Texty: Bezoušková, Simona: Semináře Loutkářské Chrudimi 2008. Rozhovor se Š. Filcíkem. AS 2008, č. 4

Deset dní po zveřejnění bylo „vyprodáno“
aneb
Semináře Loutkářské Chrudimi

Rozhovor se Štěpánem Filcíkem připravila Simona Bezoušková

K Loutkářské Chrudimi samozřejmě neoddělitelně patří i její vzdělávací část. A kdo jiný by o ní mohl poskytnout ucelenější a komplexnější informace než odborný pracovník NIPOS-ARTAMA, Štěpán Filcík, který má Loutkářskou Chrudim na starosti.

Můžeš prosím stručně popsat kolik seminářů bylo na letošní LCH, jakého druhu byly a kolik se jich zúčastnilo lidí?
Tak jako v posledních letech, bylo v rámci Loutkářské Chrudimi třináct seminářů. To je počet, který Chrudim „unese“. Zájem by totiž byl asi větší – myslím, že bychom každoročně mohli naplnit seminářů patnáct, i víc. Problém je v tom, že již druhým rokem je možné se do seminářů přihlašovat elektronicky – takže, když je plno, zájemci zavřou elektronický formulář a my už nezjistíme kolik by jich ještě mohlo být.
Kapacita seminářů se ale odvíjí od kapacity hracích prostorů. Loutkové divadlo je často divadlo malé, až miniaturní. Většina inscenací se musí hrát v menších prostorech s kapacitou okolo sta diváků. Takže, když chceme aby seminaristé mohli vidět alespoň přehlídkový program, což je svým způsobem i součást vzdělávání, a když víme, že lze hrát maximálně třikrát denně (v mnoha případech i to je na hranici psychických i fyzických sil – mimo jiné i proto, že přehlídka se koná začátkem prázdnin, v době největších veder), vychází nám, že můžeme seminaristy obsadit tak jedno a půl představení, protože něco musí zůstat pro veřejnost, jejíž zájem rok od roku stoupá, dále pro hosty a hrající soubory. I tak jsou některá představení už týden před přehlídkou beznadějně vyprodaná.
Takže 166 seminaristů si letos mohlo vybrat z této nabídky:
A – Autorsko-dramatizátorský seminář Luďka Richtera
D – Divadlo na papíře s lektorkou Hanou Voříškovou
F – Foto-komix vedl Jiří Jelínek, Dorota Tichá a Zuzana Vítková
H – Hlas nahlas učila Jana Altmannová
J – Javajku snadno a rychle vyráběla a do hry s ní zasvěcovala Lea Hniličková
K – Klub pro děti otevřely Hana Zimmermannová a Jana Horáková
L – Loutku a její hlas zkoumala Hana Dotřelová
M – Maňásek, lektorka Martina Hartmannová
O – Očima loutek (Seminář pro náctileté) vedla Jana Mandlová a Jindra Homolová
P – Probouzení spící energie (výroba dřevěných loutek), o to se pokoušel František Watzl
S – Slova – a co je za nimi? probádávala Blanka Josephová-Luňáková a Máša Černíková
T – Tělo a pohyb procvičoval mim Josef Tichý
Z – Zvířátka – proč jsou jaká jsou (seminář pro rodiče s dětmi) vedl Tomáš Doležal a Eva Mohaplová
Které semináře patří mezi nejoblíbenější a jsou nejdříve zaplněny?
Na tuhle otázku není snadná odpověď. Mám úplnou a přesnou statistiku, jak a v jakém pořadí se jednotliví zájemci přihlašovali, ale to nic neznamená. Zajedno je tam celá řada případů, kdy jeden člověk (například vedoucí souboru nebo pedagog ZUŠ) přihlásil hromadně více zájemců, a pak je potřeba zohlednit znalost (či spíše neznalost) on-line komunikace a dostupnost informací o vyhlášených seminářích. Ti, kteří se už některého z našich seminářů v minulosti zúčastnili a mají e-mailovou adresu, dostali informace o pár dní dříve. V dalších případech se nepodařilo někomu přihlásit a musel to udělat později, či pomocí telefonu. Ale i když to vezmu odzadu (týden po vyhlášení seminářů nebyly ještě zcela zaplněny semináře Javajka, Klub pro děti a Autorsko-dramatizátorský seminář) stejně se nedá říct, že by o ně byl menší zájem, nebo že by nebyly nakonec dobře přijaty. Řeknu to jinak – deset dní po zveřejnění bylo v podstatě „vyprodáno“.
