Texty: Houdek, Ivan: České ochotnické divadlo v Hladkých Životicích. Vlastivědný časopis Poodří 2005, č. 1

České ochotnické divadlo v Hladkých Životicích

Ze vzpomínek paní Marie Hrubé na ochotnický kroužek

Do Hladkých Životic jsem nastoupila jako učitelka 1. 9. 1957. Byla jsem ráda, že tady pracuje ochotnický kroužek, protože jsem již od 15-ti let byla aktivní členkou divadelního souboru v Bernarticích nad Odrou.
První hrou, ve které jsem tady hrála, byla veselohra Rodinná vojna. Režisérem byl pan Miroslav Reis. Pak se ujal režírování ředitel školy pan Vojtěch Sklenák. Nastudoval s námi Mordovou rokli, Zbloudilého syna, Kalibův zločin.

V souboru tenkrát hráli: Richard Binas, Jan Ligocki, Karel Mutina, Bedřich Palacký, Věra Palacká, Vlastimil Hrubý, Marie Hrubá, Marie Smejkalová, Bohumil Kopecký, Václav Kopecký, Ladislav Cupal, Václav Cupal, Krista Sklenáková. Později se stali členy souboru také Alois Čala, Vilém Grosman, Fanuška Tomšů, Marie Tomšů, Eliška Steinová, Jarmila Hrušková, Zdenka Kolářová a Zdenka Kubáňová.

Soubor se pak rozdělil a část ochotníků z nádraží a z kolonie hrála pod režijním vedením pana Miroslava Riese, později paní učitelky z MŠ Ireny Ravčukové. Hráli většinou pohádky, například Krásku a zvíře.

Ve vesnici se stal vedoucím souboru a režisérem pan Jan Tylich, který tenkrát bydlel na malém nádraží. Byl velmi schopným a obětavým členem, také výborným hercem. Nastudoval hry Sylva, Člověk z Marsu a Jitřní paní, která měla velký úspěch a hrála se i v okolních vesnicích.
Obětavým ochotníkem byl také pan Karel Mutina, někdy i režíroval, například Tři bílé šípy.

Vedla jsem divadelní kroužek na škole a s dětmi 4. a 5. ročníku jsem uvedla tyto pohádky: Stříbrná studánka, Medová pohádka, Čapí mládě, Sněhurka a sedm trpaslíků, Popelka, Sůl nad zlato, Dvanáct měsíčků. Popelka byla ještě jednou nastudována s mládeží a hrála se v dubnu 1984. Pro velký úspěch se hrála také ve Fulneku a Stachovicích.



Znovuzrozené ochotnické divadlo

Po letech se našli v r. 1979 první divadelní nadšenci mezi tehdejšími svazáky, kteří nazkoušeli pohádku s pomocí p. K. Mutiny (jako poradcem, bývalým ochotníkem).

Po roce 1990 se pod vedením Ireny Ravčukové, která se ujala režie a vedení spolku, dala dohromady parta ochotníků. Nahrály tomu také nádherné kulisy, které ve skladu Osvětové besedy řadu let ležely ladem. Nazkoušeli jsme v průběhu tří let celkem tři pohádky, ale jen dvě viděli i diváci. Třetí pohádka nejprve pro onemocnění po jarní únavě a později pro nedostatek času několika členů souboru nebyla dotažena do premiéry. Příprava divadelního představení také prospěla jevišti, protože jsme vyměnili oponu i oponové zařízení a opravili jsme podlahu kolem nápovědní budky.
První dvě pohádky – jedna z vesnického prostředí o ševci a rychtáři, druhá o Honzovi a králi – měly nejen premiéru, ale i řadu repríz v okolních obcích – v Pustějově, Suchdole nad Odrou, Stachovicích a ve Fulneku v kině i na horní škole. Už si asi nevzpomenu na všechny členy ochotnického souboru, tak snad mi prominou ti, kteří se v následujícím seznamu neobjeví:
B. Kopecký, J. Mikunda, R. Růčka, J. Knobová, J. Vygodová, A. Palacká, I. Divínová, D. Lišková, A. Trávníková, M. Vodová, I. Houdek, D. Hamáčková, R. Světlíková, R. Žárský, F. Palacký (nar. 1980), R. Houdek.
Jistě všichni na chvíle trémy i legrace nezapomenou a dnes mohou jen nostalgicky vzpomínat, že v dnešní uspěchané době nikoho takovou spolkovou činnost ani nenapadne rozjet. Škoda, také staré kulisy většinou dosloužily a nedovedu si představit, co by dnes v takovém provedení, jaké zde byly, stály.

Za všechny, kterým se o divadle nechtělo napsat
Ivan Houdek


Zdroj: Vlastivědný časopis POODŘÍ č. 1/2005