Texty: BEZOUŠKOVÁ, Simona: Krajské přehlídky činoherního divadla pro děti s postupem na POPELKU Rakovník 2008. AS 2008, č. 4, s. 42-48.

Krajské přehlídky AS08/4,42-8
činoherního divadla pro děti
s postupem na POPELKU Rakovník 2008

Z podkladů krajských odborných porot připravila Simona Bezoušková

Letos se konalo patnáct krajských přehlídek amatérského činoherního divadla pro děti s postupem na POPELKU Rakovník 2008. Sedm z nich jsou přehlídky samostatné a osm je jich spojeno s jinými druhy krajských postupových přehlídek. Letošní celková účast však byla nižší než v letech minulých, což se samozřejmě také odrazilo na počtu nominací, ty byly pouze čtyři, a doporučení, kterých bylo sedm. Další tři doporučení pak přišla z krajských přehlídek, které nejsou přímo postupové na POPELKU Rakovník .

Praha – POPAD
Porota: J. Kodeš, M. Pokorný, O. Smrček, Fr. Zborník
1. doporučení: DS Kocábka Chocerady – Ďulík a Kokoláč
Klaunérie Jiřího Cinkeise Ďulík a Kokoláč nese všechny charakteristické znaky svého autora, a to v rovině autorské i herecké. Spolu s Martinem Kůrkou tvoří dvojici klaunů, kteří se stále hledají, stále se rozcházejí a stále se potřebují. Přestože se J. Cinkeis v rozhovoru po představení usilovně bránil jakémukoli vědomému tematickému zaměření své hříčky, expozice i některé opakující se motivy ve hře zřetelně napovídají tématu vzájemné pospolitosti, kamarádství, ne-osamění. Prostředky, jimiž oba klauni na scéně jednají, jsou jednoduché: v maskách klaunů si hrají se slovy, obracejí je naruby, stejně jako se nechávají zmást jejich původními významy. Slovo je silnou stránkou vystoupení, ale i některé situační gagy jsou funkční a oslovují publikum. Nepočetné dětské diváctvo Popadu sice nemohlo být nahrazeno vstřícnými dospělými, ale i tak bylo zřejmé, že komunikace nastolená většinou inteligentním humorem (často na principu dada) funguje. Klauni se tu ani nepodbízejí, ani neztrácejí kontakt s diváky. Až se Jiří Cinkeis nechá přesvědčit, že ani „myšlenka“ inscenace není proti jeho přesvědčení, mohla by vzniknout klaunérie nejen zábavná.

Praha – Karlínská Tříska
Porota: M. Schejbal, K. Fixová, M. Vokoun
1. doporučení: De Facto Mimo Jihlava – Zelené prasátko
Přirozená hravost, inteligentní humor a jednotný herecký styl založený na nadsázce, odstupu a komentáři patří k největším přednostem souboru De Facto Mimo Jihlava. To se opět prokázalo v jejich nejnovější inscenaci Zelené prasátko, která vznikla na základě literární předlohy Bély Horgase O zeleném prasátku, v dramatizaci, úpravě a režii Martina Koláře. Již v podtitulu Pravdivá pohádka ze života v přírodě aneb Na barvě nezáleží je obsažena jistá ironie a hyperbola, která se promítá do všech inscenačních složek, herectví jednotlivých protagonistů nevyjímaje. Hraní si a „pohrávání si“ s příběhem o zvířátkách v lese (vedle zeleného prasátka se zde objevuje i modrý kňour a tučňák!) a dvou loupežnících Šándora a Ištvána se stává, jak jsme ostatně už u toho souboru zvyklí, hlavním smyslem veškerého jevištního konání. A konání je to velmi zdařilé, včetně nenásilného a kultivovaného zapojení dětí do hry. I když původní základní příběh Zeleného prasátka nemá takové kvality jako jejich legendární Mrkvajzníci, můžeme směle říci, že soubor De Facto Mimo Jihlava opět dokázal, že patří k nejlepším na poli českého amatérské divadla hrajícího pro dětského diváka.
Další soutěžní inscenace: DS Rachtámiblatník Praha (ZUŠ Taussigova) se bohužel nemohl z důvodu onemocnění v souboru zúčastnit přehlídky s původně ohlášenou Popelkou a dovezl náhradní pohádku Bětuška a Kleofášek autorky Jindřišky Netrestové. Nástrahy problematické předlohy (neujasněnost charakteru jednotlivých postav, nahodilost a neuvěřitelnost některých motivací, mnohomluvnost atd.) se nepodařilo (a asi ani nemohlo) překonat režii (Antonis Arabadzis) ani celkem nadaným hercům.

