Texty: Jeseník, Mandatum, STROTZER, Milan: Odvaha a víra zvítězily - Zlom Vaz v České Třebové. Amatérská scéna 2006, č. 2

Druhým nadstandardem Zlomvazu po VI. byla inscenace hry Ludmily Liberdové V plamenech času. Hru nastudovalo Divadelní společenství Mandatum v Jeseníku. Autorský počin Ludmily Liberdové (čestné uznání za scénář) propojuje historické události spjaté s životem, skutky a osudem Johanky z Arku se situacemi ze života současné rodiny. Události evropského formátu jsou v něm pendantem k starostem a problémům docela obyčejné rodiny. Tématem hry je odvaha založená na víře, jejím posláním pak výzva k nalezení odvahy k jednání ve jménu nápravy pochroumaných lidských vztahů. Poselství hry tkví ve víře, že zdánlivě nepatrný odvážný čin v mikrosvětě rodiny, jímž dojde k nápravě vztahů, je neméně cenný, jako světodějné činny vyvolených.
Inscenace v autorčině režii (cena) sdělila přehledným a působivým způsobem jak příběh Johanky z Arku, tak současné rodiny a přesvědčivě tlumočila téma hry i její poslání. Režisérka vedla herce k věcnému jednání v daných situacích, vytvořila řadu působivých obrazů a nebála se ve vypjatých scénách účinného patosu. Inscenace má na první pohled jednoduchou, leč promyšlenou scénografii, umožňující rychlé proměny i prolínání historických scén se současnými. Vadou na kráse bylo použití současných židlí, které jsou anachronické v historických scénách. Velice dobrou úroveň měla významná hudební složka inscenace, a to včetně interpretace samotným autorem Martinem Rýznarem (cena) a členy souboru ve zpěvním partu. V inscenaci se objevila řada ocenění hodných hereckých výkonů. Jen ojediněle bylo možné zaznamenat tendenci k nadbytečnému prožívání, vedoucímu k expresi. Nejvíce zaujala v roli Johanky z Arku Kristýna Liberdová (cena) a Luděk Jehlička coby Otec a Generál (čestné uznání).
Velice zdařilá inscenace jesenického souboru měla však jeden klíčový problém, který by bylo záhodno vyřešit. Byla jím linie příběhu, která se dotýká současné rodiny. Nejde ani tak o to, že je proporčně menší, ale o to, že se v ní příběh historický otiskuje poněkud komplikovaně. Nadto, přes společný tematický základ, vyznívá současný příběh akcentem na smíření otce a rodiny odlišně. I v příběhu Johanky z Arku je smíření obsaženo (je to však smíření jiného druhu), ale hlavně, akcent je v něm na odvaze a víře. Dosažený inscenační výsledek přímo volá po dopracování, ne-li po přepsání příběhu současné rodiny. Stálo by to určitě za to. Když ne už pro nastudování hry souborem Mandatum, tak pro možnost budoucího využití textové předlohy. Nelze než popřát Ludmile Liberdové odvahu a víru.
M. Strotzer, AS