Texty: STROTZER, Milan: Ivana Veltrubská a divadlo očima dětí. AS 2008, č. 4

Ivana Veltrubská a divadlo očima dětí

Milan Strotzer

Na národní přehlídce amatérského divadla pro děti Popelka v Rakovníku jsou běžnou součástí rozborových seminářů reflexe dětí zprostředkovávané lektory, kteří jsou k práci s dětskými skupinami organizátory speciálně vyhledáváni a přizváni. Nejde o práci jednoduchou, neboť k ní musí mít dispozice vyžadující erudici hned několika profesí, nejlépe pedagoga, psychologa a divadelníka zároveň. Nejde totiž o pouhé zachycení verbálních sdělení dětí k té které inscenaci ve formě líbilo nelíbilo, ale o dobírání se vnímání artefaktu divadelního představení dětmi nepřímými metodami tak, aby výstupy byly co možná nejobjektivnější a měly kýženou vypovídací hodnotu.
S touto, dnes samozřejmostí, začal při prvních ročnících národní přehlídky v Ostravě tamní psycholog PhDr. Jan Rychnovský. (Přehlídka měla svůj první ročník v Kralupech nad Vltavou a pak putovala přes Ostravu, Stráž pod Ralskem do Rakovníka.) Podstatnou roli však v tomto snažení o fundované získávání poznatků o vnímání divadla dětským publikem a působení divadelního představení sehrála psycholožka a divadelnice PhDr. Ivana Veltrubská z České Lípy. Událo se to především na půdě Femadu v Libici nad Cidlinou v letech, kdy byl vymezen jako festival a dílna divadla pro děti (1990–2000). PhDr. Ivana Veltrubská vystřídala svého předchůdce již na přehlídkách konaných ve Stráži pod Ralskem a stala se na dlouhá léta nejmenovaným leaderem odborníků, kteří na divadelních přehlídkách pracovali se skupinami dětí. V této roli absolvovala i několik ročníků rakovnické Popelky až do chvíle, kdy ji soukromá praxe psycholožky nedovolovala nadále se věnovat této bohulibé činnosti. Dříve, než opustila práci s dětmi na divadelních přehlídkách, která poskytla množství zajímavého materiálu a poznatků, byl pojat záměr zachytit je písemně a vydat je jako publikaci pro potřeby tvůrců divadla pro děti. Ostatně již v době konání posledních ostravských přehlídek se uvažovalo stejně, leč zůstalo u pouhého záměru.
Pro Ivanu Veltrubskou nastala chvíle váhání nad oprávněností takového kroku a poté i nad formou jakou jej učinit. Posléze toto váhání překonala potenciální autorka výrokem: „Ptejte se, položte mi otázky a já se na ně pokusím odpovědět“. Požádal jsem tehdy některé své spolupracovníky, odborníky na divadlo pro děti, aby formulovali své otázky či teze. Vyhlásil jsem anketu v deníku Loutkářské Chrudimi. Otázek ani tezí jsem však nedošel. Nakonec mi nezbylo, než abych je nakladl sám. Nebyl jsem přitom však tak docela osamocený. Pomohli mi přitom nepřímo všichni, kdo se zúčastňovali diskuzí na Femadu či rozborových seminářů na Popelce. Evokoval jsem ve své mysli vše, čeho jsme se snažili dobrat, co jsme chtěli utřídit, pojmenovat, vzpomněl na výjimečné a překvapivé dětské reflexe. Otázky jsem předal autorce, ona odpověděla. Tak vznikla knížka otázek a odpovědí, uvozená teoretickými východisky a vývody a popisem metod, jichž bylo užito při práci dětmi. Vyšla pod názvem Divadlo očima dětí v IPOS-ARTAMA v roce 1995 jako výsledek zhruba osmiletého bádání.
Ačkoliv Ivana Veltrubská v současnosti sféru divadla pro děti neobhospodařuje, mělo by zůstat v paměti, že se přičinila o to, že se divadelníkům dostalo do rukou odborně podložené, praxí ověřené sumy poznatků, která je nedocenitelnou pomůckou pro jejich práci směřovanou k dětskému publiku, tedy pokud se jí chtějí věnovat s plnou vážností. Nejsem si jist, zda ji využívají. Z výsledků, a to i na celostátní úrovni se zdá, že ne. Možná o ní nevědí. A tak ji znovu připomínám u příležitosti životního jubilea Ivany Veltrubské. Stále je k dostání v NIPOS-ARTAMA viz bulletin d´ARTAMAn v tomto čísle AS.
Ivana Veltrubská navíc ať vědomě či bezděčně předala svou zkušenost a metody práce těm, kteří s ní tehdy spolupracovali na libických Femadech. Ti jsou po léta oporou v práci s dětmi na Popelce. Bylo by dozajista zajímavé, kdyby si Ivana našla čas a s odstupem let se znovu v Rakovníku chopila díla. Ne, že by něco z toho bádání zachyceného v publikaci Divadlo očima dětí přestalo platit. Svého času jsem si dokonce kladl otázku, zda je ještě vůbec efektivní organizovat dětské skupiny a práci s nimi, že se v reflexích, kterých se nám dostává nedozvídáme nic, co už bychom nevěděli, že vše podstatné bylo objeveno a popsáno. V posledních dvou třech ročnících přehlídky se však ukázalo, že tu jsou zcela nové atributy ve vnímání dětí, jež přivodily společenská proměna, převratné informační technologie a další okolnosti současného bytí. Myslím, že by zasvěcená komparace s patnáctiletým odstupem byla velice přínosná.
Ivanko, to je výzva. Za sebe i za všechny, s nimiž jsi spolupracovala ve víře, že napomůžeme kultivaci divadla pro děti, ti přeji především dobré zdraví u příležitosti tvého hezky kulatého životního jubilea.