Český Krumlov
Porota: E. Horáková, J. Hruška, F. Řihout
Bez návrhu
Program přehlídky otevřela inscenace souboru Ty-já-tr – CO?! Praha se svým provedením
„muzikálu“ tria Dubský, Neckář, Krečmar Kocour v botách. Ambiciózní inscenace zakopávala o svou předlohu, v níž absentovala jakákoliv dramatická výstavba a dramatický konflikt, který bývá páteří tohoto hudebně-dramatického žánru. Navíc se soubor nevyvaroval onoho dobového koloritu díla (myši na hrad, sametovost atd.) a škrty se jej nezbavil. Inscenátoři tak nesli na svých bedrech o jednu zbytečnou a nefunkční vrstvu více. Navíc jim kladou překážky i písně, které jednoznačně neposouvají děj a ve výsledku zatěžují temporytmus inscenace. Hravost souboru, touha po situaci a herecká, pěvecká či pohybová vyspělost souboru se prostě na předloze této kvality projevit naplno nemůže.
Další inscenací, která otevírala další den přehlídky v neděli dopoledne, byla pohádka Zdeňka Kozáka O ševci Ondrovi a komtesce Julince Divadelního souboru Tábor, o. s. Tento text jsme mohli vidět v úpravě a režii Václava Nováka. Novák se jako autor úpravy osvědčil a jako režisér nepropadl. Původní text zkrátil, zpřehlednil a úspěšně dovedl k odůvodněnému dobrému konci, jak tomu už v pohádkách bývá. Píši o tom proto, že u tohoto druhu textů, když už si jej inscenátoři vyberou, tomu tak rozhodně vždy nebývá a osobně považuji tuto úpravu kvalitativně za nadprůměrnou. Soubor zvládl tuto inscenaci i herecky vyrovnanými výkony. Přesto tu jaksi trčí jeden, který nemohu nezmínit, a sice Venduly Novákové v postavě komtesky Julinky. Je herecky poučený, propracovaný, s jasným dramatickým obloukem. Je převážně technický (v tom nejlepším slova smyslu) s malými příznaky herecké „machy“, kterých je třeba se do budoucna vyvarovat, neboť v těch se často utápí herecký talent. Přes všechna pozitiva inscenace si soubor volbou textu určil hranice, které na jeho půdorysu překročit nejdou. Tábor však nastoupil na úspěšnou divadelní cestu, která začala loňským Nepilem a letos nezklamal.
Posledním představením byla inscenace Divadélka Múzika Sezimovo Ústí s hrou Miloše Smetany Strašidla z Černého lesa. Tento mladý soubor pracující pod vedením Miloše Smetany je nám sympatickým, avšak pohybuje se spirálovitým způsobem v bludném kruhu. Víme, čím to je! Vědí to herci a ví to i Miloš Smetana! Je pouze na nich, jak si s tím poradí.

