Texty: TEJKL, Josef: V Kaznějově poosmé – Popis Lázní Kuks v Čechách.... AS 2007, č. 3, s. 50-51.

K nejkreativnějším a inscenačně nejucelenějším výkonům patřily bezesporu obě inscenace Jarky Holasové z Jaroměře, solitéra Zdeňka Vrágy z Hradce Králové a zkušeného matadora Jaroslava Kubeše z Českého Krumlova.
Popis Lázní Kuks v Čechách, patřících jeho říšské hraběcí milosti excelenci hraběti von Sporck v interpretaci Zdeňka Vrágy z Hradce Králové je především objevem dramaturgickým. Těch se ovšem překladatel Hanckeho textu Stanislav Bohadlo dopouští doslova jako na běžícím páse (je duší festivalu Barokní Kuks a pro každý jeho ročník vyloví ze šporkovských archivů na světlo boží několik zapomenutých perel). Vrága se zmocňuje tohoto laudatia v intencích svého daru být hercem inzitním za všech okolností. S pavoučí mrštností brázdí hrací prostor, chrlí verše, atakuje přítomné, a zejména pozdně příchozí, a ve svém spíše rokokovém kostýmku kouzlí někdejší kukskou atmosféru lázeňskou včetně sítě trubek, jimiž zurčí léčivé prameny. Dynamický part dokáže ku prospěchu věci prostřídat statickým, v němž starobylé verše zazní náhle plynuleji, patetičtěji, závažněji. Pokud tento solitér nalezne sílu přehodnotit přebujelost svého skotačení prostorem a z tohoto mnohdy nelogického Brownova pohybu učinit logický a vědomý, pokud souběžně přehodnotí též časté macerování veršů téměř na jednotlivá slova bez zjevného důvodu, dočkáme se zážitku nejen inzitního. Sám o tom však (naštěstí?) pochybuji.