Podle jakého klíče semináře vybíráš a připravuješ?
Dělím si pracovně semináře do tří skupin - odborné, inspirativní a speciální. Odborné jsou ty, které míří přímo ke znalostem a dovednostem loutkového divadla, inspirativní nejsou o nic méně odborné, ale měly by být inspirací a rozšířeným pohledem na divadlo nebo na jednotlivé divadelní prvky (letos to byly například Slova a co je za nimi? Foto-komix nebo pantomima a pohybové divadlo Tělo a pohyb) a speciální jsou semináře pro děti, mládež nebo pro rodiče s dětmi. Jejich smysl je dvojí. Zaprvé pomáhají rodičům dětí a mládeže zúčastnit se přehlídky (mohou jet společně s dětmi a být v semináři) a zadruhé to pěstuje novou generaci. Existuje už dnes celá řada lidí, kteří přijížděli jako děti, pak jako mládež a dnes se účastní „dospěláckých“ seminářů nebo jako členové hrajících souborů.
Výběr seminářů je celoroční úkol. Někdy si už připadám jako „postižený“ – všude, kde se něco divadelně zajímavého děje, byť jen okrajově, všude hledám možnost spolupráce. Takhle jsem se například potkal s Milošem Vacíkem, vedoucím Tam-Tam orchestra a už tři roky se domlouváme, že by mohl udělat bubenickou dílnu. No zatím se nepovedlo. Někdy mě k nabídce vyprovokují sami účastnící. Například seminář pro rodiče s dětmi je na pořadu Chrudimi jen když o něj víc lidí projeví zájem. Musím se ptát, hledat a zkoušet. Několik let například hledám lektora, který by učil vyrábět jednoduché hudební a zvukové nástroje – letos se podařilo někoho takového sehnat přes jednoho seminaristu. Takže příští rok uvidíme.
Co podle Tebe letos patřilo k tomu nejzajímavějšímu? Co si seminaristé nejvíce pochvalovali?
Tenhle rozhovor děláme příliš brzy po závěru Loutkářské Chrudimi a nemám ještě k dispozici žádnou kvalifikovanou zpětnou vazbu, kterou se každoročně snažím dělat. Takže mohu říct jen tolik, že každý seminář byl někým pochválen a zatím se ke mně nedostala žádná negativní reakce.
Takže otázka, zda se některý z letošních seminářů nevyvedl, je asi také zbytečná...
O žádném zjevném problému nevím. Ale málem jeden byl. To když mi tři dny před zahájením oznámil Karel Vostárek, že nemůže vést dílnu Probouzení spící energie. Navrhl ovšem náhradu a ukázalo se, že velmi kvalitní – seminaristé byli spokojeni.
K tomu, co se nepovedlo by se ovšem dal přiřadit i fakt, že letos nebyl vůbec žádný hudební seminář a ani seminář inscenační (režijní). Nesehnal jsem lektory. Na druhou stranu bych pak ale musel vynechat jiné semináře, což by myslím byla škoda.
Jak dopadly závěrečné ukázky z práce v seminářích?
Velmi dobře. Ze třinácti seminářů jsme viděli ukázku práce jedenácti. Chyběl jen Autorsko-dramatizátorský a Klub pro děti. Ve všech případech bylo vidět dobrou práci a kvalitativní pokrok.
Plánuješ pro příští rok v oblasti seminářů nějakou novinku, něco speciálního?
Na plánování je ještě brzo. Nejdřív si musím udělat ten kvalifikovaný rozbor, jehož součástí je i zjištění, co lidem chybělo nebo dlouhodobě chybí. Nicméně – v každém případě by měl být příští rok nějaký hudební seminář, pak možná již výše zmíněná výroba zvukadel. Rád bych pokračoval v nějakém pohybu (ať už tanečním nebo v nějaké formě pohybového divadla). Dlouhodobě usiluji o seminář, který by se věnoval svícení na loutkovém divadle, měl by se také uskutečnit technologický seminář. A někdy bych chtěl zkusit nabídnout i seminář teoretický – teatrologický, zaměřený samozřejmě na loutkové divadlo, o který byl před časem zájem. Hlavní nabídku bude ale samozřejmě tvořit loutkoherectví, práce s hlasem, scénografie nebo výtvarný seminář a nebude samozřejmě chybět nějaká podoba dramaturgické dílny, případně inscenační praxe. Budou-li lektoři…