Radnice – Radnický dráček
Porota: M. Caltová, J. Kodeš, M. Stránský
Nominace: Na poslední chvíli ZUŠ Ostrov – Ostrovské pověsti
1. doporučení: DS M M Hranice u Aše – To už stačí, Kleofáši
2. doporučení: Studio Divadla Dagmar a pedagogické školy Karlovy Vary – Gek a Čuk
Nejvíce zdařilým představením se stala inscenace souboru Na poslední chvíli ZUŠ z Ostrova. Scénář pro jevištní převedení torza tří starých ostrovských pověstí vznikl kolektivně v dílně souboru. Režii skvěle odvedla vedoucí souboru Lucie Veličková. Parta mladých lidí využívá prostředků vyprávěného, antiiluzivního divadla. Pracuje s jevištní zkratkou a metaforou, a s laskavým humorem v kolektivních kreacích demonstruje v nadsázce pověsti o Kamenném kříži v Ostrově, O zlém skřítku, a o Ostrovské Černé madoně. Námitka by mohla znít, že soubor používá běžných „zuškovských“ postupů, v tomto případě je to však výkon poučený, invenční a záměrně vybudovaný, navíc předvedený s potřebnou hereckou jistotou a suverenitou.
Druhému v pomyslném pořadí se nejvíce zadařilo DS M M z Hranice u Aše. Vratislav Mikan st. napsal pro dva herce pohádku z čertovské školy To už stačí, Kleofáši. Sám ji zrežíroval a sympaticky hraje i čerta Kleofáše. Neméně dobře mu sekunduje i Michal Nechutný v několika dalších postavách. Jedná se také o vyprávěné divadlo, kdy se spolupracuje s dětským divákem (v Radnicích to vyšlo bez problémů), a které využívá i loutkářských postupů. Příběh začíná v čertovské škole, kde se vyučuje čertovským dovednostem, a těm kteří by se náhodou nechtěli učit se vypráví – zahraje odstrašující hrůzostrašná historka o tom, jak se čert Kleofáš polidštil. Škoda jen, že ono polidštění zatím souboru vychází jako náhoda a ne jako nutný a logický proces.
S napětím jsme očekávali, co mohlo oslovit Studio Divadla Dagmar na dobou poznamenané sovětské próze po děti A. Gajdara Čuk a Geg. Ukázalo se, že soubor se touto prózou nechal inspirovat opravdu jen vzdáleně. Dva mladí herci – M. Hniličková a F. Hnilička rozehrávají vlastní miniaturní příběh dvou malých kluků – různé variace na téma „jsem sám doma a nemohu se dočkat až budu moci jet za tatínkem“. Inscenace je plná báječných nápadů a hereckých dovedností. Oba aktéři nás přesvědčí o svých jevištních schopnostech, talentu a fantazii. Méně už o dětské osamělosti a touze být se svými rodiči. Jako by to vše, co vidíme, bylo paradoxně tomu dětskému světu osamění moc vzdálené.
Další soutěžní inscenace: DS Propadlo Plzeň – Dagmar Marovičová na motivy Jaroslava Schiebla: O čertu a loupežnících – z pověstí plzeňských, Divadelní studio D3 Karlovy Vary – Jan Drda: Hrátky s čertem.

Nový Bor – Dospělí dětem
Porota: E. Kodešová, D. Nová, M. Vik
Bez návrhu
Přehlídky se zúčastnily místo původních pěti soutěžních inscenací pouze tři. Nejprve účast odvolala 1.neratovická divadelní společnost z důvodu odjezdu představitele jedné z hlavních rolí do zahraničí. Druhý soubor DS Havlíček ze Zákup odřekl pouze jeden den před zahájením přehlídky pro vážné onemocnění herečky v hlavní roli. Na přehlídce kromě hostujících souborů zahráli novoborští NOPOĎ pohádku J. Koloděje Ježibaby z Babína, dále Takydivadlo při DDM Březiny inscenaci J. Vladislava Pohádka z Kufru. Nedělní ráno patřilo Divadelnímu klubu mladých při Obchodní akademii Česká Lípa s pohádkou Zdenky Horynové Moudrá ševcová. Žádná ze soutěžních inscenací ale nedosáhla takové kvality, aby mohla být doporučena na národní přehlídku.

Tanvald – O zlatý člunek města Tanvaldu
Porota: M. Kotisová, Jiřina Mayová, Štefan Pustai
Bez návrhu
XX. ročníku krajské postupové přehlídky Dospělí dětem v Tanvaldu se letos účastnilo pět souborů, ale jen tři byly přijaty jako soutěžní, neboť zbylé dva nesplňovaly propozice. Přehlídku zahájil soutěžním představením DS J.K.Tyl Lomnice nad Popelkou s pohádkou Jaroslava Koloděje Ježibaby z Babína. Scéna a rekvizity byly velmi dobře připravené k rozehrání pohádkového příběhu. Ten ale zůstal poněkud pod pokličkou, neboť sám text Jaroslava Koloděje je příliš zahlcen všelijakými motivy, které nepřináší žádné významy, nic neřeší a posléze se vytrácí. Pták Ohnivák a liška Ryška K.J. Erbena patří bezesporu ke skvostům české literatury. Text poskytuje nosný příběh i téma. Divadelní soubor Tyl Slaná u Semil však tyto možnosti moc nevyužil. Inscenátoři nevytvořili dostatek prostoru pro dramatičnost situací, chyběly vztahy, kouzlo, tajemství, napětí i láska. Všechno jen jaksi poklidně plynulo a přesto, že protagonisté velmi dobře mluvili, stávalo se slovo jen nezaujatou deklamací. Třetím soutěžním představením byly opět Ježibaby z Babína Jaroslava Koloděje, tentokrát v podání Divadelního souboru J.K. Tyl Josefův Důl. Opět jsme byli svědky poněkud nevzrušivého představení, přestože inscenace se nadpřirozenými bytostmi jen hemžila. Jako by všechno bylo jenom jako, nikomu o nic až tak nešlo, jen splnit požadavek textové předlohy bez vlastního zaujetí. Snad za to mohou ježibaby, že se na letošním soutěžním Tanvaldu moc neurodilo. Nevadí, příští rok bude určitě lépe.

