Texty: KOSOVÁ, Petra: Pimprlení v Plzni. Loutkář 2008, č. 3, s. 140.

PIMPRLENÍ V PLZNI
Opět chudý na počet přihlášených souborů byl letošní ročník plzeňské loutkářské přehlídky Pimprlení: byly čtyři. Ani se nedá mluvit v pravém slova smyslu o „západočeské“ přehlídce, přestože je společná pro Plzeňský i Karlovarský kraj. Ač se organizátor - o. s. Johan - snažil motivovat
další soubory k účasti, nakonec byla přehlídka takřka čistě plzeňská. Jako první se představil LS Střípek v pátek večer v domácím prostředí,
tedy ve svém divadélku v prostorách 1. ZŠ v Plzni-Bolevci s novou autorskou hrou vedoucí souboru Ivany Faitlové Hotel Beránek. Tedy s příběhem o neposlušných jehňátkách, vlcích a příliš zaměstnané babičce, která nakonec přijde na to, že by si pro svá vnoučata měla udělat čas.
Inscenace se na přehlídce představila krátce po premiéře a čerstvost kusu byla znát. Text je nabitý „ovčími“ vtípky, někdy se ale vleče, zbytečně
vysvětluje, zdržuje spád děje a říká si o další škrty. Problematické jsou i sborové výstupy vypravěčů, které nepůsobí přirozeně a dále zdržují, někdy i komentováním příběhu, jehož může být divák svědkem v akci. Soubor si po počátečních problémech nakonec vyrobil výpravu i loutky
sám pod vedením Ivany Faitlové. Přesto dokázal vytvořit několik zajímavých hracích prostorů, jejichž další možnosti herci jistě ještě objeví. Diskutovalo se také o materiálech použitých na loutky, v tomto případě maňásky. Maňasové si říkají o akčnost a údernost, ale měkké a poddajné provedení loutky zpomalilo a propůjčilo jim někdy i nechtěnou nemotornost. Materiál vadil zvláště v případě vlčích predátorů s papírovými zuby, kteří příliš velký pocit nebezpečí a ohrožení nevzbuzovali, spíše sympatie. Diskutovalo se také o málo zlobivých jehňatech. Takové byly zhruba připomínky k další práci souboru. Přesto Střípek už na oblastní přehlídce nabídl celistvou a zábavnou inscenaci. A jelikož z předchozích zkušeností víme, že bude soubor na novém titulu dále pracovat, doporučila porota ve složení Máša Černíková, Jakub Doubrava a Petra Kosová Hotel Beránek na postup na národní přehlídku Loutkářská Chrudim.
Druhé doporučení získal nováček, soubor Hlína, který na Pimprlení představil adaptaci komiksu Františka Skály Velké putování Vlase a
Brady. Bytové divadlo složené z příznivců soukromé plzeňské ZUŠ Trnka hrálo původně tento kus pouze pro své děti. Napoprvé jim na jevišti
chyběly skříně na odkládání rekvizit a průsvit dveří na promítání a stínohru, ale nakonec si poradili a získali si publikum insitním loutkářstvím,
kouzlem chtěného i nechtěného, místy hi-tec punkovým přístupem a osobitým respektem vůči výtvarné stránce předlohy. Ve výsledku
půvabně interpretovali Skálův komiks s jistou ležérní poetikou přitakávající poetice předlohy. Důslednost ve výtvarném pojetí scény a loutek,
využití projekce a originální interpretace - to vše vedlo porotu k doporučení tohoto souboru na LCH. Porota věří, že případné zařazení do programu LCH bude pro soubor Hlína impulsem pro další práci s loutkou, rekvizitou a konečně i s vypracovanou, leč málo stabilní scénou.
