Texty: Hostující ochotnické soubory v Bartošovicích. Citace z článku St. Macka v časopise Poodří 2007, č. 1.

\"Dalším zaznamenaným českým ochotnickým divadlem po r. 1945 bylo vystoupení divadelního spolku „Nové divadlo“ z Butovic dne 22. května 1949 se hrou „Maryša“. Tento spolek i v dalším roce uvedl v Bartošovicích dne 17. března inscenaci P. Pavlíka „Nikdy“. Uvedení hry v Bartošovicích je spojeno se dvěma zajímavými skutečnostmi dokazujícími jednak složité ekonomické podmínky pro ochotnickou divadelní tvorbu v padesátých letech minulého století a jednak sílu emotivního působení dramatického díla na diváka.
Aby toto představení bylo možno uskutečnit, bylo na žádost vystupujícího divadelního souboru ředitelem podniku Vagónka Studénka povoleno odebrat z továrních zásob uhlí potřebné k vytopení šaten a hlediště, poněvadž v tehdejší poválečné době bylo uhlí pro otop limitováno přídělovým systémem, který veřejné akce příliš nezohledňoval.
Druhá skutečnost se týkala samotné hry. Uvedená hra s dějem z doby německé okupace obsahuje výstupy s dramatickými konflikty mezi německou policií a českými občany. Zřejmě naturalistické pojetí těchto situací na jevišti vyvolalo u přítomných diváků již během představení bouřlivé reakce. Po jeho ukončení se několik mužů snažilo násilím vniknout do zákulisí, aby si to vypořádali s představitelem důstojníka policie ze situace předváděné ve shlédnutých dramatických scénách. Pořadatelům se sice podařilo rozvášněnou skupinu uklidnit, ale přesto bylo hercům doporučeno, aby hostinec opustili zadním vchodem, aby nedošlo ke skutečnému fyzickému napadení, což také herci provedli.
K této příhodě je třeba bližší vysvětlení. Mezi diváky byla četná řada dosídlených volyňských Čechů. Ti ještě nikdy nebyli v divadle a ve svých bývalých domovech za války prožívali podobné scény, jaké viděli na jevišti. Do předváděných situací se pocitově vžili tak silně, že jejich děj se pro ně stal realitou, na kterou na základě svých bývalých zkušeností a prožitků pocítili nezbytnou potřebu fyzické reakce, v daném případě likvidací nenáviděného důstojníka.
Tato příhoda dokazuje sílu působení dramatického díla, kterou může vyvolat i ochotnické divadlo, které je dobře nastudované.
Dalo by se konstatovat, že tato hra vyvolala velký divácký zájem o divadelní tvorbu, jak dokazují počty představení uskutečněných v následujících letech. Tak v r. 1951 měli místní diváci možnost shlédnout v časovém sledu sedm divadelních ochotnických představení:
17. 2. Štolba „Na letním bytě“, 21. 4. Tyl „Pražský flamendr“, 9. 6. Gow „Hluboké kořeny“, 4. 8. Šamberk „Jedenácté přikázání“, 25. 8. Pristley „Půlnoční vlak“, 29. 9. Kožík „Přátelství a 17. 11. Gogol „Ženitba“.
Byla to asi představení cizích ochotnických souborů, nejsou blíže určena. Existence místního ochotnického souboru nebyla doložena.\"

MACEK, Stanislav: Divadelní ochotníci v Bartošovicích a Hukovicích. Poodří 2007, č. 1. Zprostředkoval redaktor časopisu Radim Jarošek.