Červený Kostelec
Porota: prof. J. Císař, prof. Fr. Laurin, J. Vosecký
1. doporučení: Divadelní spolek Jana Nepomuka Štěpánka Chrudim -The Canterville story
Chrudimská inscenace se opřela o základní kostru Wildeova textu a upravila si jej – citlivě, vkusně, nenásilně – pro potřeby souboru a s použitím současných prvků – slovních i nonverbálních – také jako text současný; rovněž vkusně a nenásilně. Rozvíjí tak v komediální úsměvné rovině jednoduchou příhodu téměř anekdotického rázu, která se občas vyznačuje lehkou, ale přitom znatelnou současnou vtipnou narážkou, aby neméně tak zůstávala díky wildeovskému půdorysu i u předvedení konfrontace mezi dvěma životními styly: staré dobré Anglie a razantní Ameriky. Je to živé temperamentní divadlo, které nepředstírá nic, na co nemá, ale i ve své jednoduchosti je divadelně poutavé.

Miletín – Miletínské divadelní jaro
Porota: prof. Fr. Laurin, A. Exnarová, J. Vosecký
Bez návrhu
Přehlídku zahájil domácí DS Erben Miletín s pohádkou Jaroslava Koloděje Jak čert vyletěl z kůže v režii Vladimíra Kněžourka. Pohádka začíná nápadem, kdy se král s generálem rozhodnou vyhlásit válku lepšímu království. Pak se ale pohádky pomotaly, objevila se řada motivů a dějová linie skončila jinde, než začala (řadou sňatků). Přesto je třeba konstatovat, že je pohádka inscenovaná vkusně, v hezkých kostýmech a odpovídající scéně a diváky potěší některé zajímavé herecké výkony.
Divadelní soubor Dolany přivezl do Miletína pohádku Zdeňka Kozáka Čáry báby Cotkytle v režii Lukáše Ludvíka. Soubor nás pokaždé potěší krásnými starými kulisami, i tentokrát jsme měli na co se dívat. Ale pokud jde o samotnou inscenaci, nezdařilo se souboru tak docela vystihnout nadsázku, kterou tato předloha vyžaduje – rozhodně to není pohádka pro malé děti, ale dílko trochu „šmrncnuté“ Cimrmanem. A tak, i když se herci snažili držet figury, vše se odehrávalo víceméně realisticky.

Havlíčkův Brod – Dospělí pro radost dětem
Porota: L. Richter, D. Weissová, J. Melena
Nominace: Šumavský ochotnický spolek – Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Na scénu, kde stojí jen štafle, napochodují s písní tři herci v kostýmech Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. Zjistí, že na pohádku je jich málo, a domluví tedy s dětmi dvě věci: že všechno bude „jako“, a že jim děti budou pomáhat. Pravidlo určující, kdy se použije prvé a kdy druhé, úplně zřejmé není a působí poněkud nahodile. A základnímu principu vytváření divadla „jako“ – na místě,
improvizovaně – protiřečí propracované instrumentální doprovody písniček z playbacku; zvlášť když je na jevišti používána skutečná kytara. Aktivizace dětí výzvami k pomoci či dokonce přímým vtahováním do rolí na jeviště vždy rozvolňuje a narušuje stavbu inscenace od temporytmu přes jednotlivé významy až po celý příběh a jeho smysl. Inscenace kolísá mezi hraním a hraním si, předváděním a „dováděním“. Odborná porota váhala mezi pojmy inscenace a představení, neboť rovina připraveného je vstupem nevypočitatelné dětské účasti a improvizace z toho vyplývající nutně oslabena ve prospěch momentálního, takže se dá očekávat, že jakékoli příští představení bude dost odlišné. V přehlídkovém představení měli inscenátoři v osobě chlapečka-prince obrovské štěstí: byl aktivní, ale spolupracoval ve smyslu situací, byl samostatný, ale ochotný respektovat pokyny tu a tam šeptem udělené. A právě spolupráce s dětmi je v této inscenaci tím nejcennějším. Prachatičtí dokážou s vkusem, vtipem a vnímavostí s dětmi komunikovat a vytvářet představení opravdu s dětmi a pro děti, aniž bychom měli trapný pocit zneužití či laciného ozvláštnění, dokážou brát do hry i vlastní vklady dětí a reagovat na ně. Připočítáme-li i uměřené herectví, inscenační nápaditost a funkční scénografii, šlo nepochybně o nejlepší z osmi soutěžních inscenací krajské přehlídky.
Další soutěžní inscenace: Doktorská pohádka (K. Čapek) DS J. Honzla Humpolec, Ženich pro čertici (H. Lisická a J.M. Bourek) DS J.N. Štěpánka Chrudim, Kocour v botách (J. Teper) DS Jiří Poděbrady, Treperendy (C. Goldoni) DS Tyl Čelákovice, Jak čert vyletěl z kůže (J. Koloděj) DS Erben Miletín

