Texty: CALTOVÁ, Marie: Žlutice ve znamení líbivosti. AS 2008, č. 4, s. 49.

Žlutice ve znamení líbivosti

Poznámky na okraj oblastní přehlídky venkovských divadelních souborů, která se konala ve dnech 6.–8. června 2008 v žlutickém Domě kultury

Marie Caltová

Přehlídky se zúčastnilo pět divadelních souborů s šesti inscenacemi. Jeviště opanovala komedie. Venkovské soubory znají svého diváka a počítají s tím, že se chce bavit a smát. Ve své dramaturgické volbě mu proto vycházejí vstříc. Často ale podceňují skutečnost, že zrežírovat komedii tak, aby byla opravdu vtipná, vyžaduje matematickou přesnost, smysl pro žánr a invenci. A tady zůstávají inscenátoři často v půli cesty ke stanovenému cíli.
Divadelní soubor J.K. Tyla z Mýta si vybral známou komedii Lysistrata v neznámém zpracování (Dostál a kolektiv). Kompaktní hra, které dal Aristofanes před 2429 lety silný satirický náboj a myšlenkovou průraznost, se rozpadla do komunálního vtipkování a zanedbatelného postřehu, že když děti nemají dozor, dělají děti. Ani zapálený kolektiv pod vedením mladé režisérky Petry Jandové nedokázal slabiny textu překlenout. A tak si cenu za herecký výkon odnesla pouze Lenka Bartošová, která se vkusem a temperamentem ztvárnila postavu Sexany; Petr Aubrecht získal čestné uznání za postavu Papula.
Divadelní soubor Osada z Horní Břízy vsadil na jistotu, když zvolil moudrou komedii Johna Patricka Pohleď a budeš udiven. Filozofie spisovatele Alcotta, že se máme držet své cesty i za cenu podvodu, vezme za své, teprve když pozná cenu pravdy a upřímné lásky. Režisér Pavel Palán vsadil na hereckou zkušenost souboru (Anna Chmelíková získala cenu za hlavní ženskou roli Daisy, Eva Zajícová čestné uznání za menší roli Honey), ale podcenil temporytmus jak v celku, tak v detailu. Bystrost myšlení, která je přímo závislá na svižném tempu, se bohužel prosadila až v poslední čtvrtině inscenace.
Hana Žáková, přední herečka horšovskotýnského souboru, ověnčená mnoha cenami, se v inscenaci komedie Maurice Hennequina Lhářka představila jako režisérka. Příběh o roztomilé, nezodpovědné ženušce, která z lásky zalže a vtáhne tak lidi kolem sebe do balábile absurdních situací, vychází díky výrazné textové úpravě režisérky (čestné uznání za dramaturgickou úpravu). Problém je, že představitelé hlavních rolí působí usedleji, než jak by mělo vypadat autorem předpokládané impulzivní, temperamentní mládí. Cenu za herecký výkon si proto odnesl pouze Jan Večeřa za menší roli číšníka Henryho a čestné uznání Miluše Baxová za okrajovou roli slečny Peticktonové.
Divadelní soubor M M Hranice se uvedl hned dvěma inscenacemi: Postelí pro anděla a pohádkou To už stačí, Kleofáši. Postel pro anděla nastudoval v koprodukci s Podividlem ažažAš. Duší souboru je Vratislav Mikan st., který je nepsaným dramaturgem a psaným režisérem a protagonistou obou inscenací (cena za režii a cena za postavu Myslivečka v Posteli pro anděla). Při výběru nebo psaní textu staví na hereckém partnerství s Michalem Nechutným (cena za postavu anděla Zvoníčka v Posteli pro anděla a cena za animaci Lucifera v To už stačí, Kleofáši), který je svojí křehkostí a něhou protipólem Mikanova robustního projevu. Mikan razantně zkrátil a zbavil primitivních vulgarit Kolodějův text Postel pro anděla, aniž by tím oslabil autorovu konfrontaci lidského a andělského světa. Hravou moralitu To už stačí, Kleofáši, o vlastnostech, které jsou zkázou pekla, napsal Vratislav Mikan sám. Jako režisér vytvořil živá, dynamická představení s řadou pozoruhodných nápadů (animace Lucifera rukou). I když staví především na partnerství s Michalem Nechutným, dokáže i ostatní herce (Postel pro anděla) dovést k čitelným a výrazným výkonům. K pozitivům V. Mikana patří i schopnost zazpívat a zahrát na kytaru. Je nutné pouze hlídat občasnou vnější expresivnost jeho hereckého projevu (To už stačí, Kleofáši).
Na národní přehlídku Krakonošův divadelní podzim 2008 ve Vysokém nad Jizerou byla doporučena inscenace Postel pro anděla DS M M Hranice. Nominována byla tamtéž Sborovna, inscenace Divadelního souboru Žlutičan ze Žlutic (hlavní cena). Jde o první uvedení komedie Jaromíra Břehového (cena za autorský přínos), kterou napsal hercům svého souboru přímo na tělo. Je dlouholetým režisérem žlutického souboru a proto ví, z čeho může u jednotlivých herců vycházet i co od nich může očekávat. Napsal hořkou komedii, která s vtipem zobrazuje interní poměry jedné učňovské školy, narušené příchodem kariéristické zástupkyně ředitele. V postižení základních negativních jevů současnosti, jako je např. preference zisku nad kvalitou, bezostyšnost, která válcuje slušnost, se dotkl problémů, se kterými se setkáváme v běžném životě všichni. Herci žlutického souboru využili nabízenou příležitost zahrát si inteligentně napsané postavy a vytvořili je s vnitřním nasazením a smyslem pro styl. Cenu za herecký výkon získala Ivana Bradáčová (postava Ivy) a Jiřina Kopplerová (postava Rity); čestné uznání a cenu diváků získal Ivan Michalík (postava Iva). V režijní práci je ještě možné zkonkrétnit důsledky proměny atmosféry, dotáhnout do výraznější dramatické tečky příběh kariéristky Hanych a pohlídat srozumitelnost jevištní řeči.
Žlutické divadelní léto se vydařilo – bylo z čeho vybírat na národní přehlídku, atmosféra báječná, sál skvěle vyzdoben, jídlo v kulturním domě nebezpečně dobré. A navzdory počasí, které přálo spíše koupání, diváci přišli do divadla.