Texty: TEJKL, Josef: V Kaznějově poosmé – Případ klaunova omšelého kabátu. AS 2007, č. 3, s. 50–51.

K nejkreativnějším a inscenačně nejucelenějším výkonům patřily bezesporu obě inscenace Jarky Holasové z Jaroměře, solitéra Zdeňka Vrágy z Hradce Králové a zkušeného matadora Jaroslava Kubeše z Českého Krumlova.
Na rozdíl od výše zmiňovaných Jaroslav Kubeš z Českého Krumlova (Studio Šteier 1915) byl nejen režírován (René Vápeník), nejen vybaven skvělou profesionální scénografií (Petr Kolínský), dokonce mu byl text Případ klaunova omšelého kabátu dedikován samotným autorem Zdeňkem Pošívalem. A dlužno přiznat, že jak text, tak i potažmo scénografie jsou nosné, filozoficky vrstevnaté a doslova zvou do lákavých nostalgických bran, otevřených dokořán. Zkušený režisér a vynikající herec však do nich vstupují s respektem natolik nábožným, že zapomenou svou nejcennější devízu, člověčinu, v šatně. Jsme proto svědky technicky téměř dokonalého interpretačního herectví Kubešova, jež v partech pro něj nonverbálních nikoli snad svou vinou planí v ilustrativní posunčinu, aby se odtud znovu a znovu (věru přetěžký úkol pro herce) pracně zvedalo opět k výšinám. Byť před Jaroslavovým výkonem smekáme, cítíme zároveň příliš velkou náruč racionálního chladu. Zatím!