Texty: EXNAROVÁ, Alena: Turnovský Drahokam - Popředu, pozpátku, povídám pohádku. Loutkář 2008, č. 3, s. 126-128.

Posledním soutěžním představením bylo Popředu, pozpátku, povídám pohádku Loutkářského souboru Uzel ZUŠ Chlumec nad Cidlinou. Když se předloni soubor představil s Pohádkami o prasátkách, vyčítali jsme jeho vedoucí Romaně Hlubučkové, že je příliš vidět, že pohádky vznikaly samostatně a teprve potom byly poskládány do celku. Výraznou kvalitou letošní inscenace je mimo jiné právě fungující celek. Legrační či téměř nonsensové předlohy jsou ztvárněny nápaditě, prezentovány svižně a končí dřív, než se nápady vyčerpají. A je evidentní, že na vzniku inscenace měli interpreti svými nápady, citlivě usměrňováni svou vedoucí, nemalý podíl. V úvodu nás nutí dívka vyjádřit se, zda chceme či nechceme vyprávět pohádku (zapomněla jsem o čem, ale to není podstatné), a kladná i záporná odpověď je špatně (tento atak v podstatě předznamenává charakter následujících pohádek), ale pak ji naštěstí odvleče kolegyně a zapojí mezi ostatní, kteří společně vyprávějí nejprve pohádku o dvou myškách (kornoutové loutky na stole), z nichž jedna uhořela, a co si kvůli tomu udělaly všechny předměty či živočichové, kteří se o tom dozvěděli (leporelo s pohyblivými částmi). K překlenutí přestavby dvě dívky pomocí nitě a prstýnku předvádějí ve vtipných variacích
postupné přecházení oveček přes lávku. Poté se dostáváme k stínohře, kde se odvíjejí další tu více tu méně vtipné sekvence. Stínohra by ještě potřebovala zpřesnit, protože i když jsme vnímali představení jako ucelené, jeho první část je zatím přece jen razantnější a výraznější. Ale pobavili jsme se, ocenili soubor za inscenaci a rádi ho doporučili na 1. - 2. pořadí k postupu na LCH.