Třešť – Třešťské divadelní jaro
Porota: Vl. Zajíc, M. Kotisová, J. Brůček
Nominace: DS Vojan Libice nad Cidlinou – Měla babka čtyři jabka
Čtyři pohádky pro věkově nejmladší diváckou adresu z pera Vlastimila Pešky – O koblížkovi, O dědečkovi a kožíšku, O zlé koze a O veliké řepě – připravili Libičtí s chutí, nadhledem a láskou. Laskavost z této inscenace vyzařuje i tehdy, kdy hrdinou je záporák či záporačka, kteří jsou po zásluze potrestáni. Vojan při realizaci této inscenace učinil nový krok: vyměnil výrazové prostředky činohry za prostředky divadla loutkového a nutno podotknout, že je celkem zvládá. Zvolil látkové manekýny velikosti člověka, které si herci navlékají na boty a rukama animují hlavu a tělo. Čtyři pohádky jsou vyprávěny ve třech komunikačních rovinách. Otevření a mezihry na babky a dědky včetně písní jsou činoherní – zde zatím pokulhává temporytmus. Při vyprávění samotných pohádek režisér Vondruška kombinuje ztotožnění herce s postavou přes loutku. Vyznění doplňuje zcizujícími prvky. V realizaci jde o drobná vystupování z loutkové postavy a přestupování do dramatické osoby z ranku činoherního divadla – takže využívá předností obou principů zobrazování. Jistě, ne vždy a každému se daří tento divadelní postup přesně naplňovat, ale významově je smysl celku přesný. Nutno říci, že takto provedené pohádky jsou nejmladšími diváky bez problémů přijímány – dokonce s potlesky na otevřené scéně.
Další soutěžní inscenace: DS Domino DDM Pelhřimov – Sněhurka, nesmrtelná legenda pokračuje, Divadelní studio „V“ Brno – J. Čapek, J. Čadová: Pradědeček a loupežníci a DS NaKop Tyjátr Jihlava – Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ

