Texty: AS 2004, č. 5, s. 34 - 35, rozhovor připravila Simona Bezoušková.

DIVADLO JE MOJE LÁSKA

V prvních dnech Jiráskova Hronova jsem požádala novou ředitelku nového Kulturního a informačního střediska Marcelu Kollertovou o rozhovor. Celých deset dní měla tato mladá, energická a sympatická dáma tolik práce, že nezbylo, než ji vyzpovídat, téměř vyčerpanou, v poslední den festivalu.
Jak jste se k práci ředitelky KISu dostala?
Už od třinácti let aktivně hraji divadlo a šest let v Červeném Kostelci režíruji, takže divadlo je moje láska. Samozřejmě se pohybuji i na přehlídkách, jezdím do Třebíče a podobně. A tak jsem si řekla, proč by se koníček nemohl stát zaměstnáním, což někdy bývá příjemná kombinace. Zkoušela jsem pár konkurzů, kterých bylo minulý rok v okolních městech náhodou dost. Tohle byl můj třetí konkurz a byla to pro mě ta nejlepší zpráva v pracovním životě, když jsem se dozvěděla, že si komise vybrala z jedenácti uchazečů právě mě.
A co jste dělala předtím?
Mistrovou v truhlárně dvanácti chlapům…
Takže s šéfováním máte zkušenosti…
To bylo něco trošku jiného a pracovala jsem tam jenom chvilku. Většinu času jsem dělala vychovatelku u dětí. K dětem mám blíž, momentálně pro ně pořádám nejrůznější akce, dětské dny, maškarní karnevaly. Jinak jsem také dělala učitelku autoškoly.
To máte opravdu bohaté zkušenosti. Zúročíte je všechny ve svém současném zaměstnání?
Částečně pracuji s dětmi, šéfuji několika chlapům a kdykoli sednu do jakéhokoli auta, jedu. A pak je tu to divadlo. Ale v Hronově nedělám jen divadlo, například se snažím pomoci mladým začínajícím kapelám. Je pravda, že organizátoři kulturního dění, kteří tu byli přede mnou, byli o něco starší a vůči těm mladým nebyli tolik vstřícní. Nyní v našich prostorách zkouší nové dvě kapely, snažím se pro ně dělat, co se dá.
Tím se dostáváme ke změnám, ke kterým v Hronově došlo. Vznikla nová organizace, přišla jste Vy jako nová ředitelka. Měla jste problémy s okolím? Jaké byly reakce?
Je pravda, že jsem v podstatě byla hozena do vody. Ale město rozhodlo, že si zřídí příspěvkovou organizaci a obstaravatelskou smlouvu s občanským sdružením KRUH zruší. Těch důvodů bylo samozřejmě víc, ale já za ně nemůžu. Ze začátku jsem to trochu odnášela, ale doufám, že teď se všechno vyjasnilo a k žádným konfliktů docházet nebude.
Jakým způsobem se vyrovnáváte se zavedenou organizací Jiráskova Hronova? Pokračuje v tom, co začal KRUH, nebo věci měníte?
Snažila jsem se pro první rok nedělat radikální změny. Protože já jsem opravdu před těmi deseti dny nevěděla, co mě čeká. Možná se trochu změnil doplňkový program, který jsem mohla mít ve svých rukou. Ale dnes už po těch deseti dnech vím, že některé věci budou příští rok jinak. Nevím, jestli to bude lepší nebo horší, ale k některým změnám určitě dojde. Navíc příští rok bude jubilejní 75. ročník.
Máte už nějaké konkrétní plány?
Sama můžu plánovat jen něco málo, protože celková organizace je na festivalovém výboru Jiráskova Hronova a já jsem jen jedním z jeho členů. Ale myslím si, že doplňkový program a HronOff program, který se odehrával všude po Hronově měl poměrně úspěch. Nechci tím říct, že bychom měli dělat Avignon, ale jakási forma pouličního divadla je určitě vítaná. Diváky to láká, tak proč jim to nenabídnout ve větším měřítku.