Jako třetí se v Dialogu představil soubor Sredni Vaštar, který tvoří trojice absolventů Ateliéru dramatické výchovy při Pedagogické fakultě Západočeské univerzity. Konkrétně představil inscenaci s názvem Odysea A. (Jak být kompatibilní), jejíž text soubor sepsal na motivy hry čtyřiačtyřicetileté německé dramatičky Dey Loher Adam Geist. Sáhli po autorce tvrdšího kalibru, do jejíchž textů se pouštějí obezřetně velmi zkušení divadelní tvůrci; tedy sousto takřka k zalknutí. Stručně řečeno, představili nám příběh sociálně vyloučeného jedince, který se při své životní pouti propadá do nejrůznějších společensky závažných problémů: komplikované rodinné a další mezilidské vztahy, drogy, válka na Balkáně a podobně. Sredni Vaštar vzal na sebe velmi těžký úkol poprat se s v krátkém čase s mnoha celosvětovými problémy a v honbě za tolika zajíci nakonec ztrácel dech a sílu. Byť zvolil výtvarně i divadelně často velmi zajímavé přístupy. Pěkné a některé hodně stylizované loutky (jedna má například podobu černého hada s lidskou hlavou) nebo scénografické kouzlení s bednou od piva s využitím světel a stínů patřilo k největším zážitkům z představení. Jenže: ačkoli soubor na začátku příběh nastavil odlehčeně, vtipně i mrazivě jako předmět zkoumání team-buildingu, klíč v podobě tohoto rámování brzy po začátku prakticky zahodil, a tím příběh neúnosně zatěžkal a zbavil ho důležité roviny a kontrastu. Porota nakonec udělila souboru Sredni Vaštar Čestné uznání za upřímný pokus o uzvednutí díže světa tíže.
Pimprlení uzavřelo svérázné sólové vystoupení Romana Černíka, který se v něm přihlásil ke svému současnému domovu, vsi Touškov poblíž
Plzně. Jak jsme se prostřednictvím krátkého vyprávění s projekcí, rodinným divadlem a postavami Johanna, Wolfganga a Goetha dozvěděli, pamětihodností vsi Touškov je pamětní deska ke 130. výročí úmrtí velkého německého spisovatele, s českým, dříve patrně německy psaným textem, která patří k dosud neobjeveným regionálním kuriozitám. Proto porota udělila Romanu Černíkovi Čestné uznání za podporu lokálního patriotismu.
Plzeňská přehlídka nakonec malý počet souborů důstojně ustála. Už proto, že se ve všech případech jednalo o rozdílné přístupy k loutkovému divadlu. Ve výběru byla ucelená inscenace s vystavěným příběhem a posláním (Střípek). Viděli jsme nonsensový příběh lehce nonsensově hraný a užasli nad tím, jak může bytové divadlo pobývat na jevišti (Hlína). Zjistili jsme, že se loutkové divadlo neodříká ani současných, společenskokritických témat (Sredni Vaštar), ani témat úzce lokálních, formulovaných v absurdní hříčce (Černík). Poctivost, pracovitost a invence v přístupu k divadlu byla všudypřítomná. Odtud spokojenost poroty.
Komorní atmosféra dala - jak je v Plzni dobrým zvykem - volné pole pro skutečně pracovní diskuse, soubory se zajímaly o připomínky ke své
práci, takže debaty byly názorově otevřené a smysluplné, účastnili se jich i diváci a zcela se obešly bez uražených scének a ventilací nepochopených ambicí.
Pravda je, že i přes výše uvedené pochvalné řádky není slabé obsazení přehlídky moc dobrou vyhlídkou do budoucna. Jistě, chyběly stálice,
jako jsou Rámus, Pachýř Pačejoff, mladí lidé z líhně Dany Jandové. Chce to ale další nováčky. Tak snad se Hlíně zalíbilo i mimo byt. A do blízké i vzdálenější perspektivy jsou poněkud houfnější nadějí absolventi Ateliéru dramatické výchovy: sami o sobě i jako pedagogové. Jestli to je nebo není naděje jalová, uvidíme v dalších ročnících Pimprlení.
Petra Kosová (and company)

Ocenění:
LS Střípek - Ivana Faitlová: Hotel Beránek - doporučení na LCH
Divadlo Hlína - František Skála: Velké putování Vlase a Brady
- doporučení na LCH