byl tajemník grémia drogistů Vl. Kočí. Na repertoáru byl průměrný činoherní a operetní repertoár a také hry místních autorů Grafnettera, Komendy, Rössnera, Warausové a dalších.

Od roku 1935 se hrálo v současné sokolovně. Zde ještě v roce 1939 pan učitel Nejedlý vždy ve středu pořádal vzdělávací večery loutkářské praxe. Za německé okupace, kdy byl Sokol zakázán, se loutkové divadlo hrálo v sále pod kostelem na Roztylském náměstí. V tříčlenném souboru zahájil svoji divadelní dráhu i tehdy jedenáctiletý Jiří Suchý. Činohra během války nehrála. Oba dva soubory byly obnoveny hned po osvobození. Z dokladů se ale dozvídáme, že loutky po válce někdo ukradl. Manželé Nejedlí se přesto nevzdali. Obnovena byla i činohra, kde nastoupila mladá generace. Soubor vedli zkušení manželé Šejnohovi, Bauerovi a Antoniovi. Po únoru 1948 však byla činnost obou souborů ukončena.

REDAKCE SPOŘILOVSKÝCH NOVIN UVÍTÁ JAKÉKOLIV DOPLNĚNÍ A FOTOGRAFIE K TOMUTO TÉMATU.