Žďár nad Sázavou – Pohádkový mlejnek
Porota: R. Felzmann, J. Chalupová, R. Köttnerová, V. Müller
Nominace: Divadelní studio Dialog II Brno – Kocour v botách aneb Crazy výlet do barokní opery
Divadelní studio Dialog II z Brna, pedagogicky i umělecky vedené Miluší Kudličkovou, vyšlo z kvalit textu (dramatizace Pavla Cmírala, hudba Karel Cón), který lehce redukuje některé motivy z původní Perraultovy předlohy a dává jim básnivou odlehčenost. Tu pak umocňuje přepůvabná hudba, jež připomíná melodicky prostou lidovou píseň, avšak zdobenou rafinovaným ornamentem. Proto tvůrci zvolili podtitul Crazy výlet do barokní opery. Celé představení přehledně vypráví příběh kocourovy pomoci chudému chasníkovi, avšak motiv kocourova rozhodnutí pomáhat není rozveden. Hraje se v neutrální scéně, kde posunem paravánů, praktikáblu a příležitostným použitím látkové drapérie jsou odlišována jednotlivá místa děje, což především v závěrečných sekvencích je až nadbytečně ilustrativní. Zde je zádrhel, na němž se nemohla porota shodnout: k většině přestaveb je použita zcela odlišná, drsně diskotéková hudba, doprovázená razantním pohybem dvou téměř rokokově kostýmovaných baletek. Nejednoznačně vyznívá kontrast dvou základních hudebních rovin, snad to má vytvářet onen crazy dojem, avšak bez přímého vztahu k ději či myšlenkovému záměru. Všechny postavy se pohybují ve stylizovaných gestických schématech, připomínajících barokní malby či sochy. Dojem archaičnosti i jisté strnulosti zdůrazňuje použití masek u všech postav krom chasníka Kuby a princezny, tato dvojice má pouze nabílené obličeje. Může tak být naznačeno téma odlišnosti těchto dvou mladých a nezkažených lidí proti zkostnatělému světu majetných a mocných. Režijní záměr zařadit mileneckou dvojici Kuby a princezny do strnulé a konvenční sestavy královského dvora však nevyznívá dostatečně výrazně, což také způsobují temporytmické prodlevy v závěrečné části pohádky a především dvojí konec (nejprve vyznání lásky, svatba a pak teprve uzavření příběhu s kocourem). Vzhledem k tomu, že jsme viděli představení s kvalitními hereckými výkony, dobrou pěveckou průpravou i s důsledným aranžmá, lze předpokládat ještě přesnější režijní dotažení celé inscenace, která zaujala dětského diváka nejen výtvarnou a choreografickou pestrostí, ale také lehkým nadhledem při vyprávění celého příběhu.
Další soutěžní inscenace: Divadelní studio „V“ Brno – Jana Glazarová: O Budulínkovi, DS DK Žďár nad Sázavou – B. Němcová: Princ a Večernice, DS Tak jo Brno – Jana Blažková: Dárek z pekla, DS Jiří Poděbrady – Jiří Teper: Kocour v botách, DS NaKop Tyjátr Jihlava – Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ, Absolutní divadlo Brno – Miloš Břunda: Putování pohádkovým lesem aneb Perníková chaloupka, Prkno Veverská Bítýška – Iva Peřinová: O Kulišákovi, Umělecké centrum dětí a mládeže Havlíčkův Brod – Kolektiv souboru: Perníková chaloupka, Divadlo Dráček Brno – Vl. Novák, S. Oubram: Pohádka o Janíčkovi a Cecilce

Němčice nad Hanou – Hanácký divadelní máj
Porota: J. Kodeš, Vl. Zajíc, L. Vrchovský
1. doporučení: Divotadlo Otaslavice – Modré z nebe aneb Nelehký úděl pošťáka
2. doporučení: Klyh při TJ Sokol Lysice – Princezna Pampeliška
Hanáckého divadelního máje se soutěžně zúčastnilo celkem třináct inscenací. Sedm jich bylo adresováno dětem a šest dospělým.V linii pohádek, které soutěžily o postup na národní přehlídku Popelka Rakovník, jsme sice opět zaznamenali texty podprůměrné, nicméně čtyři soubory byly při svém dramaturgickém konání opatrnější a hlavně poučenější. Odbornou porotu potěšilo, že se objevila i málo hraná pohádka Jaroslava Kvapila Princezna Pampeliška. Inscenace jako celek je spíše kultivovaně vyprávěnou než divadelními prostředky zobrazenou pohádkou. Díky kvalitě textu a osobnímu přístupu každého účinkujícího, z nichž všichni hrají to, čemu opravdu věří, však dokáže zaujmout publikum různých věkových kategorií. Vydá-li se soubor Klyh cestou, na které bude každý na jevišti více hledat smysl svého konání ve vlastním nitru, dosáhne tato inscenace v účinku na diváka ještě většího úspěchu. Svoje kvality prokázalo i autorské dílo Kateřiny Palátové Modré z nebe aneb Nelehký úděl pošťáka
v podání souboru z Otaslavic. Dobrá a smysluplná pohádková předloha z dílny souboru. Pro jevištní ztvárnění zvolili otaslavičtí princip demonstrovaného vyprávění. Nicméně i pro poetiku demonstrace platí to samé co pro jiné styly, a sice to: že na divadle jsou nejdůležitější vztahy mezi postavami neboť z nich vyrůstají situace a ze situací téma, vnitřní smysl příběhu/pohádky. Vztahy a komponovaní situací se zatím objevují pouze v náznaku, jako tušené možnosti. Divadlu Hanácké obce Prostějov se bohužel nepodařilo jít nad předlohu a přehledněji interpretovat příběh J. Lady a A. Koenigsmarka Byl jednou jeden drak. Na druhou stranu připravil neurážející, poctivě nazkoušené představení, vyznačující se jistou mírou poučenosti (kostým, scéna, písně), představení, které je hrané s chutí a které místy přineslo příjemný a člověčinou vonící herecký výkon – princezna Anka, hraběnka Babáčková. Divadlo Zd. Štěpánka Napajedla si vybralo text J. Horáka a M. Medkové Zvířátka a loupežnice. Dobrá volba textu, skoro již zapomenutého, a jeho vhodná úprava pro potřeby souboru, to je pozitivum. Problematické zůstalo, jak byl text inscenován. Zvolený princip, který charakterizuje postavy zvířátek (v kostýmu i v hereckém projevu) je vnějškově účelový a odkazuje k divadlu hranému dětmi někdy z první poloviny dvacátého století.
Další soutěžní inscenace: Divadlo A.Vorla Křenovice – Zdeněk Kozák: Čáry báby Cotkytle aneb tři zlaté zuby děda Vševěda, Divadlo Dostavník Přerov – Jaroslav Koloděj: Jak se peklo zadlužilo a co z toho všechno bylo… a Divadelní a loutkový soubor Sokol Kroměříž – František Hrubín: Kráska a zvíře
Podrobněji o všech inscenacích němčické přehlídky se dočtete na www.amaterskascena.cz – viz článek Vladimíra Zajíce Hanácký divadelní máj 2008.

