Texty: ČÁPOVÁ, Jitka: Když se hraje Duhové divadlo. AS 2008, č. 4, s. 53.

Když se hraje Duhové divadlo

Jitka Čápová

Jaké to je, když se sejde 186 herců ve věku 10–18 let v Písku? Jaké to je, když pubertální mládež hraje 2200 let starou hru, jejímž autorem je sám Plautus ? A jak to všechno vypadá z hlediště? Kdo z vás má rád divadlo, může tohle všechno zažít na Duhovém divadle. Již tři roky po sobě probíhá začátkem června v Písku tato celostátní dětská divadelní přehlídka představení waldorfských škol a regionálních dětských souborů. Pořádá ji Sdružení rodičů a přátel Svobodné waldorfské školy v Písku.
Myšlenka na pořádání akce se zrodila při setkávání pedagogů waldorfských škol na vzdělávacích seminářích. Dramatická výchova má totiž v této pedagogice své nezastupitelné místo. Je používána jako přitažlivá a funkční metoda v nejrůznějších předmětech, např. včetně fyziky a biologie. Ale to byste museli vidět na vlastní oči a ještě lépe zažít na vlastní kůži. Již v první třídě žáci nacvičují krátké scénky a vyvrcholením dramatické práce je nastudování rozsáhlého představení v osmé třídě. Zde se přistupuje zejména ke klasickým hrám. V Písku to byly za poslední roky tituly jako Strakonický dudák, Sen noci svatojánské či Dalskabáty hříšná ves. Takové představení trvá pak hodinu a Dalskabáty dokonce dvě hodiny deset minut. Sami uznáte, že bylo jen otázkou času, kdy dozraje myšlenka a potřeba předvést výsledky svého úsilí nejen rodičům v rodném městě, ale i kolegům z jiných waldorfských škol v republice a zároveň zhlédnout dílo kolegů z jiného kraje. A tak se zrodilo Duhové divadlo. Písecká waldorfská škola je nejstarší školou tohoto typu v republice a zrovna divadlo je naší srdeční záležitostí, takže jsme se chopili iniciativy.
A jaké bylo letošní Duhové divadlo? K vidění bylo 18 představení na třech scénách, další dvě představení zhlédly děti z waldorfské MŠ Sluníčko a senioři v domovech důchodců.
Letošní programová nabídka se od loňské dost lišila. Snad jen hostitelská Svobodná škola zůstala ve svých třech představeních věrná klasickým divadelním hrám. Zbytek republiky (9 souborů) sáhl většinou k autorským hrám, často se sami herci podíleli na scénáři. A jelikož jedním z hlavních cílů přehlídky je sám proces tvorby inscenace, dá se říct, že děti se zapojily více než loni.
Konkrétně k vidění byla tato představení waldorfských škol: ZŠ Příbram 3. tř. – Hra o Josefovi, starozákonní příběh o životě Josefa; ZŠ Semily 8. tř. – Thanks god it’s Friday (Díky Bohu, že je pátek) – příběhy vyprávěné americkými černochy na počátku 20. století; ZŠ Brno 9. tř. – O princeznách trochu jinak – loutkohra, ve které se setká řada princezen, kterým by se to jinak nepodařilo; ZŠ Ostrava 7. tř. – Hra na obchod – veselohra; ZŠ Svobodná Písek 7. tř. – Parsifal – rytířský příběh; ZŠ Svobodná Písek 8. tř. – Komedie o hrnci – sloužila Molièrovi jako základ pro Lakomce; ZŠ Svobodná Písek 9. tř. – Dalskabáty hříšná ves – loutkohra, variace na loňské téma; SŠ Ostrava – Akvárium – v akváriu nežijí jen sladkovodní ryby, ale filmové hvězdy.
Představily se i dvě inscenace regionálních dětských souborů: DDM Písek – W.S.W. – jaké jsou ženy v dílech W. Shakespeara; DS při SUD Č. Budějovice – Tramvaj – etudy z obyčejného dne v obyčejné tramvaji.
Letošní novinkou bylo vystoupení profesionálního hosta – mima Michala Hechta. Jeho pantomimické etudy nenechaly žádnou bránici v klidu. Všichni se pak těšili na pantomimické workshopy, které s ním druhý den probíhaly. Daly účastníkům velkou inspiraci a chuť do další dramatické práce.
Za organizátory věřím, že příští, 4. ročník nenechá milovníky divadla v klidu a přijdou v hojném počtu. Myslím, že takový pěkně zvládnutý čtrnáctiletý Parsifal není často k vidění.