Texty: TEJNOROVÁ, Petra: 57. Loutkářská Chrudim – kapitoly z loutkorybaření - HUGO. AS 2008, č. 4, s. 31.

Naštěstí, když se Hugo ráno probudil, zjistil, že se proměnil… a máme tu Franka Millera celého komiksového světa, tedy další v pořadí, tentokráte inscenaci Teatra Hugo Semily s názvem HUGO (Jan Mocek a kol.) Jsou to čerství absolventi ZUŠ Semily a jejich kamarádi. V inscenaci sledujeme proměny hlavního hrdiny Huga a jeho cestu v našich každodenních životních stereotypech. Hugo pro mě měl jedinečný divadelní styl. Rovněž pro mě bylo radostné, že inscenace začala fundamentálně pracovat s metodou divadelního střihu. Překvapivé bylo nadšení souboru, jeho souhra a herecká energie. V celém souboru se kumuluje opravdu velká divadelní energie udržující napětí, které jde jen směrem vzhůru. Pavel Martinec hraje sice jen obličejem a gesty – přesto je jeho projev naprosto přesný, precizní, plný vnitřní herecké energie a napětí. Samozřejmě mě potěšila i jejich divadelní hravost. Na diskuzi se hovořilo o tom, že inscenace má v podstatě dvě části – nejprve část, ve které jde zejména o vztahy postav a vlastních jmen, a pak druhou část, tzv. symbolicko-imaginativní. Hovořilo se o tom, jak má divák jít s představením dál, když je pro něj v první řadě rozehráno rozplývání se ve světě slov, které ostrým střihem přejde do roviny symbolické imaginace – kterou najednou (zdá se) jakoby nelze plně vnímat, číst ji jako část první. Jde možná jen o to, že jazyk nové formy není nějakým způsobem exponován. Tím pádem by postačilo dát divákovi klíč k tomu, jak číst tento (pro něj) nový jazyk, novou formu, druhou část inscenace. Ale zas na druhé straně mi HUGO přijde právě tímto inspirativní a zajímavý. Připomněl mi tvorbu některých zahraničních choreografů, kteří rádi pracují s protikladnými nápady, ale i s protikladem divadelní formy v rámci jednoho inscenačního celku. Na diskuzi se hovořilo ještě o základním pocitu některých diváků, že ač dění na jevišti bylo někdy nepřehledné a nepochopené, přesto stále bavilo. Slova nás ničí, pohlcují nás. Každý našel svůj výklad. Herci dobře cítí publikum. Pro některé to byl nejvýraznější zážitek letošní Loutkářské Chrudimi.