Slavičín – Valašské křoví
Porota: M. Schejbal, M. Vokoun, M. Ondra
Bez návrhu
O postup na Národní přehlídku divadla pro děti POPELKA Rakovník usilovaly na Valašském křoví dvě inscenace. Rozpačité přijetí Společenského klubu Lidečko a jejich Pohádky z Honzovy Lhoty (Milada a Jaroslav Bařinovi) způsobila kromě malé zkušenosti dětských herců i dospělých inscenátorů především nekvalitní textová předloha. Příběh se jevil jako slepenec útržků ze všech možných českých pohádek. Neskýtal v podstatě žádný dramatický děj, o všem se jen mluvilo a děj samotný jako by probíhal někde za jevištěm. Ani zarámování pohádky do jarmareční kramářské písně inscenaci nepomohlo, a bylo spíš na obtíž.
V druhém případě můžeme naopak mluvit o velmi silném literárním základu. Malá scéna Zlín oživila na jevišti důvěrně známé postavičky Josefa Čapka. Inscenace Pejsek a kočička trochu jinak ovšem nevyužila potencionálu ani samotné předlohy, ani zvolené cesty divadla na divadle. Hravost a nápaditost, která by se dala očekávat, se omezila na poloiluzivní používání několika málo rekvizit a hlavní (v podstatě jediný) scénografický prvek – dvojpatrová dětská postel – také nebyla využita nikterak zajímavě či neokoukaně. Největším zklamáním bylo charakterové uchopení hlavních postav Pejska a Kočičky. Těžko říci, jestli je na vině režijní záměr či herci sami unešeni jevištní akcí postupně posunuli postavičky někam jinam, ale obě zvířátka vyznívají ve zlínské inscenaci vyloženě nesympaticky. Zlá, do sebe zahleděná, až narcistická Kočička využívá hloupého (chce se mi použít blbého), ale dobrosrdečného Pejska, aniž by si toho všiml. Nikdo nechce souboru upírat právo na interpretaci, ale u souboru takových hereckých kvalit je tohle snad trošku škoda.

Karolinka
Porota: prof. J. Císař, Vl. Fekar, J. Štěpánek
Bez návrhu
Přehlídky se nezúčastnil žádný soubor, který by usiloval o postup na POPELKU Rakovník.

