Texty: Olomouc, Čechova Olomouc 29907 . Vidlař, J.: V Olomouci bylo zase fajn. Loutkář 2008, č. 1, s. 8

18. ročník Čechovy Olomouce byl uspořádán tradičně - do dvou víkendových dnů se doslova vtěsnalo 8 představení. Přehlídka oslovující dětské
publikum nebyla letos tak bohatě navštívená věrnými diváky, kteří jsou jistě pozornými kritiky pravidelných představení Kašpárkovy říše. O
to víc přijelo nadšených loutkářů z Čech (Jitřenka z Mladé Boleslavi, Jiskra - Praha Kobylisy, Srdíčko - Vysoké Mýto a Před Branou - Rakovník)
a z Moravy (Rolnička - Kopřivnice, Sokol - Přerov, Starost - Prostějov a domácí Kašpárkova říše).
Dramaturgická volba byla zase dostatečně pestrá - dvě hříčky Vojtěcha Cinybulka, jedna z tvorby Františka Čecha, dramatizace pohádky Jana
Wericha, autorská práce Petra Slunečka, zkušeného Jiřího Davídka, dramatizace Karafiátových Broučků (z pera Mirky Nohelové) a jeden pokus
o francouzskou hříčku - rakvičkárnu E. Ducreta. Bylo chvályhodné, že se loutkáři mohli pobavit několika dramaturgicko-autorskými pokusy. No,
pobavit… Spíš se poučit, jak je náročná dramatizace klasické pohádky a korektura původního textu, nebo co vznikne, když se předloha stane jen určitou inspirací a převládne pouze snaha o převedení do současnosti.
V průběhu této příjemné přehlídky by jistě aktivní loutkáři přivítali možnost rozprav s lektory o zhlédnutých představeních. Formou určité porady
řešící úskalí jednotlivých her by dvoudenní program získal na pestrosti a snad by byl i tímto zajímavější a přitažlivější. Inscenační provedení mnoha her mělo jedno společné - absenci nápaditosti, divadelní fantazie spojené s využitím možností loutkohereckých disciplín. A nebylo jich málo: hra s maňásky klasickými i dvouručními, kombinace herců a loutek v černodivadelním prostoru a hra s marionetou. Režisér by měl podle žánru, stylu hry a inscenace určovat techniku loutek s jejich specifickými možnostmi a také počítat s úzce navazujícími schopnostmi animátorů loutek. Ne vždy a ne všichni režiséři přehlídkových představení přesvědčili loutkoherce k precizním a působivějším výkonům. O kolik akčních zážitků ochudili diváka pouhým verbálním popisem klasického loutkářského efektu (kupříkladu - rozbouřené moře, šlehání blesků v těžkých mracích, zkáza primitivní bárky ve vlnách). Ne vždy se také podařilo prospěšně skloubit novodobou techniku s celkovou koncepcí díla (filmová projekce, používání mikroportů). Všechna představení však nějakým poznáním festival obohatila.
Neodmyslitelnou součástí bylo vydání bulletinu o scénografii. Škoda, že divákům nebyly k dispozici programy k některým inscenacím.
Výrazným obohacením sobotního večera byl inspirující, přehledný seminář manželů Pavly a Slávka Kuschmitzových o technologii loutek, o jejich
funkčním využití, o spojení scénografie a výtvarného stylu. Předvedené technické a technologické ukázky měly u posluchačů ohromný ohlas.
Celkovou příjemnou atmosféru dotvářela svým klidem, ochotou a přehledem pánská část techniků pod vedením principála Zdarka Popa. Zachována byla i tradice výborné gastronomické nabídky z kulinářské dílny dámského kvarteta Kašpárkovy říše.
Jaroslav Vidlař