Texty: Tomas, K.: Film na konci srpna. AS 2008, č. 5

Film na konec srpna

Karel Tomas

Téma: S.M.A.D. neboli Setkání mladých amatérských divadelníků
Místo: Šumperk, brána Jeseníků, hlavně tedy divadlo, střední zdravotnická škola, internát, ale i další prostory ve městě
Čas: 15.–24. 8. 2008
Hrající osoby, štáb, technické zázemí (tady se nám to vždy nedaří oddělit): víc jak sedmdesátka mladých lidí – frekventantů Setkání, Václav, Ján, Jakub, Patrik a Michal zejména jako lektoři, Alena a Karel jako organizátoři, Vojta s Michalem (nejen) za kamerou a všudypřítomný šumperský lid v úloze šumperského lidu.

Z celku města v krásném srpnovém odpoledni přecházíme k polocelku přijíždějících mladých lidí. Něco z nich vyzařuje – očekávání, energie, chuť, aktivita, nebo je to jen mládí?
Ti, kdo se ještě neznají, se seznamují – komunikuje se plynulou českoslovenštinou, neboť S.M.A.D. je již tradičně otevřen jak českým, tak i slovenským lektorům a seminaristům. Panoráma tvářemi lektorů: ostravský režisér Václav Klemens, slovenští režiséři Ján Šimko, Jakub Nvota a Patrik Lančarič, mim a pedagog Michal Hecht – očekávání, moudrost a naděje. Švenk na prázdnou židli se jménem Tomáš Žižka, který tu není. Škoda, že bylo nutno na poslední chvíli jeho třídu odvolat. Ty, kdo se do ní přihlásili, pronásledovala smůla, odnikud jinud neodpadlo tolik přihlášených. Takže snad příště. Trikový záběr: T. Ž. se vznáší nad Šumperkem jako něco mezi dravcem a fatou morgánou.
A po jemném oťukávání na začátku začíná tvrdá práce (tvrdý záběr na tvrdou práci).
Titulek: Téma sen. Puci pučí jako po dešti. Poctivá divadelní práce na Shakespearově Snu noci svatojánské. Řemeslníci, svět milenců i nadpřirozených postav. Kouzlo svatojánské noci přenesené na konec srpna přineslo poctivé, takřka profesionální výkony herců i hereček.
Detail na manifest P. Lafargue Právo na lenost. Snad se třída nechce flákat? Ne, lenost je zde jako princip, jako aktivní téma. Ve smyslu protikladu k honbě za penězi, postavením, kariérou, k workoholismu, který zapomíná, že je tu člověk, který si chce užívat své existence, tvorby, uvolnění. Protikladu k tomu, kdo své přirozené lidské potřeby potlačí a hlásá evangelium manažerské workoholické zábavy jen pro své kruhy přetékající penězi, kontakty, ale zapomínající na srdce, na duši i jiné vnitřnosti. Lenost umožňuje nebýt strojem.
Rozdělený záběr: nalevo tanečníci na diskotéce, napravo taneční folklor. Lidovou kulturu odnepaměti prostupuje obřad namlouvání a sexu, ať už nám to školy a rádobyvykladači textů lidových písní a poezie vysvětlují jakkoliv. Lidová kultura vždy byla plná erotických jinotajů a metafor. A ať jde o okolnosti smutné či veselé, čiší z nich úchvatná atmosféra čistoty, upřímnosti, možná zemitosti. Na první pohled to vypadá podivně, ale podobně se chová právě ta nejtvrdší moderní kultura, zejména hudební a výtvarná. Je to samozřejmě mnohem složitější, ale člověk je člověkem právě proto, že si může vybrat, že nemusí brát svět v celé složitosti, že může provést selekci. Výsledné představení třídy, která pracovala na tématu „Lidová tradice kontra moderní svět“ bylo naplněné hudbou, zpěvem, tancem, pseudolidovými klišé, pranostikami i erotikou, ale zejména upřímností, radostí, energií. Moderní a lidové našly své integrální spojení v mládí.
Titulek: Pokleslé žánry (kamera trochu poklesne). Pokleslé podle zařazení, ne pokud jde o vypovídací schopnost. Lze je lépe pojmout v čisté podobě než složité a propracované žánry „velkého“ umění prošpikované výjimkami. Z mnoha forem nakonec zvítězilo sci-fi. Frekventanti se dopracovali ke třem příběhům, resp. ke třem podobám jednoho příběhu, jemného i drastického, motivovaného strachem před dokonalostí spojenou se ztrátou emocí, z přetechnizovaného světa v našich hlavách, z televizní kultury stáda ovcí, z manipulace.
Střih na střižnu. Stříhají se střihy němých grotesek, přistřihují se kostýmy, vymýšlí se, natáčí, hraje. Základní zákonitosti už někdo vymyslel. Vzdáme mu poctu, nebo koncepci němé grotesky posuneme ještě dále? Daří se obé. Od oživené klasiky Chaplina, Laurela a Hardyho a následné laboratoře, co to udělá, když je vpustíme na plátno řádit pohromadě, přes poctivou klasickou honičku okořeněnou duchařskými filmy a místními reáliemi – až po poetický přesun do snového světa jemného humoru absurdního objevování skrytých koutů a kouzel okolosvěta (šumperských kašen a jezírek), rozměru, který vždy existuje, ale málokdy jsme schopni (nebo ochotni) ho vidět, natož pak setkat se s ním na vlastní kůži.
Protože jsme krátkometrážním filmem, tak další záběry pojedou jako mozaika klipů, podbarvená směsí současné i lidové hudby: každodenní videozpravodajství, sledované pozorněji, než kdysi povinné televizní noviny. Citlivé připomenutí 40. výročí. Šest čísel Zpravodaje dílny. Večerní doprovodné programy – divadelní představení. Film: Je KT mimozemšťan? A co ostatní? Jak vysvětlit nevysvětlitelné, to, co nutí tolik mladých lidí (nejen na této akci) místo běžné částečně pasivní zábavy horkého léta mlátit sebou o zem, prohánět mozkové závity, nutit tvořivost a hravost k větším a větším výkonům, ubírat si čas pro chvilkový okamžik uspokojení z výsledku, který ale stále není hotov?
Detail na bowlingovou kouli běžící vstříc svému osudu. Hrál se i tradiční bowlingový turnaj mezi třídami – o co? O to, aby si všichni navzájem podle toho, jak vyhráli, mohli dělat radost, dobro, překvapovat se drobnými úsluhami a radůstkami. Ale možná šlo jen o nákazu ze strany města, lidí, se kterými jsme se střetávali. Letos totiž v Šumperku panovala maximální vstřícnost a ochota – v divadle, na intru, ve škole, v H-klubu, v celém městě – jako by myšlenka dělat něco navíc, přidat úsměv, otázku, udělat něco jen tak pro radost toho druhého začala v Šumperku převažovat. Takže nákaza? Společná kulminace na společné notě? Ale ne. Třeba jen člověk vítězí nad mamonem.
Závěrečný titulek: „Film je natočen podle skutečného příběhu. Jeho účastníci žijí mezi námi. Díky za to.“