Ostrava – Dospělí dětem
Porota: L. Lázňovská, L. Vrchovský, D. Zakopal
Bez návrhu
O postup na národní přehlídku se ucházelo pět inscenací. Pohádku Pejsek a Kočička podle předlohy Karla Čapka v úpravě a režii Petra Spurného uvedla Divadelní společnost Jitřenka Ostrava-Poruba, hru Komu straší ve věži, kterou pro Šermířskou a divadelní společnost Divadlo bez střechy Ostrava napsal a sám také režíroval František Janeček, DS Magnet Bruntál přivezla autorskou pohádku Jak Zuzanka malovala v podání autorky Dany Šenkyříkové, která soutěžila i s Pohádkou o velké řepě. Pětici uzavřelo Lidové divadlo Krnov se hrou Patálie s hloupým vlkem v režii Tomáše Marka.
Ukázalo se, že amatérské divadlo hrané dospělými pro děti v Moravskoslezském kraji stále stůně na nedostatek dobrých dramaturgů. Herecké talenty se najdou v každém soutěžícím souboru, ale lidé schopní posoudit kvalitu textu a jeho adekvátní zpracování zde chybějí ze všeho nejvíce. Potěšujícím faktem je, že po několikaleté systematické činnosti lektorského sboru všem zainteresovaným dochází důležitost žánru a odpovědnost všech, kteří dětem pomáhají orientovat se ve světě a nalézat cestu k tvůrčí hře, kráse a magii divadla. Lze jen doufat, že další, o něco více potěšující výsledky amatérských divadelníků v jedné z nejdůležitějších činností na jevištích, hraní pro děti, se v Moravskoslezském kraji brzy dostaví.

Rakovník – Wintrův Rakovník
Porota: M. Schejbal, K. Fixová, M. Strotzer, J. Šotkovský
1. doporučení: DS Tyl Rakovník – O tlusté Matyldě aneb Slepiččí intermezzo
Text pohádky Jana Šváchy O tlusté Matyldě aneb Slepičí intermezzo byl již právem oceněn jako nesporná hodnota českého amatérského divadla pro děti. Objevný příběh, neotřelé postavy spolu s nečekaným rozuzlením, to jsou jen některé z deviz tohoto textu. Inscenace rakovnického Divadelního spolku Tyl (režie rovněž Jan Švácha) však zatím zůstává kvalitativně za svou předlohou. Nedůsledné režijní akcenty klíčových dějových faktů, mnohdy nemotivované jednání postav a neúměrně pomalé tempo jsou hlavními problémy inscenace jinak v zásadě sympatického hereckého kolektivu. Jsme však přesvědčeni, že zmíněné nedostatky jsou v řadě případů poměrně snadno odstranitelné, a to včetně sjednocení hereckého stylu.

Louny – Lounské divadlení
Porota: M. Strotzer, P. Michálek, L. Valeš, V. Valešová, M. Nečesaná, M. Zikmundová
1. doporučení: DS Scéna Libochovice – Hrátky s čertem
Divadelní soubor Scéna Libochovice vystoupil se svým nastudováním hry Jana Drdy Hrátky s čertem. Režisér Jaroslav Kodeš provedl dramaturgickou úpravu textu. Poměrně košatou textovou předlohu zkrátil, aniž by však jinak do ní zasahoval či jí vtiskl nějaký aktualizující významový přesah. To nečinil ani při budování inscenace, a tak její vyznění zůstává spíše v obecné nezpřítomňující rovině a míří především k dětskému publiku. Na představení byla oceněníhodná poučená režijní, či lépe režijně-pedagogická práce (čestné uznání za režii) a nad jiné v přehlídkovém kontextu práce scénografická (cena za nejlepší scénografii Jiřímu Chadrubovi, Jaroslavu Kodešovi a Olze Psotové). Početný vícegenerační soubor má dobré typové obsazení, a toho také plně využívá. Přes výrazný posun v herecké práci mnoha jeho členů, za nímž stojí režijně-pedagogické vedení, nelze pominout jisté rezervy. Ty jsou především v důslednějším jednání některých herců v daných situacích. Namnoze se hrál výsledek a ne proces, což se odráželo negativně v temporytmu inscenace. Představení vévodil Jiří Dědourek, který vytvořil svébytnou postavu Martina Kabáta. Velice zdařile se vypořádal s postavou Otce Školastyka Zdeněk Zvěřina. Kořením představení byly kreace Sylvie Konšelové coby režisérem připsané Čertovy kuchařky.

Hodonín – Mumraj
Porota: Z. Čecháček, P. Pinkasová, J. Cindlerová, M. Maryška, V. Michal)
1. doporučení: DS O.S. Thalia Vyškov – Kuře Čtvrtka
Na motivy poměrně kruté španělské pohádky o nelehkém životním trmácení nemilovaných a vysmívaných outsiderů vytvořily režisérky Olga Pitelová a Ivana Šmelová s výhradně ženským ansámblem nedlouhé, spádné nastudování nazvané Kuře Čtvrtka. Dramaturgicky neotřelý námět sledoval osud zahořklého, těžce handicapovaného, částečně vlastní vinou zahubeného a upečeného opeřence, který však díky laskavému větru smírně končí na kostelní věži jako korouhvička.