Texty: HULEC, Vladimír: V Písku až po uši. 46. Šrámkův Písek - Jakz praku. AS 2007, č. 3, s. 42.

S obdobnými problémy se potýkali i Přibyslavští s inscenací Jakz praku. Jmenují se Kontaktérský divadelní spolek Volná asociace a předlohou jim byla hra Davida Drábka Jana z parku. Velmi sympatický spolek, dobře ukutí intelektuální „syrovci“, se potýkali hlavně s vlastní divadelní nezkušeností. Text celkem intuitivně přesunuli do otevřeného sálu, hrálo se na jevišti téměř mezi diváky, ale už neměli odvahu jej zahrát opravdu způsobem site-specific, tedy ve zcela nedivadelním prostoru. Třeba v parku před divadlem. Inscenaci by to velmi pomohlo a možná místa, která působila formálně a inscenačně násilně, by v reálném prostředí získala na potřebné autentičnosti. Nemluvě o tom, že zapojením skutečných (náhodných) lidí z parku by i sami herci dosáhli výrazu a napětí, jež postrádali. Ale i tak by práce dramaturga, či někoho, kdo klade otázky po smyslu akcí a vývoje příběhu, inscenaci velmi pomohla.