Svou hronovskou premiéru máte za sebou. Jak byste ji zhodnotila nebo jak byste zhodnotila svou práci na festivalu?
Nemůžu hodnotit sebe, to musejí udělat jiní. Ale myslím si, že Jiráskův Hronov včetně doplňkového programu a HronOff části byl natolik pestrý, že každý, kdo do Hronova přijel, si mohl vybrat to, po čem jeho srdce touží. Je pravda, že divák nemohl stihnout všechny akce, protože se některé prolínaly, ale o tom Hronov není. Jde o to, aby si každý našel, co se mu líbí. Také jsem byla připravena, že budu řešit nejrůznější problémy jako je osvětlení, technické vybavení. Ale že budu řešit takové věci jako jsou ucpané sprchy a školní lavice hozená do řeky, kterou lovili potápěči, jsem opravdu nečekala. Celkově ale doufám, že jsem nezklamala.
A co se Vám na Jiráskově Hronově povedlo nejlépe? Na co jste nejvíce pyšná?
Já osobně nemůžu být pyšná, protože to byl nápad pana Hulce, žedo Hronova přijede divadelní soubor Vosto5 z Prahy se svým stanem (STAND´ART), kde byla produkce každý den a viděla je spoustu diváků. Myslím, že to byl velmi zdařilý tah.
Co byla naopak nejhorší zkušenost?
Nejhorší zážitek jsem zažila při rockovém koncertě v parku, který měl probíhat od dvou dopoledne do půlnoci. Bohužel jsme měli problém s elektřinou, nabrali jsme zpoždění a bylo jasné, že do půlnoci neskončíme. Doufali jsme, že to nikomu vadit nebude, ale bohužel v momentě, kdy měla nastoupit poslední kapela, na kterou tu čekalo 400 lidí, přijela Policie ČR a kvůli stížnostem na hluk jsme museli produkci ukončit. A bylo opravdu těžké a nepříjemné jít na jeviště a těm čtyřem stovkám lidí říct, že svou oblíbenou kapelu neuslyší. Samozřejmě mě vypískali, což chápu. To byla hodně nepříjemná zkušenost.
Jiráskův Hronov pomalu končí a blíží se očekávané volno. Jak ho strávíte?
Samozřejmě mám naplánovanou dovolenou a rodina chce jet k moři. Já moře a teplo moc nemusím, takže jsem se tam chystala spíš s odporem. Ale teď jsem tak utahaná, že se tam i těším.
Když jsem u Vaší rodiny, můžete mi prozradit, jak vnímá, že jste deset dní pryč?
Ono to samozřejmě není jen těchto deset dní. Poslední dva týdny před Jiráskovým Hronovem jsem měla tolik práce, že jsem domů jezdila až večer. Navíc musím říct, že mám velmi tolerantního manžela, který se o děti umí postarat. Ale během festivalu za mnou děti, kterým je 5 a 9 let, přijely a když odjížděly, ten mladší brečel a nechtěl mě pustit... takže jsem musela utéct, protože by jinak neodjeli. Ale já jim to teď vynahradím.
Po zasloužené dovolené opět přijde na řadu práce. Jak KIS celý rok mimo Jiráskův Hronov funguje?
V Hronově bylo zvykem, že každý měsíc bylo nějaké divadlo, každý měsíc bylo i představení pro mateřské školky, tento formát jsem zachovala. Navíc jsme připravili odpolední čaje pro seniory, kteří to velmi přivítali. Jejich zájem mě nesmírně potěšil. Z vlastní dosavadní zkušenosti musím říct, že nejlepší je dělat akce pro děti a pro seniory, ti vždycky přijdou. Celkově se ta poměrně nízká návštěvnost začíná zlepšovat. Už mám i plány na vánoce a Silvestra, aby lidi nemuseli celou dobu sedět jen u televize.
Děkuji za rozhovor.
Rozhovor připravila Simona Bezoušková