Texty: Louny, PAVEL, Tomáš: Tradiční i inspirativní Louny - Začarovaný les. Loutkář 2008, č. 3, s. 128-192.

Jako první se představil domácí Spolek loutkářů Louny s inscenací hry Karla Schmoranze Začarovaný les, v adaptaci a režii Vladimíra Vernera. Tato inscenace jistě patří k tomu lepšímu, co lounští v posledních letech vytvořili. Zejména hudba byla tentokrát dobře integrovaná. Lounští mají totiž dvě lásky - loutkové divadlo a country hudbu - a oboje se stále snaží nějakým způsobem spojit. Ne vždy je ale výsledek uspokojivý. Letos se podařilo zapojit hudební plán do inscenace logickým a velmi příjemným způsobem. Vznikl tak jakýsi minimuzikál, kde písničky posouvají děj a hudba není jen ve funkci „podkresu“, ale buduje atmosféru a je jednající součástí inscenace. Škoda jen, že se nepodařilo lépe vypracovat i choreografii hudebních „čísel“.
Lounští loutkáři dostali celkem tři ceny. Vedle Radima Nového, autora hudby, to byl V. Verner za roli Čaroděje a celý soubor byl oceněn za scénografické řešení. Soubor používá fundusové marionety a tentokrát se mu podařilo najít jednoduchý, ale funkční klíč k výpravě. Ta byla výtvarně citlivá k loutkám a přitom nápaditá. Zejména řešení prvního jednání, které se vlastně celé odehrává ve tmě, mělo opravdu noční atmosféru, aniž by utrpěla viditelnost a přehlednost. Jediné, kde si porota kladla větší otázky, byla Vernerova adaptace - i ta jistě patří k tomu lepšímu z dosavadních šesti autorských pokusů, ale nelze nevidět její občasnou zkratkovitost a zestručnění hraničící s plochostí, nebo ne vždy vhodné aktualizační vtípky (i když v daleko menší míře, než v minulosti). Na druhou stranu nelze pominout osobní a nadějný
vývoj tohoto autora.