Texty: GARDAVSKÝ, Vladimír: Amceth hraje příběhy o vztazích, Plzeňský deník, 19. 11. 2008

Hele, nech toho, vzkazuje v inscenaci tří malých komedií autor a režisér František Zatloukal.
Neprofesionální divadelní soubor Amceth uvádí na prknech plzeňského Divadla Dialog inscenaci Hele, nech toho. Jedná se v krátké době již o druhý autorský a režijní počin zkušeného divadelníka Františka Zatloukala ve spolupráci s mladým kolektivem sdružujícím mimo jiné i některé nadějné literáty Ason– klubu při Knihovně města Plzně. Po historické fresce Lvice z Akvitánie Zatloukal tentokrát významně upravil tři komediální předlohy různých autorů a trojici příběhů i zdařile převedl s patřičným tempem a náležitým spádem do jevištního tvaru. Sám se ujal i role nevtíravého komentátora dění, když vtipně ponechal vkusnou scénu interiéru po celé představení bez jakékoli změny a pouze slovně uváděl diváky do různých prostředí.
Situaci měl zdánlivě usnadněnou tím, že se po celý večer hraje o tom, co diváky vždycky zajímá – o nepředvídatelných zvratech ve vztazích mezi muži a ženami. Šťastně vybrané „aktovky“ jsou skutečně humorné, dialogy v nich jiskří, a jednotlivým představitelům se navíc podařilo vymodelovat rázovité a osobité postavy. V prvém příběhu značně urychlené navazování hlubšího vztahu mezi mladým právníkem (Daniel Mikeš) a slečnou Kateřinou (Martina Šimánková) je zakončeno nečekanou pointou. Ze soužití manželského páru (Kryštof Valdman a Edita Jarošíková) ve druhém příběhu se láska již bolestně vytrácí, i jejich přátelé (Marek Velebný a Bára Formanová) žijí ve „volnějším vztahu“, přetrvávající vzájemnou náklonnost však neohrozí ani „úlet“ nespokojené manželky s nevyzrálým milencem (Miroslav Herejk). Naopak navýsost spokojeným manželům (František Zatloukal a Irena Velichová) ve třetím z příběhů nastaví překvapivě zrcadlo váhající snoubenka (Tereza Zatloukalová) prožívající hrůzu, že by mohla „dopadnout“ jako oni. Naštěstí vše vyřeší její snoubenec (Roman Gerhát) klíčovým výrokem: Hele, nech toho.
Zábavné představení nabízí řadu zajímavých postřehů. Sděluje, jak je obtížné upřímně vyjevovat svoje city. Místo toho se obvykle uchylujeme k nejrůznějším hrám, které většinou probíhají v režiích prozíravějších žen.